Název
ECHINOCACTUS PARRYI Engelm.
 

Taxon
Echinocactus parryi Engelmann, Proc. Amer. Acad. Arts. Sci., 3: 276, 1856
Druhové jméno bylo vybráno na počest sběratele kaktusů Dr.Parryho, který pracoval, kromě jiných, také pro berlínského univerzitního profesora Ch.G.Ehrenberga.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, později krátce sloupovitý, až 350 mm vysoký, s padlým temenem s velkým množstvím žlutobílé vlny. Počet žeber mírně proměnlivý, u mladších rostlin kolem 13, ve stáří až 20,žebra jsou rozdělena výraznými příčnými brázdami oddělujícími jednotlivé hrbolce; areoly na temeni oválné na starších částech těla okrouhlé. Okrajových trnů 8-14, z nich horní až 60 mm dlouhé, středové trny obvykle 4, silné, až 100 mm dlouhé.
Květ
60 mm široký, žlutý, až žlutooranžový, báze okvětních lístků jsou červené.
Plod
žlutý se zbytky okvětí, kyjovitý, ve zralosti se na bázi oddělující.
Semena
asi 2,5 mm dlouhá a 1,3 mm široká, černá, s hrubým povrchem testy.

 

Variety
Druh je velmi uniformní, nebyly doposud popsány žádné variety ani formy. Nejvariabilnějším znakem, a to i v rámci jedné populace, je otrnění. U některých exemplářů jsou trny kratší avšak robustnější než udává popis, jiné rostliny mají trny úzké a dlouhé. Totéž platí a variabilitě jejich vybarvení. Barva nových trnů přechází od slámově žluté až po tmavě červenou. Velikost je u starších exemplářů větší než udává literatura. Rostliny vysoké okolo 0,5 m nejsou v přírodě výjimkou.

 

Výskyt
Typová lokalita E.parryi je Lago Guzmán jihozápadně od Ciudad Juarez, Chihuahua, Mexiko. Zde sbíral první exempláře i Dr.Parry a je pravděpodobné, že jde o jednu z nejzápadnějších populací v oblasti celkového areálu. Některé starší údaje hovoří i o výskytu v USA okolo hraničního města El Paso. Doposud však nebyly tyto informace potvrzeny. V současné době se nejčastěji nachází na nalezištích jižně od Ciudad Juarez. Jednotlivé populace jsou rozptýleny na velké ploše, ale jejich hustota není vysoká. E.parryi roste na mírných kamenitých svazích exponovaných na jihovýchod či jihozápad. Nejhustěji jsou osídleny úpatí a plochá temena kopců. Řídká doprovodná vegetace je tvořena trsy trav a drobnolistými keři. Ze zástupců čeledi Cactaceae lze objevit Coryphantha macromeris, Echinocereus stramineus, Escobaria tuberculosa aj. Častá je i dřevina Fouquiera splendens (Fouquieraceae). E.parryi roste často mezi plochými, holými kameny bez jakékoliv ochrany před slunečním zářením.

 

Pěstování
Semena E.parryi jsou nabízena jen zřídkakdy a jejich klíčivost je poměrně malá. Stimulaci klíčení je možné navodit různými způsoby (viz Výsevy kaktusů - Chrudim 1984). Semenáče rostou na vlastních kořenech pomalu, ale menší intenzita růstu se projevuje pravidelným a mohutným otrněním.
Roubujeme na "tvrdé" podnože, např. Eriocereus jusbertii. Pravokořenné rostliny můžeme v létě, během teplých dnů vydatně zalévat, vždy ale po dokonalém proschnutí substrátu. Velmi citlivé jsou na vlhko a chladno i krátkodobě přicházející v průběhu léta. V lepším případě reagují okamžitou ztrátou kořenů, jejich regenerace je obtížná.
Pěstební substrát musí proto splňovat dva základní požadavky - dobrou propustnost a rychlé vysychání. I přes tyto poznámky o kultivaci popisovaného druhu, které nejsou ani první a jistě ne poslední, bude E.parryi stále raritou sbírek.

 

Poznámky
Dr.Parry nalezl rostliny se suchými plody a sběratelé Wright a Bigelow objevili tento kaktus později bez květů a plodů. Jelikož všichni tři byli spolupracovníci Dr.George Engelmanna, lze předpokládat, že uveřejněný popis byl sestaven podle rostlin, u kterých nebyl znám květ.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2647-2649, 1961
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 119, 1966
Bravo Hollis H., Sánchez-Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 117-118, 1991
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 143, 1983
Kunte L., Šnicer J., Mexické echinokaktusy - Echinocactus parryi Engelmann, Kaktusy, 2: 35-36, 1994
Říha J., Echinocactus parryi Engelmann, Kaktusy, 2: 27-29, 1977
Zachar M., Echinocactus parryi Engelmann, Cactaceae etc., 1: 4-5, 1991

 

Autoři
Text: Libor Kunte a Jaroslav Šnicer
Foto: Libor Kunte
Snímek byl pořízen na lokalitě v Sierra Salamayuca v severomexickém státě Chihuahua.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a devet