Název
REBUTIA SPINOSISSIMA Backeb.
 

Taxon
Rebutia spinosissima Backeberg, Blätter für Kakteenforschung, 2: 8, 1935
Aylostera spinosissima (Backeb.) in Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, p. 275, 1935
Druh byl pojmenován podle svého vzhledu, podle množství svých trnů, spinosissimus znamená nejvíce trnitý.

 

Popis
Tělo
Stonek odnožující, později tvořící polštáře, jednotlivé hlavy dosti ploché, až 40 mm široké a vysoké, temeno poněkud snížené, vyplněné trny, pokožka světle zelené. Žeber asi 25, nízká, rozložená na malé, kuželovité hrbolky; areoly velmi hustě stojící, okrouhlé, asi 1,5 mm velké, bělavě až nahnědle plstnaté. Okrajové a středové trny početné, těžko odlišitelné; okrajové trny štětinovité, bělavé, 5-6 mm středových trnů poněkud silnějších, delších, s hnědou špičkou.
Květy
světle cihlově červené, až 30 mm dlouhé a 25-30 mm široké; vnější okvětní lístky lžičkovité, 15x4 mm velké, rumělkově červené, vnitřní okvětní lístky lžičkovité, 10x5 mm velké, cihlově červené s rumělkově červeným středním proužkem; květní lůžko 3 mm široké, světle olivově zelené, s trojúhelníkovitými, nahnědlými, asi 1 mm velkými šupinami s bílými vlasy a bílými, až 3 mm dlouhými štětinami; květní trubka štíhle válcovitá, asi 10 mm dlouhá a 3 mm silná, světle nazelenalá, pokrytá malými šupinkami s malým množstvím bílé vlny; nitky bílé, tenké, 6-10 mm dlouhé, prašníky malé, kulovité, žluté; čnělka bílá, nitkovitá, srostlá se základem trubky v délce asi 5 mm, blizna s 5-6 světle žlutými, asi 3 mm dlouhými rameny.
Plod
malý, kulovitý, pokrytý šupinami, vlasy a štětinami.
Semena
protáhlá, asi 1 mm dlouhá; hilum hnědé, testa matně černá.

 

Variety
R.spinosissima byla popsána C.Backebergem roku 1935 podle jeho sběru, rostlina, podle které byl popis vytvořen, byla umístěna pod Backebergovým sběratelským číslem
1969 v botanické zahradě v Monaku. Rostliny z tohoto prvotního zdroje byly poměrně velmi jednotné, drobné rozdíly vyskytující se zejména v charakteru otrnění jsou převážně jen důsledkem kultury. Jako R.spinosissima var.brunispina byly Backebergem označeny rostliny, jejichž některé středové trny byly celé hnědé. Barvy trnů a do jisté míry i jejich síla je však značně závislá na úrovni osvětlení a celkových podmínkách kultury.
V novější době byly jako R.spinosissima označeny sběry
WR 317 a
WR 643 a A.Lau
L 346 a
L 383. Sběr
L 348 byl označen jako R.spinosissima v. a
L 329 jako R.spinosissima (?). Do blízkého příbuzenstva zřejmě patří i další sběr W.Rausche,
WR 318, který byl nálezcem označen jako R.spinosissima var.aurea.
Tato velmi pěkná rostlina má žlutohnědé otrnění.

 

Výskyt
Původní název C.Backeberga pocházel ze severní Argentiny, z provincie Salta, z nadmořské výšky 2500 m. Nové nálezy W.Rausche a A.Laua byly sbírány na velmi rozsáhlém území, a pokud se všechny skutečně prokáží jako R.spinosissima, pak by tento druh měl jeden z největších areálů rozšíření v rámci rodu Rebutia.
Sběr
WR 317 pochází z oblasti Tarija stejně jako sběr
WR 318, sběr WR 643 z oblasti Camargo - Culpina. Nálezy A.Laua byly sbírány ještě severněji -
L 329 východně od Mina Asientos v nadmořské výšce 2600 m,
L 346 v oblasti La Higuera-Pucara v nadmořské výšce 2400 m, stejně vysoko u Pucara
L 348,
L 383 u Tarabuco v nadmořské výšce 3500 m. Jednotlivé nálezy přiřazované k R.spinosissima se tedy kromě původní oblasti v severní Argentině nalézají ve čtyřech bolívijských departamentech; Tarija, Chuquisaca, Santa Cruz a Cochabamba.

 

Pěstování
R.spinosissima je v kultuře vděčný druh. Roste dobře pravokořenná, ochotně kvete a snadno se množí zakořeňováním odnoží i ze semen, kterých vytváří dostatečné množství i bez sprašování. Nároky na kulturu se nikterak neliší od jiných příbuzných rostlin, např.
R.fiebrigii,
R.kupperiana,
R.pseudodeminuta.

 

Poznámky
Jako R.spinosissima byly M.Cárdenasem rozšiřovány také rostliny od Surce z Hazienda Ressini. Tyto rostliny však zcela jednoznačně patří k
R.fiebrigii var.densiseta a jejich přiřazení k R.spinosissima byl omyl. Ve sbírkách však tento omyl dosud přetrvává.
R.spinosissima patří do příbuzenstva
R.fiebrigii, ale vytváří spolu s dalšími blízce příbuznými taxony zvláštní skupinu, která se od skupiny
R.fiebrigii liší hlavně charakterem otrnění a menšími, ploššími, více odnožujícími stonky. Otrnění je husté, jemné, početné trny jsou krátce štětinovité, těžko rozlišitelné na okrajové a středové. Mezi blízce příbuzné taxony patří vedle
R.muscula asi rovněž
R.pulchella,
R.archibuiningiana a
R.vallegrandensis.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1531, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 71, 1977
Donald J.D., The classification of the Rebutias, Ashingtonia 2, 1977
Krainz H., Die Kakteen, CVc, 1.11.1960

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a ctyri