Název
PARODIA CAMARGENSIS Buin. et Ritt. var. CAMARGENSIS
 

Taxon
Parodia camargensis Buining et Ritter, Succulenta, 41: 18-20, 1962
Parodia maassii (Heese) Berg. var. camargensis (Buin. et Ritt.) Krainz, Städtische
Sukkulentensammlung Zürich, p. 101, 1967 (katalog)
Camargo je město v Bolívii, v jehož okolí byl druh nalezen.

 

Popis
Tělo
stonek zelený či mírně šedozelený, zprvu polokulovitý, později protáhlý až 250 mm dlouhý, 100-130 mm široký, jednotlivý, ale též od báze odnožující; žeber 10-15, ale nejčastěji 13, téměř rovných či mírně stočených, v mládí žebra hrbolovitá, areoly 4-6 mm široké, 5-10 mm od sebe vzdálené, s bělavou či nahnědlou plstí. Trny žlutohnědé, někdy rezavě červené, nešednoucí, tuhé či mírně ohnuté; okrajových trnů 8-11, 20-40 mm dlouhých, jehlovitých; tři nebo čtyři středové trny, dolní trn u mladých rostlin háčkovitý, později jen na špici mírně ohnutý, 25-50 mm dlouhý.
Květy
vyrůstají z temenní plsti, 30-35 mm dlouhé a široké, okvětní lístky 2-3 mm široké, 12-16 mm dlouhé, karmínově červené s úzkým okrově žlutým okrajem, přičemž podle šířky okrajů se květy celkově zdají šarlatově červené až žlutočervené; perikarpel kulovitý, 5-6 mm široký, porostlý hustou bílou, nahoře červenohnědou vlnou; receptakulum nálevkovité, porostlé červenohnědou vlnou, v horní části s ojedinělými hnědými štětinkami, které mohou i chybět; nitky žluté až oranžové, čnělka světle žlutá.
Plod
kulovitý, zahalený do husté bílé, nahoře červenohnědé vaty.
Semena
váčkovitá, asi 1 mm dlouhá, 0,8 mm široká, černá, matná, s jemnými hrbolky.

 

Variety
P.camargensis je velice proměnlivá v počtu, tvaru i v barvě květů. Ritter vyčlenil několik samostatných variet:
var. castanea; posléze jmenovanou varietu později povýšil na samostatný druh. Velkou variabilitu v barvě trnů na nalezišti potvrzuje i Krahn.
Přidržíme-li se Ritterovy koncepce, pak se
var. prolifera (viz AK 37/1991) liší se větším počtem trnů a celkově tmavším květem; menší rozdíly jsou i v šířce receptakula a v semenech; také rozdíly
var. camblayana se týkají především trnů a barvy květů. P.camargensis
var. longispina nom. prov. se zprohýbanými, až 80 mm dlouhými středovými trny, nebyla Brandtem platně popsána.

 

Výskyt
Tuto zajímavou a po P.maassii nejtypičtější velkotrnnou parodií objevil Friedrich Ritter v roce 1953 u města Camargo v Bolívii (
FR 86). Camargo leží ovšem v provincii Severní Cinti (Nor Cinti) a nikoliv v provincii Jižní Cinti (Sud Cinti), jak Ritter mylně a opakovaně uvádí. Ačkoliv je P.camargensis blízce příbuzná P.maassii, areály obou se nepřekrývají. Leží mezi nimi výškový rozdíl asi 500 m kde, jak Ritter uvádí, se nedaří ani P.maassii, protože té je tam příliš teplo, ani P.camargensis, které je tam příliš chladno, neboť se přizpůsobila teplejším polohám.
P.camargensis je hojný druh. U města Camargo jí sbíral K.Kníže (
KK 487, 2800 m), A.Lau (
L 909, sev. od Camargo) i W. Rausch (
R 76). Nalezl ji také W.Krahn (Quebrada Honda, 15 km od Tacaquira, sev. od Camargo).

 

Pěstování
Pěstuje se podobně jako její příbuzná P.maassii. Není ji zapotřebí roubovat, během vegetace má ráda teplo a hojnou zálivku, v zimě vyžaduje sucho a teplotu do 8-10°C. Nesnáší přímé slunce a zejména na jaře ji snadno popálíme, jestliže ji dostatečně nepřistíníme (hedvábným papírem, nátěrem skla). Na rozdíl od liknavě a teprve po mnoha letech kvetoucí P.maassii je P.camargensis vděčnější - vykvétá v mladším věku a již od velikosti jablka.
Barevný snímek autora textu M.Veverky je z jeho sbírky.

 

Poznámky
Velká variabilita druhu a obtíže při jednoznačné identifikaci variet ve sbírkách byly a jsou zdrojem pochybností, zda Ritterova systematika okruhu P.camargensis je oprávněná. Ritter se proti takovým námitkám ohradil. Jeho hlavní argument spočívá v oddělených areálech jím popsaných taxonů, přičemž argumentuje svými bohatými zkušenostmi z terénu a odmítá rady od "zeleného stolu". Nicméně pochybnosti o taxonomických rozdílech mezi např.
var. camargensis a
var. prolifera zůstávají. Jestliže se na tomto místě přidržujeme jeho pojetí, pak především proto, že změna by logicky musela vést k zásadním posunům v celém Ritterově díle o kaktusech a také proto, že k tak zásadním změnám je zapotřebí teprve vybudovat dostatečně argumentační a literární zázemí.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 340, 1966
Jelínek J., Parodia Speg., Kaktusy 79, 15: 108-110, 1979
Krahn W., Boliviaanse cactus-reis, Internationaal tijdschrift voor succulentenliefhebbers, 2: 66, 1968
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 517-521, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 100-104, 1987

 

Autoři
Barevný snímek autora textu M.Veverky je z jeho sbírky.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a tri