Název
PARODIA MIGUILLENSIS Cárd.
 

Taxon
Parodia miguillensis Cárdenas, Cact. Succ. J. (US), 33: 109-110, 1961
Jméno druhu bylo zvoleno podle naleziště, obce Miguilla v Bolívii.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kyjovitý, světle zelený, asi 60 mm vysoký a 40 mm široký; okolo 13 ostrých jen velmi málo stočených žeber, 8 mm širokých, 5 mm vysokých, areoly 2-3 mm od sebe vzdálené, 1-1,5 mm široké, vyvýšené, se světle hnědou plstí. Celkem 16-20 trnů obtížně rozlišitelných na středové a okrajové, některé jsou velmi tenké a bělavě žluté, jiné silnější a světle hnědé;nejkratší trny 2-3 mm dlouhé, středně dlouhé měří asi 6 mm, nejdelší asi 10 mm.
Květy
vyrůstají z polštáře, nahnědlé vlny na temeni, jsou trubkovité, 18 mm dlouhé, 7 mm široké, perikarpel 5 mm v průměru, růžový, s úzkými špičatými šupinkami, porostlými hustou bílou vlnou; receptakulum s dlouhými špičatými šupinkami, nahnědlou vlnou a hnědými štětinkami. Vnější okvětní lístky 5x2 mm, žluté s červeným středovým proužkem; vnitřní okvětní lístky 5x1,5 mm, nahoře světle žluté, dole bělavé, tyčinky sahají ode dna receptakula po bázi vnitřních okvětních lístků; nitky nažloutlé, prašníky žluté, čnělka 10 mm dlouhá, se 6 špičatými bliznovými laloky.
Plod
asi 25 mm dlouhý, karmínově růžový, dutý, celý porostlý dlouhými bílými, na špičkách hnědými chomáčky vaty.
Semena
téměř kulovitá, 0,8 mm dlouhá, 0,7 mm široká, černá, strofiola malá, světle hnědá.

 

Variety
Rostliny v evropských sbírkách, pocházejí z nálezů A.Laua a K.Knížete, se od Cárdenasova popisu poněkud liší, i když byly sbírány na jim udávaní lokalitě. Mívají méně žeber, ale zato více trnů - i přes dvacet, chybí jim také červený středový proužek na vnějších okvětních lístcích, které ve svém popisu uvádí Cárdenas.

 

Výskyt
Popis byl učiněn podle rostlin, sbíraných ve výšce 1200 m na cestě z Miguilla do Plazuela v bolívijské provincii Yungas, departament La Paz. Cárdenas k tomu poznamenává, že jde o nejseverněji nalezenou parodii (v té době); charakteristický je její malý a kulatý stonek. Cárdenasovy údaje o stanovišti byly potvrzeny. A.Lau sbíral P.miguillensis na Rio La Paz u obce Plazuela (
L 1001);
Karel kníže pak u Miguilla, ve výši 1200 m (
KK 1017).

 

Pěstování
Parodie ze série Calyptospermae (P.ayopayana) a Intectospermae (P.miguillensis) patří mezi choulostivější druhy svého rodu. Jednoduše je rozeznáme podle dlouhých karmínových plodů. Nesnášejí sluneční úpal, jsou náchylnější k hnilobě a musíme je přes zimu umístit na teplejším místě (10-15°C) než tomu bývá u jiných rostlin téhož rodu. To platí i o semenáčcích. S úspěchem byly přezimovány v naprostém suchu na parapetu nepřetopeného bytu.
Autor textu M.Veverka pořídil barevný snímek ve své sbírce.

 

Poznámky
P.miguillensis Cárd. a jí blízká P.comosa Ritt. bývají zaměňovány za P.ayopayana Cárd. (viz AK 55/1988) nebo za P.echinus (viz AK 40/1992).
Rozlišíme je snadno podle znaků:
P.miguillensis i P.ayopayana vytvářejí 25-40 mm dlouhé, nápadné karmínově růžové plody;
u P.echinus je v době zralosti plod sice také delší než u většiny jiných parodií a je rovněž dutý, ale dosahuje délky nejvýše 10-15 mm a má nažloutlou, bělavou či narůžovělou barvu.
P.miguillensis se od P.ayopayana pozná nejlépe podle semen:
její semena jsou černá, matná, s dobře patrnými bradavkami, bez stop hnědého, potrhaného povlaku, tak zvaného "arilového pletiva".
Pro P.ayopayana a druhy jí blízké jsou naproti tomu příznačně větší, matné a hrubé bradavky testy, jakoby poprášené nahnědlým či šedorezavým, potrhaným "arilovým pletivem". Pro tento rozdíl v semenech, provázený dalšími odlišnými znaky (velikost květů aj.) je P.miguillensis řazena do série Intectospermae Brandt, zatímco P.ayopayana je typickým druhem série Calyptospermae Brandt. Kromě typického druhu P.miguillensis do série Intectospermae patří též P.comosa Ritt. a ve sbírkách dnes snad neznámá P.borealis Ritt. Lau i Jelínek jsou ochotni ztotožňovat P.miguillensis s P.comosa, ale prosté porovnání popisů ukáže hlavní rozdíly:
P.comosa je do výšky narůstající rostlina (až 300 mm), která později poléhá a horní část dýmkovitě zvedá vzhůru; je řidčeji otrněná, květ je širší (10-20 mm), semena jsou odchylná.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 345, 1966
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 572, 1981
Jelínek J., Parodia Speg., Kaktusy 80, 16: 40, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 71-72, 1987

 

Autoři
Autor textu M.Veverka pořídil barevný snímek ve své sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a osm