Název
PARODIA PENICILLATA Fechs. et v. d. Steeg var. FULVICEPS Backeb.
 

Taxon
Parodia penicillata Fechser et v. d. Steeg var. fulviceps Backeberg, Das Kakteenlexikon, I. ed., p. 459-460, 1966
Parodia fulviceps (Backeb.) Brandt, De Létzebueger Cactéefrem, 2: 22, 1981
Druh nese jméno po štětečkovitých trnech, které se objevují na mladých areolách; varieta vytváří chomáč rezavohnědých trnů na temeni (filviceps = s hnědožlutou hlavou).

 

Popis
Tělo
stonek široce kulovitý, do 80 mm široký, tmavozelený; asi 20 silně spirálovitých žeber; bradavky volné nebo na bázi spojené, až okrouhle hrbolovité, většinou poněkud hrubší než u nominátní variety, areoly asi 3-4 mm velké, světle hnědé. Až přes 40 trnů, štětinovitých, neohebných, obtížně rozlišitelných na středové a okrajové, trny jsou ale tužší než u var. penicillata; 5 nebo více trnů ve středu areoly, zprvu světle nebo tmavě hnědých, ale také červenohnědých, nejdelší z nich jsou vztyčeny nebo ohnuty směrem nad temeno, asi 15-50 mm dlouhé, delší trny jsou ohebnější.
Květy
okvětní lístky 5 mm široké, světle červené s tmavšími špičkami, šupiny na receptakulu 3-4 mm dlouhé.
Plod
blanitý se zaschlými zbytky květu.
Semena
0,6 mm dlouhá, 0,4 mm široká, testa světle hnědá, lesklá.

 

Variety
Na rozdíl od zbývajících popsaných variet zůstává - var. fulviceps ploše kulovitá.
var. penicillata dorůstá do větší výšky (až 300 mm) i šířky (až 120 mm);
var. nivosa (viz AK 47/1987) bývá až 200 mm vysoká, v šířce stejná jako var.fulviceps.
Z velice variabilních populací P.penicillata by bylo možno vybrat nejméně tucet takových variet, kdybychom brali v úvahu odlišnosti v rozměrech stonku, bradavek, květů, barvu trnů i okvětních lístků. Barva trnů byla také pro Fechsera i pro Backeberga určujícím kritériem pro oddělení vnitrodruhových taxonů P.penicillata. Zatímco nominátní varieta má trny žluté či žlutobílé a trny Fechserovy variety nivosa jsou sklovité, čistě bílé, u var.fulviceps jsou trny rezavohnědé či červenohnědé.

 

Výskyt
Jde o objev argentinského lovce kaktusů Harryho Fechsera z poloviny šedesátých let. Nálezce považoval objevené rostliny za nový druh a označil je jako "Parodia spec. G.". Svá naleziště ovšem Fechser utajoval a vzal si je s sebou do hrobu. Také naleziště
var. fulviceps udal jen obecně: severní Argentina, v jižní části provincie Salta. Přestože zejména Herzog, ale i Rausch přesně určili polohu mnoha populací P.penicillata (všechny v jižní části provincie Salta). naleziště
var. fulviceps nebylo dosud přesně zjištěno a ověřeno. Podle písemného sdělení Fechsera Weskampovi by mělo být daleko od stanoviště P.penicillata var.nivosa.

 

Pěstování
Vděčná, nenáročná, dobře rostoucí parodie. Roubování je zbytečné, v porovnání s jinými drobnosemennými druhy se množí dobře i ze semen. Nekvete tak hojně jako var.penicillata nebo var.nivosa.
Snímek a text Miroslav Veverka, z jeho sbírky je i kulturní rostlina na snímku.

 

Poznámky
Kromě tmavých a poněkud hrubších trnů je var.fulviceps nápadná nižším vzrůstem a světlejším květem. Právě pro tyto znaky jakož i pro hladkou a lesklou testu semene hodnotil Brandt var.fulviceps jako samostatný druh. Weskamp se však domnívá, že Brandt asi semena zaměnil. Naše vlastní pozorování potvrzují, že bradavky na osemení lze zřetelně rozpoznat i pod lupou. Původní Backebergův popis var.fulviceps neuvádí barvu okvětních lístků a tento údaj nahrazuje Backeberg otazníkem. Brandt i Weskamp charakterizují květ jako světle červený. Backeberg bere s pochybnostmi Fechserův údaj, že květ této variety je žlutý. Rausch však vypověděl, že při návštěvě u H.Fechsera mezi množstvím červenokvětých rostlin P.penicillata viděl i několik rostlin se žlutými květy.

 

Literatura
Weskamp W., Ist eine Abtrennung richtig?, Stachelpost, 6: 155-156, 1970
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 559-561, 1987
Weskamp W., Die Gattung Parodia 2, p. 138-139, 1992

 

Autoři
Snímek a text Miroslav Veverka, z jeho sbírky je i kulturní rostlina na snímku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a sest