Název
WIGGINSIA LANGSDORFII (Lehm.) Port.
 

Taxon
Wigginsia langsdorfii (Lehmann) Porter, Taxon, 13: 210, 1964
Cactus langsdorfii Lehm., Ind. Sem. Hamburg., p. 17, 1826
Echinocactus polyacanthus Lk. et O., Verh. Verh. Beförd. Gartenb., 3: 422, 1827
Melocactus polyacanthus Lk. et O., Verh. Verh. Beförd. Gartenb., tab. 16, 1827
Echinocactus langsdorfii (Lehm.) Lk. et O., Icon. Pl. Rar., p. 79, 1830
Malacocarpus polyacanthus (Lk. et O.) S.-D., Cact. Hort. Dyck., p. 25, 1849
Malacocarpus langsdorfii (Lehm.) BR. et R., Cactaceae, 3: 1623, 1922
Notocactus langsdorfii (Lehm.) Krainz, Kakt. und and. Sukk., 17: 195, 1966
Wigginsia polyacanthus Ritt., Kakteen in Südamerika, 1: 193, 1979
Notocactus polyacanthus (Lk. et O.) Theun., Succulenta, 60: 12, 1981
Jméno druhu bylo zvoleno podle G.J.Langsdorfa, ruského generálního konzula v Rio de Janeiro, který sbíral kaktusy pro botanickou zahradu v Petrohradě.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý nebo na bázi poněkud odnožující, tmavě trávově zelený, lesklý, v květuschopném stavu 50 až 120 mm široký, ve stáří kyjovitý až téměř obráceně vejčitý. Temeno poněkud prohloubené, otrněné, s bílou vlnou. Žeber 12-24, asi 5-15 mm vysoká hrany tupé nebo jen málo ostré. Areoly na dolní straně hrbolů, s bílou vlnou, kruhovité, 3-5 mm široké, meziareolová vzdálenost 5-12 mm. Trny zpočátku bledě nebo tmavě hnědé, později šedé; okrajové trny jehlovité, dolní až šídlovité, 6-10, asi 10-25 mm dlouhé, rovné nebo poněkud zakřivené; středové trny v mládí chybí nebo jen jeden, později odstávající, 15-30 mm dlouhý.
Květy
asi 30-35 mm dlouhé a stejně široké; květní trubka nálevkovitá, asi 13 mm dlouhá, nahoře intenzivně purpurová, dole bledě žlutá, s úzkými zelenožlutými šupinkami, bílou vlnou a červenohnědými štětinkami; nitky světle žluté, dole purpurové, 4-7 mm dlouhé; prašníky světle žluté; čnělka bledě žlutá; asi 6 červenohnědých až tmavě červených laloků blizny; okvětní lístky citrónově žluté, 13-17 mm dlouhé, 2-3 mm široké, obráceně kopinaté.
Plod
soudkovitý, zelený, 7-10 mm dlouhý, 5-6 mm silný, s bílou vlnou a bledými šupinkami.
Semena
zvonkovitá, černá, matná, asi 1 mm dlouhá a široká.

 

Variety
Druh byl v novější době sbírán jako Wigginsia (Notocactus) polyacantha Ritterem (
FR 1273),
Gerloffem (
Gf 2,
Gf 102),
Hamesterem (
MGH 78),
Abrahamem (
WRA 293,
WRA 367,
WRA 417)
a Stockingerem (
FS 108).
N.Gerloff označil svůj nález
Gf 99 jako Notocactus polyacanthus var. stejně jako M.G.Hamester svůj nález
MGH 95.
Pod číslem
PR 280 je veden Notocactus polyacanthus var. prolifer. Notocactus langsdorfii sbíral F.Stockinger pod svým číslem
FS 369.
Jako forma eddiewarasii byly popsány rostliny, odlišující se dvěma středovými trny a původně samostatný druh Wigginsia prolifera Ritt. byl převeden na Wigginsia (N.) langsdorfii f.prolifera.

 

Výskyt
F.Ritter W.langsdorfii západně od Porto Alegre. N. Gerloff udává přesněji údaje o nalezišti: farma Cabana Creolo, Guaiba. Tomuto nalezišti odpovídá také číslo
FS 108.
Vyskytuje se ve státu Rio Grande do Sul, Brazílie.
Naleziště W.langsdorfii
Gf 2 je asi 0,5 hektaru velké pískovcové ploše, kde roste v ostrůvcích mechů a lišejníků. Doprovodná flóra je Frailea alacriportana, Notocactus ottonis a zástupci rodu Opuntia. Na nalezišti se v populaci W.langsdorfii projevuje variabilita otrnění, některé rostliny vytvářejí také odnože.

 

Pěstování
Pěstování není obtížné, druh dobře prospívá na slunném stanovišti. Roubování není nutné, na vlastních kořenech je možné jej úspěšně pěstovat. Další podmínky pro pěstování jsou obdobné jako pro pěstování jiných zástupců rodu Wigginsia - pravidelná zálivka během vegetace, výživnější substrát, který je mírně kyselý, v zimě suché zimování. Plody se objevují ve dvou vlnách, obdobně jako u jiných druhů rodu Wigginsia.
Na obrázku je rostlina Gf 2 ze sbírky N.Gerloffa (Ludwigsburg - Německo), ve které ji fotografoval S.Stuchlík, autor textu.

 

Poznámky
V historii druhu se jméno langsdorfii často nachází ve spojení se jménem polyacantha. V současnosti jsou oba taxony pod těmito jmény považovány za synonyma, a protože starším jménem je langsdorfii, má přednost.
Jako jiné brazilské wigginsie má i W.langsdorfii temeno s hustou bílou vlnou, vytvářející dojem cefália. Druh je variabilní, a tak v rámci jedné populace nalezneme dosti se odlišující jedince.

 

Literatura
Gerloff N., Na nalezišti Notocactus polyacanthus (Link et Otto) Theunissen, Kaktusy, 26: 77-79, 1988
Kolařík J., Lisal K., Brazilské rostliny z podrodu Malacocarpus, Minimus, 17: 61-66, 1986
Šída O., Wigginsia polyacantha (Lk. et O.) Ritter, Wigginsia tephracantha (Lk. et O.) Porter,
Minimus, 18: 79-80, 1987

 

Autoři
Na obrázku je rostlina Gf 2 ze sbírky N.Gerloffa (Ludwigsburg - Německo), ve které ji fotografoval S.Stuchlík, autor textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a deset