Název
FEROCACTUS ROBUSTUS (Pfeiff.) Br. et R.
 

Taxon
Ferocactus robustus (Pfeiffer) Britton et Rose, The Cactaceae 3: 135, 1922
Echinocactus robustus Pfeiffer, Enum. Cact. p. 61, 1834
Jméno robustus znamená v latině silný, mohutný, což se vztahuje k velikosti a mohutnosti tohoto trsovitě rostoucího druhu.

 

Popis
Tělo
stonek odnožující, tvoří velké trsovité kolonie, až 1 metr vysoké a až 5 m široké; jednotlivá těla nejvýše 0,2 m široká. Epidermis polomatná, svěže zelená. Ostrohranných žeber 8, rovných. Areoly 25-40 mm mezi sebou vzdálené, na temeni hnědé. Okrajových trnů 10-14, horní slabší, skoro štětinovité, 3 spodní silnější, jehlovité, všechny světle rohovinové barvy. Středové trny 4-7, až 60 mm dlouhé, silnější než okrajové, hranaté či zploštělé, zprvu hnědé až černohnědé, u báze tmavší, ve stáří šednoucí.
Květy
30-40 mm široké i dlouhé, okvětní lístky jasně žluté, blizna s deseti laloky je světle žlutá.
Plody
20-30 mm dlouhé, 20 mm široké, masité, žluté.
Semena
asi 1,5 mm dlouhá, černá.

 

Variety
Jde o značně uniformní druh. Žádné variety ani formy nebyly popsány.

 

Výskyt
Typová lokalita F.robustus je v jižním Mexiku, stát Puebla v okolí města Tehuacan. Později byl výskyt potvrzen i v dalších, nedalekých oblastech v okolí Acatepec v údolí mezi Tehuacan v Puebla a Huajuapan ve státě Oaxaca. Roste na vápencovém podkladě ve výškách asi 700-1000 m n. m. spolu s různými xerofitními keři, jukami, agávemi a několika druhy mamilárií, často mezi nízkými trávami.
V této oblasti jsou průměrné roční srážky mezi 480 až 600 mm a je zde i poměrně vysoká teplota s ročním průměrem 18,5°C.

 

Pěstování
Názory a rady na způsob pěstování ferokaktusů jsou v různých publikacích značně rozdílné. Podle mých zkušeností však nejde o závažný problém. Všeobecně lze doporučit dobře propustný substrát, kde podíl písku a drobného štěrku převyšuje 1/3 objemu. Letní umístění volíme co nejsvětlejší a nejslunnější, zálivku nárazovou, jen několikrát za sezónu, ale pak vydatnou. Doporučit lze i 1-2x za sezónu v plném růstu přihnojení osvědčenými hnojivy. Tím se vyhneme častějšímu přesazování, které ferokaktusy hůře snášejí. Růst semenáčků je poměrně rychlý, ale i u velkých, odrostlých rostlin je spotřeba živin poměrně vysoká. Zimní teploty by neměly klesat pod 10°C a stanoviště by mělo být světlé, zvláště u dospělých rostlin, kde je již předpoklad kvetení. Ve tmě zimované rostliny zpravidla nekvetou.
Množíme výsevem semen a semenáčky neroubujeme s ohledem na pozdější trsovitý růst.

 

Poznámky
V letech 1983 a 1984 zveřejnil N.P.Taylor a J.Y.Clark výsledky své komplexní studie rodu Ferocactus. Podle jejich práce je rod Ferocactus rozdělen na dvě sekce:
sekci Bisnaga
sekci Ferocactus, F.robustus náleží do sekce Ferocactus a je uváděn jako typový druh sekce. V této sekci jsou spolu s
F.robustus např.
F.townsendianus,
F.peninsulae,
F.gracilis,
F.gatesii,
F.fordii,
F.chrysacanthus,
F.johnstonianus,
F.cylindraceus,
F.herrerae,
F.wislizenii.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 157, 1970
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 220, 1986
Hájek Fr., Ferocactus robustus, Kaktusy 80, 16: 95-96, 1980
Aztekia, Rod Ferocactus, Aztekia 9: 1-25, 1986
Taylor N.P. et Clark J.Y., Seed morphology and classification in Ferocactus, Bradleya, 1: 3-16, 1983

 

Autoři
Text a foto: Jan Klikar.
Rostlina byla autorem fotografována v Jardin Exotique Monaco v roce 1992.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a tri