Taxon
Mammillaria nivosa Link, in Pfeiffer, Enum. Diagn. Cact. 11, 1837
Nivosus znamená latinsky sněhobílý a zcela jistě se vztahuje k bělostné vatě, která se bohatě tvoří v axilách i v areolách, zejména na temeni rostliny.

Popis
Tělo
rostlina zprvu jednotlivá časem u báze odnožující, později i trsovitá, jednotlivé stonky kulovité až krátce válcovité, 60-80 (i více) mm široké, pokožka tmavozelená často až bronzově načervenalá; bradavky kuželovité asi 10-15 mm dlouhé a 10 mm na bázi široké; areoly okrouhlé, 2-3 mm široké s bílou hojnou vatou, axily bez štětin s hojnou bílou vatou. Středové trny, většinou 1-3 (až 4) asi 20 mm dlouhé, jehlovité, žluté až žlutohnědé; okrajových trnů 6-13, jehlovitých, přímých asi 10-18 mm dlouhých, bělavé až žlutavé, vzácněji nahnědlé barvy.
Květy
ve věnci kolem temene, asi 20 mm dlouhé a široké, úzce nálevkovité, v husté vatě často neúplně otevřené; okvětní lístky úzce kopinaté, špičaté, celokrajné, 15-18 mm dlouhé, bělavě žluté s tmavším středovým proužkem; blizna asi 15-18 mm dlouhá, krémově nažloutlá až nahnědlá; prašníky žluté, nitky tyčinek bílé.
Plod
kyjovitého tvaru, až 18 mm dlouhý a 7 mm široký s přetrvávajícím zbytkem květu, oplodí červené, až šarlatové, dužnaté.
Semena
asi 1,1 mm dlouhá, hruškovitého tvaru, testa světle hnědá až červenohnědá, hilum postranní.

Variety
Známy jsou populace mírně odlišného vzhledu ve stavbě stonků (jednotlivé až trsovité či polštářovité) a v hustotě i zbarvení otrnění. Lze je však všechny dobře určit a odlišit od příbuzných taxonů. Někteří autoři (Backeberg, Mottram) došli k závěru, že M.nivosa je konspecifická (varieta) M.flavescens, je to však neprokazatelná úvaha, spíše konstrukce.

Výskyt
Rozšíření je potvrzeno na mnoha ostrovech Bahamského a Antilského souostroví; od nejjižnějších ostrovů Baham (Antigua) přes bohatá naleziště na Mona, Desecheo, Culebra, St.Thomas, Tortola, až po Vorgin Islands, a v posledních letech i na dalších útesech a neosídlených ostrůvcích Malých Antil. Roste zde v nízkých nadmořských výškách, výhradně na skalách korálových vápenců a na útesech blízko mořské hladiny, ve štěrbinách skály a na mělkých usazených nánosech štěrků a písků, nezřídka v dosahu postřiku mořskou slanou vodou. Celoročně jsou zde teploty nad 20°C a trvá nadbytek slunečního záření.

Pěstování
M.nivosa pochází z teplých, tropických oblastí a je proto citlivá na nízké teploty. Doporučuje se zimování při teplotách nad 10°C, ovšem krátkodobé poklesy k nule snese docela bez problémů. Prospívá dobře na vlastních kořenech, volíme zásaditý substrát s přídavkem antuky, opuky aj. vápníkem bohatých materiálů. Volíme nepravidelnou zálivku v teplém období, rostliny zásadně nekropíme ani nemlžíme, jinak poškodíme nejkrásnější ozdobu - hustou bělostnou vatu na temeni. Schopnost tvořit v areolách i axilách vatu je však mimořádná, mnohdy ji rostliny produkují ze starých obvodových partií, zejména při slunné kultuře, kdy je trápíme nedostatkem vody. Květy jsou málo nápadné, největší ozdobou jsou jasně červené kyjovité plody, které vznikají samovolně, tj. i bez opylení cizím pylem a zdobí dospělé exempláře i mnoho měsíců v roce. Semena některých jedinců klíčí špatně a také růst semenáčů je pomalý. Mnohem snadněji se tento druh množí vegetativně - z odnoží, které vyrůstají nejen z axil, ale u některých jedinců i z areol.
Foto: R.Šubík.

Poznámky
M.nivosa je blízce příbuzná M.mammillaris ze série Macrothelae, patří do skupiny vyskytující se na jižních ostrovech Antil a na severním pobřeží jihoamerického kontinentu, tj. ve Venezuele a Kolumbii. Od příbuzných druhů ji lze odlišit areálem rozšíření, který je omezen na "návětrné ostrovy", omývané Atlantickým oceánem. C.Backeberg i další autoři se pokusili zahrnout M.nivosa k M.flavescens, což je jméno starší, naneštěstí je však uvedeno do literatury popisem, který obsahuje deset slov obecného charakteru. Proto současní autoři doporučují jméno M.flavescens Haw. i Cactus flavescens DC opustit jako jména pochybná.
Dalším sporným jménem je M.ekmannii Werd. (1931), chybně uvedená Backebergem jako M.eckmannii Werd. Její původ na ostrově Haiti (Ile de la Navasse) na čtvrtohorních vápencových plotnách blízko majáku, dává tušit blízkou příbuznost, ne-li shodnost s M.nivosa. V popisu však chybějí údaje o plodech a semenech a tak jen zmíním možnost, že se také může jednat o M.prolifera. Pro nedostatky podrobných charakteristik v popisech M.flavescens i M.eckmannii však ponechme definitivní závěry budoucnosti a obě jména neuvádím jako synonyma, doporučuji je jako jména pochybná.
Ve sbírkách lze najít většinou jedince se silným stonkem, méně odnožující a s výrazným otrněním, naproti tomu formy silně trsovité se štíhlejšími stonky, které jsou méně atraktivní se pěstují méně často. Tato selekce upřednostňuje formy, které jsou v přírodě méně běžné, v populaci představují jen menšinu.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3168-3170, 1961
Hunt D.R., A new review on Mammillaria names, Bradleya, 4: 40, 1986
Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, 1981

Autoři
Foto: R.Šubík.
Text: J.Říha.
Na obrázku rostlina sbíraná expedicí botaniků Harwardské Univerzity na ostrově Virgin Islands v r. 1983.