Taxon
Mammillaria egregia Backeberg ex Rogozinski et Appenzeller Mtbl. AfM 13: 108-116, 1989
Mammillaria egregia Backeb., Die Cactaceae, 5: 3261, 1961
Egregia znamená vybraná, ve smyslu vynikající, nejlepší možný výběr.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, 25-40 mm vysoký a 40-60 mm široký, kořeny svazčité; bradavky jasně zelené se světlými tečkami, kuželovitého tvaru, asi 6 mm dlouhé a 2-4 mm u báze široké, ze stran mírně zmáčklé; axily s několika asi 1 mm dlouhými bílými vlásky; areoly oválné asi 2 mm dlouhé a 1 mm široké, uprostřed s výrazným polštářkem bílé vaty. Okrajových trnů 50-80 (většinou okolo 60), uspořádány jsou v několika rozlišitelných řadách: ve spodní jsou asi 1-2 mm dlouhé, ve svrchních řadách kratší, paprskovitě a střechovitě rozložené, ke stonku přitisklé, většinou bělavé, někdy narůžovělé až nažloutlé barvy, všechny trny v areole srostlé.
Květy
ve věnci blízko temene, nálevkovitého tvaru, asi 16 mm dlouhé a široké; okvětní lístky kopinaté asi 2 mm široké, krémově bělavé s výrazným středovým hnědočerveným středovým proužkem a se zelenou bází; blizna 4-5 klanná, purpurově červená; prašníky žluté, nitky u báze bílé, nahoře červené.
Plod
válcovitého tvaru, v horní části až kyjovitý, 12-21 mm dlouhý a 4-5 mm široký, oplodí červené.
Semena
1,1 x 0,9 mm velká s červenou jamkovanou testou.

Variety
Mammillaria egregia je blízce příbuzná celé řadě jiných taxonů série Lasiacanthae. Představuje homogenní populace z malého areálu, kde se vyskytují téměř shodné exempláře. Menší rozdíly ve zbarvení trnů a okvětních lístků jsou v toleranci popisu.

Výskyt
Lokalita, na které byl neotyp objeven H.Rogozinskim leží západně od města Cd. Jimenez ve státě Chihuahua v Mexiku. M.egregia roste na mírných kopcích mezi Cd. Jimenez a Parral, v dosti husté vegetaci označované jako matorál, vždy na vápencovém podkladu ve spárách skály i v drobném štěrku nebo na jemnějších usazeninách i humusových půdách.ž

Pěstování
Jedná se o dosti choulostivý druh z pouštních a slunných oblastí. Nejčastěji jej pěstujeme ve formě roubovanců, v tomto případě však roste příliš protáhle a po několika letech je vhodné přeroubování vrcholové partie na novou podnož. Pravokořenné rostliny nejlépe prospívají v minerálním drťovém substrátu s dostatkem dostupného vápníku, na místě je i nepravidelná a řídká zálivka s maximem slunečního osvitu. Zimní teploty mohou klesat i k nule, chladnější zimování je příznivé i proto, že pozdrží násadu poupat až do jara a květy se po otevření během dubna-května lépe opylují. Teplejší zimování vyvolává kvetení už i v zimě a to se nepříznivě odráží ve vývoji pylu v prašnících a tím i obtížném opylování.
Foto: R.Šubík.

Poznámky
Popis C. Backeberga, založený na rostlinách sbíraných W.Schwarzem koncem padesátých let na neznámé lokalitě je formálně neplatný, protože k němu není herbářový doklad. Přesto se M. egregia ve sbírkách pěstuje; udržela se díky nabídce semen belgické firmy De Herdt, která téměř třicet let opakovaně druh uváděla. Protože se jedná o atraktivní malou rostlinu s hustým otrněním, byla intenzivně hledána její lokalita v přírodě (v popise uvedena nebyla). Podařilo se to až v roce 1986 (viz předchozí kapitola). Sběry byly porovnány s originály uchovávanými v Belgii a tak byla potvrzena shodnost obou nálezů. Mohl tak být určen a konzervován i neotyp a validizován popis a jméno M.egregia. Patří do skupiny M.lasiacantha do blízkého příbuzenství M.gasseriana. Bez květů připomíná M.herrerae, zejména hustě a v několika sériích uspořádanými okrajovými trny, které však jen vzácněji mají bílou barvu, většinou jsou zbarveny do narůžovělých či nažloutlých odstínů. Svými květy ovšem jasně zapadá do skupiny M.lasiacantha, stejně jako svými červenými ve zralosti několikanásobně se prodlužujícími plody. M.egregia představuje taxon ze západní hranice areálu výskytu série Lasiacanthae a lze ji odlišit i morfologickými znaky. Je ovšem sporné nakolik si zaslouží postavení samostatného druhu. Zřejmě při pečlivější studii bude zařazena na úroveň variety nebo formy.

Literatura
Appenzeller O., Lectotyp contra Holotyp, Überlegungen zur Validierung der M.egregia, Mtbl. AfM 14: 179-183, 1990
Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, 1981
Rogozinski H., O. Appenzeller, Mammillaria egregia, Mtbl. AfM 13: 108-116, 1989

Autoři
Foto: R.Šubík.
Text: J. Říha.
Na snímku neotyp před uložením do herbáře.