Název
TURBINICARPUS HOFERI Luethy et Lau
 

Taxon
Turbinicarpus hoferi Luethy et Lau, Kakt. und and. Sukk., 42, 2: 34-37, 1991
Druh byl nazván na počest pana Hofera, současného znalce mexické sukulentní flory.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, 30-70 mm široký, zploštělý; pokožka matně šedozelená; žebra rozpadlá do plochých, až 4 mm vysokých hrbolců kosočtvercového tvaru na bázi, slabě kýlnatých až nepatrně hranatých, areoly kruhovitého tvaru asi o 1 mm velké, zprvu silně vlnaté, později holé. U dospělých rostlin 4-7 trnů (také jen 1), jehlovitého tvaru a šedavé barvy, pevné, ne korkovité struktury, z toho 2-4 přímé, dolů směřující, dlouhé 3-5 mm, zbývající směřující vzhůru, mírně zahnuté, odstávající, až 20 mm dlouhé.
Květy
z areol ve středu temene, asi 25 mm velké, nálevkovité; vnější okvětní lístky kopinaté, světle hnědavě červené se světlejšími okraji; vnitřní okvětní lístky kopinaté, na konci zašpičatělé, někdy s více špičkami (rozeklané), bílé barvy, až 12 mm dlouhé a 3-6 mm široké.
Plod
nazelenalý, při vyschnutí hnědý, 5-7 mm dlouhý a až 4 mm široký.
Semena
přílbovitého tvaru 0,9x0,7x0,5 mm velké, testa matně hnědá až hnědočerná.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
V údolí Aramberri, Nuevo Leon, Mexiko. Roste na stěnách sádrovcových kopců exponovaných k jihu společně s vranečky (Selaginella) a kaktusy druhu Thelocactus bueckii. Podkladem je čistý sádrovec bez vyvinuté půdy a bez stínící doprovodné vegetace.

 

Pěstování
Podobně jako ostatní druhy rodu vyžaduje minerální substrát a opatrnou nepravidelnou zálivku v době růstu. Nesnáší humusové substráty. Nejlépe se daří po naroubování, dobře roste na většině běžných podnoží. Začíná kvést ve velikosti asi 15 mm ještě v období juvenilního otrnění. Období kvetení nelze přesně vymezit, nejčastěji se objevují květy koncem léta, na jaře, ale také během léta, v několika periodách. Plody zrají po 2 měsících. T.hoferi odnožuje neochotně (většinou jen po naroubování) a množení je proto možné jen výsevem semen. Zimní minimální teploty mohou klesat k 0°C, naroubované rostliny lépe prospívají při vyšších teplotách okolo 10°C.
Na snímku R.Šubíka je rostlina sbíraná na typové lokalitě v roce 1989, na druhém obrázku P.Pavlíčka je rostlina na lokalitě u Lampacitos v Nuevo Leon

 

Poznámky
Z mnoha pohledů je T.hoferi zajímavým druhem, výrazně odlišným od jiných druhů rodu, které rostou ve stejné oblasti. Zejména semena jsou menší, se světle hnědou testou, nápadný je i rozdíl ve vzhledu mladých a dospělých rostlin. Stonek je v přírodě plochý, šedavě modrozelený s voskovitým povlakem (v kultuře má však tmavě zelenou barvu). Nedospělé semenáče mají čistě bílé otrnění a jejich bradavky (hrbolce) jsou výrazně hranaté, areoly silně vlnaté. T.hoferi roste na malé ploše sádrovcových hor, kuželů, severovýchodně od osady Aramberri. Asi 10 km směrem na jih roste T.subterraneus var.zaragosae na stejném podkladu. Jde však o zcela odlišnou rostlinu s jinou stavbou kořene, stonku, květu i semen. Přitom oba jmenované druhy jsou v rámci rodu Turbinicarpus do této doby jediné dva, které se vyskytují na sádrovcích. Stavbou semen, jejich velikostí i barvou se T.hoferi poněkud podobá Strombocactus disciformis. Podobnosti můžeme vidět i ve způsobu života, tj. výskytem na příkrých stěnách a svazích větrajících hornin, kde zcela chybějí vyvinuté půdy, humus, i ostatní vyšší rostliny. Není to rostlina žijící ve spárách a puklinách, ale doslova ve specifické hornině sádrovci a její zvětralině.

 

Literatura
Říha J., Nový druh rodu Turbinicarpus z údolí Aramberri, Aztekia 12: 45-48, 1989

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je rostlina sbíraná na typové lokalitě v roce 1989, na druhém obrázku P.Pavlíčka je rostlina na lokalitě u Lampacitos v Nuevo Leon
PP 202, v r. 1995.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a ctyri