Název
SULCOREBUTIA MUSCHII Vasquez
 

Taxon
Sulcorebutia muschii Vasquez,Succulenta, 53: 43, 1974
Weingartia muschii (Vasquez) F.Brandt, Kakt. Orch. Rundschau, 1: 6, 1979
Sulcorebutia menesesii var. muschii (Vasquez) Donald, Succulenta, 65: 28, 1986
Jméno druhu oslavuje objevitele rostliny, p.Gerarda Müsche z Bolívie.

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, později až trsovitý, kulovitý, asi 60-80 mm široký se silným řepovitým kořenem, pokožka tmavě zelená; žebra spirálovitá, rozpadlá do výrazných asi 6 mm vysokých a 8 mm dlouhých hrbolců; areoly asi 5 mm dlouhé, elipsovitě protáhlé s krátkou bílou plstí, holá brázda nad areolou mělká. Okrajových trnů 12, méně často i 16, proměnlivé délky od 4 do 30 mm, vždy přímé, jehlovité, žluté až hnědavé barvy; středový trn většinou 1 (vzácněji i chybí), odstávající, až 30 mm dlouhý, stavbou a zbarvením k nerozeznání od okrajových.
Květy
vyrůstají z různě starých areol, od báze až po temeno, jsou až 35 mm dlouhé a 25 mm široké, nálevkovité; okvětní lístky kopinaté, celokrajné, špičaté, asi 11 mm dlouhé a 3 mm široké, lesklé, žluté barvy, vnější okvětní lístky a šupiny na trubce hnědavé; blizna běložlutá stejně jako prašníky a nitky tyčinek.
Plod
vysýchavý, kulovitý, asi 6 mm velký, šupinatý, načervenalý.
Semena
hnědočerná, okolo 1,1 mm velká, matná.

 

Variety
Dovezený materiál je homogenní, stejně jako populace semenáčů. Sběratelé dávají přednost intenzívně žlutě otrněným jedincům a tato selekce zúžila proměnlivost pěstovaných rostlin. Přiřazení S.muschii k S.menesesii je rovněž přijatelné a vyjadřuje populaci s menším počtem trnů v areole.

 

Výskyt
Typová lokalita leží v okolí Chicote Grande v provincii Ayopaya, dept. Cochabamba v Bolívii. Jde o malou rozlohu kamenitých plošin v nadmořské výšce 3400 m, kde roste v trsech trav a mechů, většinou v úrovni terénu. Sbírána byla Vasquezem (
V 562 ) a W.Rauschem (
WR 607), později i dalšími specialisty. Potvrzen je výskyt na velmi malé rozloze.

 

Pěstování
Asi po deseti letech od popisu se k nám rozšířily rostliny, množené vegetativním způsobem. Jen obtížně tvořily vlastní kořeny a tak se nejčastěji setkáváme s roubovanci. Jako podnože lze doporučit nejrůznější druhy cereusovitých kaktusů, roubujeme jen na krátké 5-7 cm vysoké zakořenělé "špalíky". Semenáče jsou cenné, rostou pomalu a jejich řepovité kořeny jsou citlivé na vlhkost substrátu při poklesu teploty. Zimujeme pokud možno na světle při teplotách okolo 10°C, pokles k nule neškodí, netrvá-li příliš dlouho. Obdobím kvetení je pozdní jaro, až začátek léta, běžná je i opakovaná násada květů koncem léta.
Na snímku R.Šubíka je rostlina ve sbírce ing.M.Haudeho (Německo), pocházející ze sběrů W.Rausche.

 

Poznámky
Od svého objevení byla a je S.muschii vzácnou rostlinou a do sbírek se rozšířila až v posledních několika letech. Pro své řídké otrnění a květy, které připomínají spíše Weingartia, je dostatečně výrazným taxonem. J.Donaldem byla přiřazena k S.menesesii, ovšem odlišit ji lze na první pohled. Stejně tak i od jiných příbuzných taxonů, jako
S.krahnii,
S.breviflora,
S.caineana,
S.haseltoniana. Všechny mají žluté květy podobné stavby, ovšem stonky i charakter otrnění jsou různé a lze je sledovat v kultuře i po několik generací, kdy jsou pěstovány. V posledních letech byla S.muschii sbírána vzácně, z tohoto materiálu však známe i bělokvětou formu.

 

Literatura
Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, 1976
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia. A collector's guide, 1985

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je rostlina ve sbírce ing.M.Haudeho (Německo), pocházející ze sběrů W.Rausche.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a ctyri