Název
ESCOBARIA MISSOURIENSIS (Sweet) D.R.Hunt var. MISSOURIENSIS
 

Taxon
Escobaria missouriensis (Sweet) D.R.Hunt, Cact. Succ. J. (GB), 40: 13, 1978
Mammillaria missouriensis Sweet, Hort. Brit. S., 171, 1826
Cactus missouriensis (Sweet) Kuntze, Rev. Gen. Pl, 1: 259, 1891
Coryphantha missouriensis (Sweet) Br. et R. in Britton et Brown, Illustr. Fl., ed. 2, 2: 570, 1913
Neobesseya missouriensis (Sweet) Br. et R., The Cactaceae, 4: 53, 1923
Mammillaria nuttallii Engelm., Pl. Fendl. Mem. Acad., 4: 49, 1849
Mammillaria nuttallii var. borealis Engelm., Proc. Amer. Acad., 3: 264, 1849
Mammillaria notesteinii Britton, Bull. Torrey. Bot. Club, 18: 367, 1891
Neobesseya notesteinii (Britton) Br. et R., the Cactaceae, 4: 53, 1923
Coryphantha notesteinii (Britton) Clover, Marshall et Pointdexter in Kelsey et Dayton, Stand., Pl. Names, ed 2, 69, 1942
Druhové jméno zdůrazňuje skutečnost, že rostliny byly poprvé nalezeny v oblasti toku řeky Missouri.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, častěji však trsovitý, tvořící shluky; Jednotlivé stonky polokulovité až zploštěle kulovité, temně zelené, 25-50 mm dlouhé, 35-50 mm široké; bradavky 6-10 mm dlouhé, areoly kruhovité, až 2 mm široké, v mládí pokryté bílou vlnou, na starších bradavkách vlnatá brázda, sahající od areoly k axile. Trny nezakrývají zcela stonek, bílé až nažloutlé, ve stáří šednoucí, ochmýřené; středové trny obvykle chybí, vzácně se vyskytuje jediný, stejného charakteru jako okrajové; okrajových 6-20, přímých, přilehlých k tělu, 10-20 mm dlouhých jehlovitých, v průřezu kruhovitých,.
Květy
25-40 mm dlouhé a široké, okvětní lístky velmi úzké, kopinaté; vnější zelenožluté, šedožluté, růžovozelené, brvité; vnitřní žlutozelené, žluté, bělorůžové, růžové; tyčinky bílé, zelenavé nebo žluté, prašníky žluté až oranžové, čnělka zelená, bliznové laloky žlutavé.
Plod
kulovitý, 10-20 mm veliký, červený, hladký.
Semena
skoro kulovitá, 1-1,5 mm velká, černá s jamkovanou testou.

 

Variety
E.missouriensis je taxonem, který se vyskytuje na obrovské ploše středozápadu a jihozápadu USA a zasahuje i do mexického státu Coahuila. Není tedy divu, že existuje velké množství lokálních forem; zajímavé však je, že rozdíly jsou malé a jsou způsobeny především klimatickými podmínkami té které oblasti. Statut jednotlivých variet je tedy obdobně jako u okruhu E.vivipara dán především zeměpisným hlediskem s tím, že v kulturních podmínkách se rozdíly (to znamená velikost rostlin, počet trnů, barva a velikost květů) ztrácejí. Jedná se o jednotky s malou taxonomickou hodnotou, tedy o geograficky, případně ekologicky podmíněné morfotypy; v tomto světle je také nutné hodnotit lokální formy, vykazující bezvýznamné odchylky - viz seznam synonym, ve kterém jsou uvedena jen ta nejznámější jména.
E.missouriensis je podle dnešních hledisek členěna do čtyř variet:
var. missouriensis, nominátní, nejvíce rozšířená varieta;
var. marstonii patří k rostlinám z lokalit s extrémními klimatickými podmínkami (pomezí států Utah, Arizona); rostliny kvetou velkými žlutými květy, trny jsou hnědavé, semena jsou největší z celého okruhu, nadmořská výška okolo 2000 m n. m.;
var. similis představuje formy, pocházející z nízko položených prérií Oklohomi, Kansasu a Texasu s mírnějším klimatem, vyznačující se větším vzrůstem, výraznějšími trny a areolami, většími květy a semeny;
var. asperispina pochází z mexického státu Coahuila, je tedy zřetelně zeměpisně odděleným taxonem s nevýraznými rozdíly oproti rostlinám z USA (drobnější vzrůst a menší počet trnů).

 

Výskyt
Typový materiál z doby T.Nuttalla se nedochoval, jeho zápisy z cesty však umožnily rekonstruovat velmi přesně místo nálezu. Nový sběr provedl v roce 1970 L.Mitich a tak je za neotyp považována rostlina, sbíraná západně od Baldwinu, Burleigh Co., severní Dakota, USA.
Rostliny se vyskytují v prérijních formacích až vysokohorských jehličnatých lesích v nadmořské výšce okolo 2000 metrů celkem řídce v následujících státech USA: Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Idaho, Wyoming, Colorado, Nebraska, Kansas, Arizona a Nové Mexiko.
Spolu s E.vivipara var. vivipara jde tedy o nejrozšířenější kaktus Severní Ameriky.

 

Pěstování
Pěstování neobesejí nečiní s výjimkou rostlin, pocházejících z Arizony a Utahu, potíže. Pravokořenné rostliny snášejí i pěstitelské přehmaty a pravidelně kvetou v časném jaru již od velikosti několika málo centimetrů.Typickým znakem je dozrávání plodů až v následující sezóně.
Rostliny, pocházející ze severnějších nalezišť, lze s úspěchem pěstovat volně na skalkách, samozřejmě se zachováním základních podmínek pro pěstování, nutná je především dobrá drenáž.

 

Poznámky
"Neobeseje" jsou dnes klasifikovány jako samostatná skupina v rámci rodu Escobaria sensu N.P.Taylor (nebo chcete-li Coryphantha ve smyslu pojetí amerických autorů) s přesnými znaky: květy s úzkými okvětními lístky, kulovité červené plody a velká černá semena s výrazně jamkovanou testou. Nejblíže příbuzné jsou černo-semenné eskobarie z okruhu E.Dasyacantha, řazené do stejné sekce, a to E.robbinsorum a E.zilziana. Skupina zahrnuje dva druhy - velmi variabilní E.missouriensis a E.cubensis, vyskytující se pouze ve východní části ostrova Kuba.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2942-2950, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 856-860, 964-965, 1982
Říha J., Odolné, vděčné a přesto málo známé neobeseje, Kaktusy, 8: 119-122, 1972
Šedivý V., Escobaria missouriensis a ostatní neobeseje, Aztekia, 13: 39-48, 1990
Taylor N.P., Die Arten der Gattung Escobaria Br. et R., Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79, 120-123, 136-140, 154-158, 184-188, 1983
Taylor N.P., The identification of Escobaria (Cactaceae), Cact. Succ. J. (GB), 4: 184-188, 1986

 

Autoři
Rostliny, pocházející ze severnějších nalezišť, lze s úspěchem pěstovat volně na skalkách, samozřejmě se zachováním základních podmínek pro pěstování, nutná je především dobrá drenáž.
Text a sbírka: V.Šedivý.
Foto: J.Král.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a devet