Název
PARODIA GRACILIS Ritt.
 

Taxon
Parodia gracilis Ritter, Succulenta, 43:23, 1964
Gracilis v latině znamená útlý, jemný, něžný.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, ve stáří protáhlý, 50-1000 mm široký, na temeni bílá vlna;
13-19 žeber, 5-8 mm vysokých, v mládí rozdělených do oddělených hrbolů; areoly 3-4 mm široké, zprvu s hustou vlnou, později lysé. Trny hnědé, červenohnědé či téměř bílé, okrajové světlejší než středové; 14-22 trnů okrajových, jehlovitých až tence vláskovitých, rovných či ohnutých, 5-15 (20) mm dlouhých, rozprostřených kolem areoly; středové trny trochu silnější, rovné, méně často ohnuté, bez háčků, 7-10 mm dlouhé, v počtu 4-10; čtyři dolní uspořádány do kříže, zbývající středové nad nimi do stran; velmi mladé rostliny mají jen 3-4 středové trny, z nichž dolní je často háčkovitý.
Květy
30-35 mm dlouhé; perikarpel 4-5 mm široký, nazelenalý, hustě porostlý bílou vlnou; receptakulum nažloutlé, s velmi malými šupinkami, hustě pokryté dole bílou, nahoře červenohnědou vlnou, nahoře, s červenohnědými nebo žlutohnědými štětinkami; okvětní lístky zlatožluté až oranžově žluté, 12-15 mm dlouhé, 2,5-4 mm široké, nitky, čnělka i blizna světle žluté.
Plod
téměř kulovitý, asi 8 mm široký, téměř pokrytý bílou vlnou.
Semena
0,7 mm dlouhá, 0,5 mm široká, černá, mírně lesklá, velmi jemně bradavkovitá.

 

Variety
Vnitrodruhové taxony popsány nebyly. V rámci druhu je ovšem P.gracilis značně proměnlivá, jak je patrno i z uvedeného Ritterova popisu. Mladší rostliny se od starých exemplářů liší nejen počtem trnů, ale často i jedním háčkovitým trnem středovým, kromě toho mají žebra téměř rozdělena do bradavek, zatímco ve stáří jsou již žebra kompaktní. Na stejném stanovišti lze nalézt rostliny s různě zbarvenými středovými trny; od bělavých přes nažloutlé a růžové k červenohnědým. Všechny vybrané odchylky, ve firemních nabídkách označované jako
var. albispina,
var. aurea,
var. rhodantha,
var. paucicostata,
var. gigantea, zůstaly naštěstí jen holými jmény.

 

Výskyt
Tento druh je znám z jediného vysokohorského naleziště v bolívijském departmentu Tarija. Objevil jej v roce 1958 F.Ritter (
FR 740). Naleziště leží několik kilometrů severně od Kondořího průsmyku na silnici z Tarija do Entre Rios; P.gracilis tam roste ve velkém množství. Ritterův nález potvrdil ve stejných místech i A.Lau (
L 935). V geografickém označení lokality se oba dopouštějí menší nepřesnosti. Podle soudobých map se samota u stanoviště nazývá Alto de Espaňa a nikoliv Alto Espaňa. Leží v provincii Cercado a nikoliv v asi 70 km vzdálené provincii Mendez, jak oba uvádějí.

 

Pěstování
Pokud si opatříme odrostlý semenáček nebo dospělou rostlinu, nebudeme mít s péčí o P.gracilis potíže. Je otužilá, snáší i pěstitelské přehmaty, a přesto pravidelně a bohatě kvete. Stačí jí přes zimu nechat v suchu a chladu, na ostatní pěstitelské podmínky není náročná. Proto je také oblíbená a rozšířená. Jiná věc je ovšem vypěstovat semenáčky z výsevů. Zde se bez zkušeností, především s Fleischerovou metodou výsevů do sklenic, neobejdeme.
Foto: Dvacetiletou rostlinu ze své sbírky fotografoval autor textu M.Veverka.

 

Poznámky
P.gracilis je blízce příbuzná žlutokvětých parodií z jižní Bolívie, jako jsou
P.procera,
P.pseudoprocera (viz AK 39/1994),
P.challamarcana (AK 25/1995),
P.andreoides (AK 36/1991),
P.separata (AK 62/1988) a jim podobné. Svými hustými rovnými trny a malými oranžovými květy je však od nich snadno odlišitelná a nezaměnitelná.

 

Literatura
Buining A.F.H., Parodia gracilis Ritter, Succulenta, 43: 179, 1964
Jelínek J., O kaktusech, p. 236, 1972
Jelínek J., Parodia Speg., Kaktusy 80, 16: 88, 1980
Kessler H., Die FR-Parodien, Stachelpost, 6: 277, 1970
Köhler U., Parodia gracilis, Kakt und and. Sukk., 15: 41, 1964
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 539, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 163, 1987

 

Autoři
Foto: Dvacetiletou rostlinu ze své sbírky fotografoval autor textu M.Veverka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a deset