Název
PTEROCACTUS DECIPIENS Gürke
 

Taxon
Pterocactus decipiens Gürke, Monatschr. Kakt.-Kunde, 17: 145, 1907
Decipiens znamená šálivý, klamaný. Jméno bylo asi zvoleno s ohledem na podobnost s jinými druhy rodu a snad i pro dokonalé splynutí s okolím.

 

Popis
Tělo
stonek keříčkovitý, rozvětvený až poléhavý, jednotlivé stonky válcovité, až 12 mm silně a až asi 300 mm dlouhé; kořen až 650 mm dlouhý, hlízovitý; epidermis zelenavě hnědofialová s nevýraznou drobnou šedou kresbou; žebra nezřetelná, rozpadlá do nízkých, protáhlých, spirálovitě uspořádaných hrbolů; areoly drobné, protáhlé, holé, pouze v mládí pokryté krátkou bělavou plstí. Okrajových trnů 8-10, dlouhé 3-7 mm, bílé, jemné, štětinovité, k tělu přitisklé, délka trnů v jedné areole rozdílná; středový trn 1-2, šedočerný, šikmo od těla odstávající, až 10 mm dlouhý.
Květ
terminální, z vrcholu stonků, 45 mm dlouhé a široké, okvětní lístky lopatkovité, zakončené drobnou špičkou, žluté; tyčinky žluté, blizna purpurově červená.
Plody
zapuštěné do stonku, stejně široké, nebo jen málo širší než stonek.
Semena
plochá, s kožovitým okrajem (viz REM snímek), 4-5 mm široká, 1-2 mm silná, světle korkově hnědá, v plodu jen 1-3 semena.

 

Variety
Nebyly popsány žádné variety ani formy. Je ovšem nutné poznamenat, že tento druh je blízce příbuzný a podobný některým dalším druhům rodu ( Pteroc. tuberosus (Pfeiff.) Br. et R., syn. Pteroc. kuntzei K. Sch., Pteroc. hickenii Br. et R. apod.) a bylo by asi vhodné přehodnotit zařazení některých z nich na nižší taxonomickou úroveň, tj. varietu či formu.

 

Výskyt
Pterocactus decipiens je nalézán v okolí Cordoby ve střední Argentině. Je to nejsevernější výskyt druhu z rodu Pterocactus.

 

Pěstování
Pterocactus decipiens nemá zvláštní nároky na pěstování. Dobře větrané slunné a teplé stanoviště v letních měsících je podmínkou pro zdárný růst rostlin. Zimní stanoviště může být velmi studené, dobře pěstované rostliny snesou přechodně až -15°C. Podmínkou takového zimování je naprosté sucho. Při teplotách nad 10°C rostliny začínají vegetovat a při nedostatku světla se stonky deformují. Vegetativní množení z lehce odlomitelných stonků je snadné, stonky brzy samovolně vytvářejí hlízovité kořeny. Pravokořenné rostliny pěstujeme v hlubokých nádobách. Roubováním brzy získáme bohatě rozvětvené, květuschopné exempláře. Nejvhodnější podnoží se ukazuje Opuntia tomentosa. Generativní množení je neúčelné pro malý počet semen v plodu a jistou choulostivost semenáčů.

 

Poznámky
Rod Pterocactus patří do podčeledi Opuntioideae. Neobvyklé, ale charakteristické je terminální postavení květů s květním lůžkem uloženým ve stonku. Tyčinky jsou citlivé na dotek, po kterém se poměrně rychle sevřou kolem blizny. Trvá dosti dlouho, než se toto sevření uvolní a tyčinky se vrátí do původní polohy. To slouží k lepšímu transportu pylu opylovači. Kožovitý okraj semene slouží k rozšiřování semen větrem. P.decipiens je blízce příbuzný s Pterocactus tuberosus, který se vyskytuje o něco jižněji, u Mendozy. Ten se odlišuje tenčími stonky, menším květem a žlutou bliznou.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 1: 163-168, 1958
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 376, 1970
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 626, 1986

 

Autoři
Text: Jan Klikar a Jaroslav Ullmann.
Foto: Jan Klikar ve vlastní sbírce.
Foto REM semen: Petr Koupelka a R.Kubínek.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

jaro nociar (2009-06-02 13:45:04)
dobry den prosim ako je to zo zalievkou ..nakolko ma hluzovity koren ...najprv na jar a potom behom vegetacie......dakujem
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a ctyri