Název
PARODIA CARDENASII Ritt. var. CARDENASII
 

Taxon
Parodia cardenasii Ritter, Succulenta 43: 58, 1964
Prof. dr. Martin Cárdenas (1899-1973) byl rektorem univerzity v Cochabambě a ředitelem tamní botanické zahrady; významný bolívijský botanik.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, svěže zelený, 30-80 mm široký, temeno bez vlny, kořeny nitkovité; 16-21 žeber rozdělených do tupých bradavkovitých hrbolů, 3-6 mm širokých; areoly oválné, asi 3 mm dlouhé, slabě vlnaté. Všechny trny rovné, tence jehličkovité; okrajové bělavé, uspořádané kolem areoly, šikmo odstávající, 3-8 mm dlouhé, v počtu 8-14; tři až pět středových trnů, silnějších, bílých, s červenohnědými špičkami, 3-12 mm dlouhých.
Květy
asi 30 mm dlouhé, široce otevřené, perikarpel nazelenalý, kulovitý, pokrytý bílou vlnou; receptakulum 11-12 mm dlouhé, světle žlutozelené, bílá vlna a tenké bělavé a červenohnědé štětinky po celé délce receptakula, šupinky úzké a načervenalé, okvětní lístky 15 mm dlouhé, 5-6 mm široké, sírově žluté, vnější lístky s červeným středovým proužkem a špičkou; nitky tyčinek nahoře oranžově žluté, dole téměř bílé, čnělka krémová.
Plod
kulovitý, 7-8 mm široký, zelený, pokrytý bílou vatou.
Semena
kulovitá, 0,6 mm dlouhá, 0,4 mm široká, hnědavá, lesklá, s naznačenou
strukturou málo výrazných bradavek.

 

Variety
P.cardenasii s trávově zeleným stonkem s oranžově žlutými nitkami, jak odpovídá Ritterovu popisu, je vzácná. Ve sbírkách jsou běžné formy s bronzově hnědavou pokožkou a sírově žlutými tyčinkami, někdy označované též jako P.cardenasii
var. applanata nebo P.cardenasii
f. V.G. (Victor Gjeltema). Popsány však nebyly. Platně byla zveřejněna jediná varieta, totiž P.cardenasii
var. maior (viz AK 39/1992). V r. 1969 se v nabídce semen H.Winterové objevila P.cardenasii
var. longispina n. n. (FR 914A). Ze semen, patrně záměnou, vyrostly rostliny blízké P.sanagasta, které jsou od P.cardenasii velmi vzdáleny. Pod tímto záhadným holým jménem se však s nimi můžeme setkat ve sbírkách.

 

Výskyt
Ač je P.cardenasii považována za Ritterův objev, ve skutečnosti ji první nalezl M.Cárdenas. Stalo se tak v březnu 1952 při jeho cestě jižní Bolívií.
Cárdenas nález botanicky nezpracoval, ale zmínil se o něm ve zprávě o své cestě. To stačilo F.Ritterovi k tomu, aby v udané oblasti, u "Angosto de Villa Montes", Cárdenasem udávanou rostlinu skutečně nalezl
- (FR 914). Stejné rostliny později sbíral i Lau
- (L 949, Villamontes, 400 m) a Kníže
- (KK 481, Villamontes, 1800 m). Nálezci většinou situují Villamontes do provincie O `Connor, ale podle současného správního rozdělení patří toto město do sousední provincie Gran Chaco. Leží v místech, kde řeka Pilcomayo opouští hory a směřuje do obrovské nížiny.

 

Pěstování
Jako všechny drobnosemenné parodie roste P.cardenasii v prvých dvou letech pomalu. Dospělé rostliny musíme přistiňovat, přímé slunce špatně snášejí. Také zalévat je třeba opatrně, nitkovité kořínky v přemokřeném substrátu často uhnívají. Jinak je to rostlina velmi vděčná a patří i na okenním parapetu k nejochotněji kvetoucím kaktusům.
Rostlinu fotografoval ve své sbírce M.Veverka, který je také autorem textu.

 

Poznámky
Jde o jeden z Ritterových "druhů" z okruhu P.formosa (viz AK 37/1994), kde je také o celé problematice pojednáno podrobněji).
Od nejbližších příbuzných, P.formosa Ritt. a P.purpureo-aurea Ritt., se
P.cardenasii liší jen nevýraznými znaky: má z nich nejřidší trny (12-20;
P.purpureo-aurea: 14-25;
P. formosa:26-40);
květ je prostřední velikosti
P.formosa až 40 mm,
P.purpureo-aurea 18-28 mm a se středním zastoupením hnědočervené barvy na vnějších lístcích
P.formosa nejméně,
P.purpureo-aurea nejvíce; totéž platí o barvě nitek, které jsou u
P.formosa zlatožluté, u
P.cardenasii oranžově žluté a u
P.purpureo-aurea hnědavě rumělkové.
Již z toho je patrno, že by tyto Ritterovy "druhy" při přísném posuzování odpovídaly nejspíše taxonomickému stupni "forma". Ritterovi i kaktusářům však připadají tyto taxony dobře odlišitelné.Jde totiž o silně autogamní populace, které jsou na stanovišti téměř uniformní a takovými zůstávají i ve sbírce.

 

Literatura
Jelínek J., Parodia Speg., Kaktusy 79, 15: 67-68, 1979
Kessler H., Die FR-Parodien, Stachelpost, 7: 319, 1971
Kuchenreuther G., Die Arten der Parodia-Untergattung Parodia - Serie Campestrae, Kakt./Sukk., 22: 83-84,1987
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3: 545, 1980
Weskamp W., Die L-Parodien, Kakt. und and Sukk., 27: 182-183, 1976
Weskamp W., Zwei neue Reihen in der Untergattung Parodia, Kakt. und and. Sukk., 29: 266-269, 1978

 

Autoři
Rostlinu fotografoval ve své sbírce M.Veverka, který je také autorem textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a pet