Název
ECHINOPSIS MELANOPOTAMICA Speg.
 

Taxon
Echinopsis melanopotamica Spegazzini, Anal. Mus. Nac. Buenos Aires, 3: 492, 1905
Jméno bylo zvoleno podle místa výskytu. Melanopotamicus je odvozeno od Černé řeky (Rio Negro).

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ve stáří na bázi odnožující, válcovitý, 150 mm široký, až 1,5 m vysoký, temeno mírně vpadlé, epidermis tmavě zelená, později trochu ojíněná a popelavě šedá. Žeber 14, přímá, mezi areolami mírně snížená, až 15 mm vysoká; areoly kruhovité, 5 mm široké, 15 mm od sebe vzdálené, mladé slabě šedobíle plstnaté. Okrajových trnů 8-10, trny šídlovité, přímé později zahnuté, až 15 mm dlouhé, popelavě šedé, někdy načervenalé; středový trn 1, šídlovitý, nahoru zahnutý, na bázi zesílený, až 40 mm dlouhý, šedý až popelavě šedý s červenou špičkou.
Květy
nálevkovité s dlouhou štíhlou trubkou, až 220 mm dlouhé, až 150 mm široké, vnější okvětní lístky zelenavé s hnědým nádechem, ven zahnuté; vnitřní okvětní lístky kopinaté, bílé tyčinky po celé vnitřní ploše trubky; bílé až nažloutlé prašníky žluté, čnělka bílá, sedmiramenná blizna žlutá.
Plod
vejcovitý až kulovitý, 35 mm dlouhý a 30 mm široký, ve zralosti špinavě červený až červenohnědý, masitý, podélně pukající.
Semena
téměř kulovitá, 1,5 mm velká, hilum kruhovité, testa matně černá.

 

Variety
Proměnlivost E.melanopotamica je značná, především v počtu, síle, délce i barvě trnů. Velká proměnlivost je také v šířce a hlavně výšce rostliny, přesto údaj o výšce až 1,5 m není potvrzován dnešními sběrateli. Všechny příbuzné taxony dosahují pouze zhruba třetinové, maximálně poloviční výšky. žádná z odchylek nebyla popsána ani jako varieta, ani jako forma. Sama E.melanopotamica bývá některými autory řazena jako varieta nebo synonymum k některým příbuzným taxonům, nejčastěji k E.leucantha.

 

Výskyt
E.melanopotamica je nalézána na rozsáhlém území mezi řekami Rio Negro a Rio Colorado v provinciích Rio Negro a La Pampa v Argentině.

 

Pěstování
Jakožto představiteli rostlin z nižších poloh jí prospívá umístění na teplém a polostinném místě ve skleníku. V době vegetace nesnáší přeschnutí substrátu a prospívá ji jednou či dvakrát rozbahnit substrát.
V zimě vyžaduje teplejší stanoviště než ostatní druhy rodu, tj. kolem 10-12°C. Výsev samotný je bez problémů, ale semenáče velmi pomalu narůstají a snadno podléhají různým houbovým chorobám.
Pro méně trpělivé pěstitele je možné doporučit roubování na hybridní echinopsis a po třech letech sejmout roub a nechat zakořenit.

 

Poznámky
Skupina taxonů, mezi něž patří kromě E.melanopotamica také E.leucantha, E.intricatissima, E.minuana, E.rhodotricha a E.chacoana, se svým vzhledem a stavbou květů a semen odlišuje od ostatních druhů rodu Echinopsis. Nejnápadnějším znakem je nasazení tyčinek v hustém kruhu kolem jícnu. Některé znaky semen jsou charakteristické pouze pro tuto skupinu druhů. Semena jsou větší (ostatní jen 1,2 mm velká) a mají odlišnou buněčnou stavbu testy. Proto je Friedrich zařadil do zvláštní skupiny v rodu Echinopsis. O něco složitější je situace v hodnocení jednotlivých taxonů. Například F.Ritter řadí k E.rhodotricha variety odlišné počtem a sílou trnů (var.brevispina, var.spinosior), přičemž ostatní taxony této skupiny nechává na úrovni druhu bez ohledu na řadu společných znaků, ať morfologických či geografických.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 1297, 1959
Friedrich H., Glaetzle W., Seed-morphology as an aid classifying the genus Echinopsis Zucc.,
Bradleya, 1: 91-104, 1983

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullman.
Foto: Miroslav Veverka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a sest