Název
NOTOCACTUS BUENEKERI (Buin.) Buxb. var. INTERMEDIUS (Ritt.) Theun.
 

Taxon
Notocactus buenekeri (Buining) Buxbaum var. intermedius (Ritter) Theunissen, Succulenta, 60: 142, 1981
Brasiliparodia buenekeri (Buin.) Ritt. var. intermedius Ritt., Kakteen in Südamerika, I: 151, 1979
Podle F.Rittera jde o přechodový článek mezi dvěma blízkými rody; proto "intermedius", tj. prostřední.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, asi 50 mm vysoký a 60 mm široký, leskle zelený, 15-20 žeber s lesklými bradavkovitými hrbolky pod areolami; areoly 3 mm široké, s šedivou vlnou, později holé, v temeni bez trnů. Okrajové i středové trny na mladších areolách často štětečkovité, vzpřímené, později se okrajové trny přiklánějí k tělu, jsou rovné, bělavé, nažloutlé s hnědou špičkou či hnědošedé, na každé straně areoly asi 8 trnů, 6-10 mm dlouhých, dva kratší trny míří vzhůru, pár kratších, asi 4 mm dlouhých trnů směrem dolů, postranní trny navzájem propletené, čtyři trny středové, hnědé, jeden, ale někdy i tři silně háčkovité, 5-10 mm dlouhé.
Květy
30-35 mm široké, zlatožluté; receptakulum zelené, s malými šupinkami, hnědavou vlnou a hnědými štětinkami; tyčinky žluté, čnělka i blizna světle žluté.
Plod
asi 10 mm široký, pokrytý vlnou a štětinkami.
Semena
přílbovitá, asi 1 mm široká, hnědočerná, matná, testa jemně zrnitá.

 

Variety
N.buenekeri je značně variabilní druh, řada variet a forem však nebyla popsána a ve sbírkách se šíří pouze pod polními čísly. Nominátní varieta má středových trnů více (až 6), jsou mnohem delší (až 30 mm), světlejší až skelně bílé s tmavší špičkou a všechny středové trny jsou rovné.
Forma conjungens se vyznačuje háčkovitým, 6-25 mm dlouhým středovým trnem a sytě zlatožlutými až šafránově žlutými nitkami.

 

Výskyt
Několik kilometrů od brazilského města Cambará ve státě Rio Grande do Sul.
Objevil ji Fridrich Ritter (FR 1284), nález potvrdil Leopoldo Horst (HU 42).
Je pokládána za spojovací článek mezi N.buenekeri a N.brevihamatus (W.Haage)
Buxb. Roste na odlišeném stanovišti od obou zmíněných.

 

Pěstování
Jako u všech "braziliparodií" není pěstování snadné. Semena klíčí špatně.
Nezbývá než zkoušet, v čem to vězí, a experimentovat - někdy to vyjde.
Rostlinám prospívá spíše polovolná kultura v pařeništi než tropický skleník. Pro potíže s rozmnožováním a pěstováním jakož i pro málo nápadný zjev jsou tyto rostliny vzácné a zkušeností z kultury je zatím málo. Ještě nejlépe pochodí ten, kdo je naroubuje.

 

Poznámky
N.buenekeri se svými varietami,
N.brevihamatus,
N.alacriportanus (Backeb. et Voll.) Buxb.,
N.catarinensis (Ritt.) Theun.,
N.rechensis Buin.,
platně nepopsané
N.aurisetus
N.chrysocomus
N.hamatacanthus
N.myriacanthus
N.parvus
a řada dalších, vedených pod polními čísly, patří do skupiny "brazilských parodií", jejichž systematické řazení není ještě definitivně ustáleno. Bývaly přiřazovány k rodu Parodia, dnes jsou řazeny k rodu Notocactus a nechybí ani "zlatá střední cesta", samostatný rod Brasiliparodia. Ten fakticky konstituovali naši kaktusáři Jelínek a Ondřej, platně jej pak ustanovil F.Ritter. Tato zajímavá a nesnadno pěstovatelná skupina rostlin se však dosti odlišuje jak od klasických notokaktusů, tak od parodií.

 

Literatura
Neduchal J., Notokaktusy (názvy, polní čísla, naleziště ...), p. 1-8, 1987
Neduchal J., Brasiliparodie, Minimus, 20: 65-75, 1989
Stuchlík S. et Kiss J., Kam patří braziliparodie?, Kaktusy, 20: 9-13, 1984

 

Autoři
Rostlinám prospívá spíše polovolná kultura v pařeništi než tropický skleník. Pro potíže s rozmnožováním a pěstováním jakož i pro málo nápadný zjev jsou tyto rostliny vzácné a zkušeností z kultury je zatím málo. Ještě nejlépe pochodí ten, kdo je naroubuje.
Autor textu Miroslav Veverka pořídil barevný snímek ve sbírce Jaroslava Marvala v Rudné.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a deset