Název
TURBINICARPUS KRAINZIANUS Frank var. MINIMUS (Frank) Diers
 

Taxon
Turbinicarpus krainzianus Frank var. minimus (Frank) Diers,Succulenta, 69: 269, 1990
Turbinicarpus krainzianus Frank forma minima Frank Succulenta, 68: 40, 1989

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, u báze nejčastěji odnožující, asi 10-20 mm dlouhý a 8-12 mm široký, plynule přechází v řepovitý, až 60 mm dlouhý kořen; pokožka tmavozelená, žebra zcela rozpadlá do nepatrných kuželovitých hrbolků asi 2-3 mm vysokých, areoly protáhlé, asi 1,5 mm dlouhé. Okrajových trnů v mládí asi 10-15, krátkých, paprskovitě rozložených, bílé barvy; v dospělosti dorůstají horní okrajové trny až 20-25 mm délky, jemné, nepíchavé, zkroucené, většinou žlutavě hnědé s tmavšími hroty.
Květy
tvarem i velikostí přibližně stejné jako u nominátní variety.
Plod
však má menší a obsahuje méně semen.
Semena
se tvarem shodují se semeny nominátní variety, jsou však o málo menší, asi 0,6x0,4 mm, s jamkovanou černou testou.

 

Variety
Vedle typové lokality je dnes uznávána
var. minimus (Frank) Diers, jejíž rostliny jsou oproti
var. krainzianus výrazně drobnější.

 

Výskyt
Typová lokalita nebyla přesněji uvedena. Výskyt byl uveden jen "v západním Hidalgo, blízko hranic s Querétaro, Mexiko", kde roste na skalnatých vápencových kopcích bez vyšší vegetace. Sídlí většinou ve štěrbinách horniny mezi řídkými trsy trav a mechů.
Pozn. red.: Pavlíček a Šnicer tyto rostliny v lednu 1995 pozorovali nedaleko Ixmiquilpan v Hidalgo, kde se jen velmi řídce vyskytovaly, většinou ukryté v trsech uschlých trav, ve štěrbinách šedočerné horniny basického (vyvřelinového) původu.

 

Pěstování
Podobně jako typová varieta vyžaduje při pravokořenné kultuře minerální, vápencem obohacený substrát a nepravidelnou zálivku. Zimní teplotní minima mohou klesat k nule, vhodnější je zimování na světle. Kvete ochotně již při velikosti okolo 5 mm šířky, a to ještě před vývinem dospělého otrnění. Květy vyrůstají ve velkém počtu najednou, prakticky z každé narůstající nové areoly, po celé období vegetace. V plodech je však jen několik málo semen, max. 10 v jednom plodu, častěji však méně. Plody zrají 3-5 týdnů. Po naroubování roste trsovitě, lze jej pak snadno vegetativně množit tím, že odnože zakořeníme nebo roubujeme na některou z běžných podložek.
Na snímku R.Šubíka je roubovaná rostlina, H.J.Bonatzem sbíraná na typové lokalitě.

 

Poznámky
T.krainzianus byl objeven W.Schmollem v roce 1958, naleziště bylo utajeno a od té doby nebyl znovu v přírodě nalezen. Po dlouhém pátrání v hraniční oblasti Querétara a Hidalga nalezl berlínský pěstitel - specialista H.J.Bonatz podobné rostliny, které se liší jen menšími rozměry a dlouhým kůlovitým kořenem, resp.krčkovitým podzemním stonkem. Jak tvrdí ti, kdo dovezené rostliny viděli, připomínají zbídačené rostliny druhu T.krainzianus. Charakteristické jsou dlouze válcovité, téměř tužkovité, juvenilní stonky, které teprve v dospělosti kyjovitě při vrcholu tloustnou a začínají vytvářet jemné kadeřavé trny a drobné květy s řídkými okvětními lístky špinavě žluté barvy. Květy vyrůstají hojně, od časného jara do pozdního podzimu, v plodech je však jen několik semen. Na rozdíl od typové variety hojně v kultuře odnožuje, po naroubování roste většinou trsovitě.

 

Literatura
Frank G., Turbinicarpus Krainzianus fa.minima Frank, Succulenta, 98: 40, 1989
Říha J., Šedivý V., Nové popisy, Aztekia, 13: 50-51, 1990

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je roubovaná rostlina, H.J.Bonatzem sbíraná na typové lokalitě.
Text napsal Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a tri