Název
NOTOCACTUS BUENEKERI (Buin.) Buxb. var. BUENEKERI
 

Taxon
Notocactus buenekeri (Buin.) Buxb. var. buenekeri
Parodia buenekeri Buin., Succulenta, 41: 99-101, 1962
Brasiliparodia buenekeri (Buin.) Ritt., Kakteen in Südamerika, 1: 149-150, 1979
Druh nese jméno nálezce F.Buenekera z Brazilie.

 

Popis
Tělo
stonek nízce kulovitý, asi 50 mm vysoký a 60 mm široký, leskle zelený; asi 20 rovných žeber s bradavkovitými hrbolky pod areolami; areoly 3 mm, s šedivou vlnou, později holé, v temeni bez trnů. Okrajové i středové trny na mladších areolách často štětečkovitě vzpřímené, později se okrajové trny přiklánějí k tělu a vzpřímeny zůstávají jen trny středové; okrajové trny rovné, zprvu sklovitě bílé s hnědou špičkou, dolní nahnědlé, později hnědošedé, na každé straně areoly asi 8 trnů 6-23 mm dlouhých, dva kratší trny směřují nahoru, směrem dolů rovněž pár kratších trnů asi 4 mm dlouhých, postranní trny navzájem propletené; 5-6 trnů středových, až 30 mm dlouhých, zprvu sklovitě bílých nebo s bílými a nahnědlými proužky, špička hnědá, často též světle hnědá až červenohnědá; všechny středové trny rovné, s cibulovitě zesílenou bází, často jeden z nich nahoře mírně ohnutý.
Květy
32-40 mm dlouhé a zcela otevřené stejně široké, leskle zlatožluté; receptakulum zelené, s malými špičatými šupinkami, z jejichž paždí vyrůstá nahnědlá vlna a řídce, až 5 mm dlouhé hnědé štětinky; okvětní lístky kopinaté zašpičatělé, až 20 mm dlouhé a 3 mm široké; tyčinky velmi tenké, čnělka asi 25 mm dlouhá, bělavá, laloky blizny krémové, nad prašníky vyčnívající.
Plod
asi 8 mm dlouhý a 10 mm široký, se zaschlými zbytky květu, tenkostěnný, pokrytý vlnou a bílými štětinkami.
Semena
asi 1 mm široká, přílbovitá, hnědočerná, matná, testa jemně zrnitá, na ploché straně velký bělavý funikulus.

 

Variety
Jde o velmi variabilní druh, jehož formy a variety takřka plynule do sebe přecházejí a bývají označovány pouze polními čísly
FR 1278,
HU 41,
HU 47,
FS 20,
DV 120,
PR 261,
PR 263
PR 265, aj..
Popsána byla
var. intermedius (Ritt.) Theun. (FR 1284, HU 42)
f. conjungens (FR 1284a, HU 41, HU 46).
Forma conjungens tvoří podle Rittera přechod od nominátní variety k var. intermedius a vyznačuje se háčkovitým, 6-25 mm dlouhým středovým trnem a sytě zlatožlutými až šafránově žlutými nitkami. Var. intermedius je pak považována za spojovací můstek mezi druhy N.buenekeri a N.brevihamatus. Má celkově kratší okrajové trny a hnědé trny středové, z nichž nejméně jeden (ale i 2-3) jsou háčkovité; dolní trn má vždy silný háček a je jen 5-10 mm dlouhý.

 

Výskyt
Hranice mezi departamenty Rio Grande do Sul a Santa Catarina v Brazílii. N.buenekeri tam roste ve výši asi 1400 m na holých, plochých skalách, porostlých vysokou (5-15 cm) vrstvou mechu. Klima je chladné a vlhké. Pod mechem je holá skála; kořeny rostlin dosahují velké délky a rostou na rozhraní skalního podloží a odumřelého mechu. Jejich těla jsou ponořena do mechu, který je téměř stále vlhký a s výjimkou letních měsíců bývá krátkodobě zasněžen. Druh objevil F.Bueneker (podle údajů Buininga, Ritter uvádí H.Buenekera) v roce 1961 u Corvo, na skalách Aparados da Serra.

 

Pěstování
Všechny "braziliparodie" činí v kultuře potíže. Do značné míry je to dáno neobvyklými klimatickými podmínkami na přírodních stanovištích. Nejlépe se jim daří v polovolné kultuře (pařeniště, zahrada), v níž jsou chráněny pouze proti dešti. Vyžadují chladné noci a prospívá jim vzdušná vlhkost, rosa a mlžení. V uzavřených, přehřátích a nevětraných sklenících se jim jako pravokořenným nedaří. Chceme-li je tam pěstovat, raději je naroubujeme. Jsou pochoutkou "červeného pavoučka" (svilušku chmelovou), zatímco parodiím se tento parazit vyhýbá. Podle některých je to další důvod k tvrzení, že to nejsou parodie.
Snímek byl pořízen ve skleníku bývalé firmy Sady, lesy a zahradnictví v Praze (M.Macek).

 

Poznámky
Buining považoval popsanou rostlinu za parodii. Buxbaum při své revizi rodu Parodia zjistil, že tento druh semeny i dalšími znaky patří spíše k notokaktusům než k parodiím a P.buenekeri také do rodu Notocactus přeřadil. Ritter v roce 1980 volil střední cestu a konstituoval nový rod Brasiliparodia, za jehož typ zvolil právě Brasiliparodia buenekeri. Dnes se však názory kloní převážně ve prospěch Buxbaumovy klasifikace.

 

Literatura
Brandt F.H., Brasiliparodia: Notocactus of Parodia?, Succulenta, 63: 96-100, 114-118, 1984
Kolařík J. et Lisal K., Problematika pěstování a platnost rodu Brasiliparodia, Minimus, 21: 3-8, 1990
Neduchal J., Notokaktusy (názvy, polní čísla, naleziště ...), p. 3-4, 1987
Neduchal J., Brasiliparodie, Minimus, 20: 65-75, 1989
Ritter F., Kakteen in Südamerika, I: 149-152, 1979
Stuchlík S. et Kiss J., Kam patří braziliparodie, Kaktusy, 20: 9-13, 1984

 

Autoři
Snímek byl pořízen ve skleníku bývalé firmy Sady, lesy a zahradnictví v Praze (M.Macek).
Foto autor textu M. Veverka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a dve