Název
REBUTIA ALBOPECTINATA Rausch
 

Taxon
Rebutia albopectinata Rausch, Kakt. und and.Sukk., 23: 236, 1972
Rebutia densipectinata Ritt., nom. nud.
Jméno druhu je odvozeno od jeho charakteristického otrnění, albopectinatus znamená bíle hřebenitý.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý nebo poněkud odnožující, kulovitý nebo málo protáhlý, 15-30 mm široký, tmavě šedozelený, při oslunění až červenočerný, s řepovitým kořenem. Žeber 10-16, svislá nebo lehce stočená, 3-4 mm vysoká, hluboko rozčleněná na asi 1,5 mm velké hrbolky; areoly podlouhlé, 1-2 mm dlouhé, bílé nebo světle hnědě plstnaté. Trny jemné, rovné, bílé až nahnědlé se zesílenou hnědou patou, zcela zakrývající tělo; okrajové trny přilehlé a hřebenovitě uspořádané do 6-9 párů a jeden směřující dolů, 2-3 mm dlouhé; středové trny 0-2, silnější, až 1 mm dlouhé, odstávající.
Květy
hluboce postranní, 35-40 (-50) mm dlouhé, široce nálevkovitě otevřené; okvětní lístky 15-20 mm dlouhé, 6-8 mm široké, vnější fialově růžové s nazelenalým středním proužkem, vnitřní oranžově červené až rumělkové, jícen růžový s bílým základem; Květní lůžko 3-4 mm široké, nazelenale červenohnědé, pokryté úzkými trojúhelníkovitými, tmavě zelenými, 1-2 mm dlouhými šupinami, bílou vlnou a několika bílými vlasovými štětinami; květní trubka asi 20 mm dlouhá, na dolních 5-8 srostlá se čnělkou, nad tím nálevkovitě se rozšiřující; nitky dole zelené a růžové, nahoře světle žluté, prašníky žluté; čnělka a 5-7 ramenná blizna světle zelené.
Plod
kulovitý, asi 5 mm široký, zelený až světle hnědý s bílou vlnou a štětinkami.
Semena
téměř kulovitá, asi 1 mm dlouhá a 0,8 mm široká; testa téměř hladká, leskle černá, pokrytá zbytky arilu; hilum široké, bazální, s vyčnívajícím mikropylárním hrbolkem.

 

Variety
R.albopectinata byla popsána podle sběrů W.Rausche
WR 312. V prvotním popisu byla charakterizována zejména malými, bílými těly, podobnými tělům R.heliosa, a červenými květy se štíhlou trubkou. Rauschův prvotní popis zachycuje jen velmi malou variabilitu jeho sběru, tomu také odpovídají rostliny, které byly z tohoto sběru rozšířeny do sbírek. Kromě rostlin odpovídajících prvotnímu popisu W.Rausche, tj. rostlin s malými těly a většími květy, nalezneme ve sbírkách i kolny s poněkud menšími a tmavěji zbarvenými květy.
Ještě před W.Rauschem nalezl již roku 1958 tento druh F.Ritter. Ten mu přiřadil své sběratelské číslo
FR 758 a provizorní jméno R.densipectinata. Ritterovy rostliny jsou celkově větší, s delšími trny, ale menšími květy. Ve sbírkách můžeme nalézt dva klony, jeden s tmavě purpurově hnědým, druhý s bledě zeleným tělem. Rostliny s tmavším tělem mívají i tmavěji vybarvené květy. Zjednodušeně lze říci, že Ritterova R.densipectinata je větší, robustnější forma R.albopectinata.

 

Výskyt
Typová lokalita druhu R.albopectinata. leží v Bolívii, u Culpina v nadmořské výšce 3400 m, odkud pochází Rauschův sběr
WR 312. Ve stejné oblasti nalezl své rostliny i F.Ritter, jako naleziště svého sběru uvedl provincii Sud-Cinti, u Culpina.

 

Pěstování
R.albopectinata má stejné nároky na kulturu jako příbuzné druhy z okruhu R.heliosa. Vzhledem k vyvinutému řepovitému kořenu je při pěstování na vlastních kořenech žádoucí větší opatrnost při zálivce a minerální substrát bez nezetlelých organických příměsí. Při roubování však těla příliš narůstají, odnožují a ztrácejí svůj charakteristický vzhled. Možnosti množení jsou omezeny nedostatečnou nabídkou semen, která jsou vytvářena pouze po opylení cizím pylem.

 

Poznámky
V prvotním popisu charakterizoval W.Rausch R.albopectinata jako příklad problémů s oddělením sekcí Aylostera a Digitorebutia, přiřadil ji však jednoznačně k sekci Digitorebutia. Rovněž Ritterova R.densipectinata byla zprvu chápána jako Digitorebutia. Nyní je však tato skupina přiřazována k sekci Aylostera, do blízkého příbuzenstva R.heliosa.
Jménem R.albopectinata případně R.densipectinata byly označeny i některé sběry K.Knížete. Sběr
KK 852, označovaný jako R.albopectinata?, stejně jako rostliny rozšiřované K.Knížetem jako R.solisioides se však od Rauschovy R.albopectinata liší, ale zdají se být totožné s Lauovým nálezem
L 401, který J.D.Donald později popsal jako R.heliosa var.condorensis. Stejně tak i Knížetův sběr
KK 849, označovaný jím jako R.densipectinata nemá s Ritterovou R.densipectinata nic společného.

 

Literatura
Donald J.D., The classification of the Rebutias, Ashingtonia, 3: 150, 1979
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 606, 1979

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a osm