Název
REBUTIA ATROVIRENS (Backeb.) Šída comb. nov. var. ATROVIRENS
 

Taxon
Rebutia atrovirens (Backeb.) Šída comb. nov.
Lobivia atrovirens Backeb., in Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, p. 414, 1935
Digitorebutia atrovirens (Backeb.) Buin., Succulenta, 22: 52, 1940
Mediolobivia atrovirens (Backeb.) Backeb., Sukkulentenkunde, 1: 18, 1947
Mediolobivia haagei (Frič et Schelle) Backeb. var. atrovirens (Backeb.)Donald, Cactus, 9: 40, 1954
Mediolobivia pectinata (Backeb.) Backeb. var. atrovirens (Backeb.) Backeb., Die Cactaceae, 3: 1506, 1959
Rebutia pygmaea (R. E. Fries) Br. et R. f. atrovirens (Backeb.) Buin. et Don., Sukkulentenkunde, 7/8: 102, 1963
Druh byl pojmenován podle zbarvení pokožky, atrovirens znamená tmavě zelený.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý nebo tvořící malé skupiny, kulovitý až poněkud protáhlý, až 20 mm široký, s řepovitým kořenem; pokožka tmavě zelená. Žeber asi 15, přímá, plochá, až 4 mm široká, rozdělená ve vystupující okrouhlé hrbolky; areoly slabě plstnaté, brzy olysávající. Trny jen okrajové, 9-12, jemné, jehlovité, dole zesílené, lámavé, až 3 mm dlouhé, přilehlé a zakřivené k tělu, bělavé, horní nahnědlé.
Květy
40 mm dlouhé a široké, červené, s tmavým jícnem, květní trubka dosti krátká a široká, uvnitř červená, vně pokrytá bílou vlnnou; nitky červené; čnělka zelená, blizna se sevřenými rameny mezi nejvyššími prašníky světle žlutozelená.
Plod
kulovitý, asi 5 mm široký, tmavě hnědozelený, pokrytý zelenými šupinami, bílou vlnou a jednotlivými bílými štětinami.
Semena
černá, přílbovitá, asi 1 mm velká, pokrytá zbytky arilu; hilum bazální, široké, okrouhlé, bílé.

 

Variety
R.atrovirens byla popsána roku 1935 C.Backebergem na základě rostlin nejasného původu. Později již asi nebyla znovu sbírána. Ve sbírkách se však nalézají staré rostliny tohoto označení, které dobře odpovídají prvotnímu popisu. Vykazují určitou variabilitu, ale jsou charakterizovány okrouhlými žebry rozloženými do hrbolů a červenými květy s poměrně krátkou a širokou trubkou, tmavším středem a s červenými nitkami.
Roku 1955 W.Cullmann jako Mediolobivia haefneriana rostlinu, která se od R.atrovirens odlišuje jen málo a sotva může být klasifikována jinak než jako varieta R.atrovirens. Os R.atrovirens var.atrovirens se liší protáhlejším růstem, hnědě až fialově zbarvenou pokožkou, delšími trny a menšími květy s užší trubkou.

 

Výskyt
V prvotním popisu R.atrovirens var.atrovirens bylo jako naleziště tohoto taxonu uvedeno pouze "severní Argentina" a roku 1959 C.Backeberg k tomu ještě uvádí:"Rostlina má pocházet z Jujuy." Rovněž u R.atrovirens var.haefneriana nebyl původ znám, prvotní popis byl vytvořen podle rostliny "objevené" v jednom zahradnictví. Podle W.Rausche je tento taxon rozšířen v oblasti mezi Llallagua-Potosí a Iscayachi, což je ale dosti rozsáhlý areál. W.Rausch jako R.atrovirens var.haefneriana označil svůj sběr
WR 208a z bolívijského departamentu Oruro z blízkosti Llallagua.
V oblasti jižní Bolívie a severní Argentiny byla nalezena řada dalších rostlin, které ukazují blízké příbuzenské vztahy s R.atrovirens. Většinou byly popsány jako samostatné druhy a podle mého názoru řada těchto oddělených populací skutečně charakterizuje spíše samostatné druhy než variety. Jedná se o :
R.ritteri var.ritteri od La Quiaca a
R.ritteri var.pseudoritteri od Iscayachi, o
R.yuquinensis a
R.huasiensis od Culpina,
R.zecheri od Iscayachi,
R.yuncharensis od Yunchara a
R.raulii od Camargo.

 

Pěstování
R.atrovirens je v kultuře vděčný, dobře pěstovatelný druh i na vlastních kořenech. Vzhledem k vyvinutému řepovitému kořenu je nutná určitá opatrnost při zálivce v období vrcholících letních veder a zimování po úplném vyschnutí substrátu. R.atrovirens i příbuzné taxony pravidelně a bohatě kvetou, s tvorbou semen je to však poněkud problematičtější. Podle mých zkušeností jsou rostliny samosprašné jen podmíněně, bez sprašování květů cizím pylem se semena vytvářejí jen zřídka.

 

Poznámky
R.atrovirens byla nejprve popsána jako Lobivia, později byla zařazena do rodů Digitorebutia, Mediolobivia a Rebutia na úrovni samostatného druhu, variety i formy. V posledním zpracování rodu Lobivia ji W.Rausch opět zařadil do tohoto rodu jako samostatný druh a řadu příbuzných taxonů, které byly dosud popsány z oblasti jižní Bolívie a severní Argentiny, k ní přiřadil jako variety. Já tuto skupinu chápu jako součást rodu Rebutia, nejstarší druhové epiteton je zde atrovirens. Kombinace Rebutia atrovirens však dosud publikována nebyla. R.atrovirens je nejdéle známý druh tohoto příbuzenského okruhu taxonů ze severní Argentiny a hraniční oblasti bolívijských departamentů Tarija a Potosí. Tento okruh je charakterizován okrouhlými, rozloženými žebry, paprskovitě rozloženými, přilehlými trny a červenými květy, převážně s tmavším středem, červenými nitkami a zelenou bliznou a čnělkou.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1506, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 271, 1977
Rausch W., Lobivia 85, p. 12, 1985

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm