Název
PARODIA GIBBULOSOIDES Brandt
 

Taxon
Parodia gibbulosoides Brandt, Stachelpost, 7: 414-416, 1971
Parodia gibbulosa Ritt., Kakteen in Südamerika, 2: 545, 1980
Parodia gibbulosa Ritt. et Y.Ito, The Cactaceae, p. 448, 1981
P.gibbulosa česky "bohatě hrbolkovitá parodie", P.gibbulosoides -"podobná druhu P.gibbulosa".

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, asi 70 mm vysoký a široký, světle zelený; žebra zcela rozdělena do oblých, těsně u sebe stojících bradavek, jen 4-7 mm širokých, uspořádaných ve 25 i více řadách, areoly 1,5-2 mm široké, s bílou vlnou zejména na mladých areolách; temeno rostliny je zcela zahaleno do husté krátké bílé vlny. Okrajových trnů 8-11, rovných, jehličkovitých, 3-6 mm dlouhých, bělavých, na špičkách často nahnědlých či načervenalých, 1-3 horní tmavší a někdy až 10 mm dlouhé, často odstávající a středovým trnům podobné; Jeden trn středový, vzpřímený, šídlovitý, červenohnědý, 2-5 mm dlouhý.
Květy
10 mm široké, světle žluté; perikarpel 2 mm široký, zelenožlutý, holý, jen na horním okraji drobné šupinky a stopy vlny; receptakulum asi 10 mm dlouhé, 4 mm široké, světle žluté, s drobnými žlutými šupinkami a řídkou bílou vlnou; štětinky buď zcela chybějí nebo jsou řídké, velmi jemné, 6 mm dlouhé, bělavé a objevují se jen v nejvyšších šupinkách receptakula. Vnitřní okvětní lístky světle žluté, asi 6 mm dlouhé a 2 mm široké, nitky, čnělka a blizna světle žluté.
Plod
2,5-3,5 mm široký, nahnědlý, s bělavou vlnou.
Semena
0,3 mm dlouhá, 0,2 mm široká, lesklá, hladká, se sotva znatelnou strofiolou.

 

Variety
Všechny ve sbírkách známé exempláře jsou odnože importů F.Rittera, nebo byly vypěstovány ze semen, nabízených v letech 1959-1962 firmou H.Winterové jako P.gibbulosa. Jsou velmi uniformní. Teprve Haugg, který se jako druhý po Ritterovi v r. 1984 dostal na naleziště, konstatoval proměnlivost druhu zejména v délce trnů, které mohou být až 15 mm dlouhé.

 

Výskyt
Na velmi nepřístupném místě v údolí řeky Pilcomayo a v postranních stržích v provincii Azurduy v Bolívii. Objevil ji F.Ritter v r. 1958 (
FR 731), místo označuje jako "Capadala". Jeho údaje zůstávaly až do roku 1984 neověřeny. Po Ritterových stopách se do těchto nepřístupných končin vydal po pětadvaceti letech teprve E.Haugg. Ten našel desetitisíce exemplářů mezi pobřežními křovinami v místech, kde koryto říčky Turuchipa ústí do Rio Pilcomayo (54 km od města Turuchipa). Rostou tam spolu s blossfeldiemi a weingartiemi v čistě štěrkovitém a písčitém substrátu, ve výšce asi 2000 m.

 

Pěstování
Nejsnáze se množí odnožemi. Vysévat je nutno do sterilního prostředí a doporučuje se semenáčky roubovat. Pravokořenné rostou velmi pomalu a každá pěstitelská chyba je ohrozí. Zato se dožívají delšího věku než roubovanci. Je to hledaný, sběratelsky vysoce ceněný a ve sbírkách ohrožený druh.
Foto: Na barevném snímku autora textu M.Veverky je roubovaná rostlina z pražské sbírky B.Matyáše.

 

Poznámky
Kolem jména tohoto druhu se vytvořila paradoxní situace. Máme platné jméno pro "druh podobný gibbulose", ale nemáme žádnou rostlinu jménem P.gibbulosa. P.gibbulosa bylo totiž prozatímní jméno rostliny, kterou Ritter objevil v r. 1958, z jejíž semen již ve sbírkách kvetly kulturní exempláře, ale která přes deset let zůstávala nepopsaná. Mezitím se vedly diskuse o tom, zda to je vůbec parodie, zejména pro Ritterův údaj o chybějící strofiole. To vedlo Brandta k tomu, že podle kulturního exempláře platně popsal "P.gibbulosoides" - druh podobný sporné Ritterově rostlině. Ritter sice o devět let později publikoval shodný popis pod jménem P.gibbulosa, ale to bylo již pozdě a toto jméno je všeobecně uznáváno za synonymum. P.gibbulosoides nesporně patří do podrodu Protoparodia (silně akrotonní květ, velmi malá strofiola), ale svými velice drobnými, hnědými a hladkými semeny, jakož i drobnými bradavkami představuje jako jediná známá výjimka mezi bolívijskými parodiemi vývojovou linii ke zkracování vegetační fáze a k celkové miniaturizaci. Taková linie se konvergentně rozvinula z jiné větve parodií v Argentině a tvoří dnes rozsáhlý podrod Parodia.

 

Literatura
Brandt F.H., Vielfalt der Parodien, Kakt. und and. Sukk., 21: 127-128, 1970
Haugg E., Auf der Suche nach Parodia gibbulosa, Kakt. und and. Sukk., 38: 4-6, 1987
Kessler H., Die FR-Parodien, Stachelpost, 6: 273, 1970
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 245-249, 1980
Weskamp W., Auf den Samen achten!, Kakt./Sukk., 5: 1-2, 1969
Weskamp W., Ist das überhaupt eine Parodia?, Kakt. und and. Sukk., 21: 36, 1970
Weskamp W., Die Gattung Parodia Spegazzini, Kakt. und and. Sukk., 24: 150-151, 1973
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 152-158, 1987

 

Autoři
Foto: Na barevném snímku autora textu M.Veverky je roubovaná rostlina z pražské sbírky B.Matyáše.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a tri