Název
THELOCEPHALA GLABRESCENS (Ritt.) Ritt.
 

Taxon
Thelocephala glabrescens (Ritter) Ritter, Kakteen in Südamerika, 3 : 1003-1004, 1980
Chileorebutia glabrescens Ritt., Cactus (Paris) no 64. 1. Suppl., 1959
Druh byl pojmenován podle vzhledu stonku (glabrescens = olysávající, holý).

 

Popis
Tělo
stonek plochý až polokulovitý, 30-50 mm široký, nazelenalý, na slunci s načervenalým až nahnědlým tónem, dlouhý řepovitý kořen se zúženým krčkem. Žebra rozložená do hustě postavených hrbolků 4-6 mm dlouhých a širokých, vzácně více, 3-4 mm vysokých; areoly vkleslé s šedou vlnou, 1-4 mm dlouhé. Trny jen okrajové v počtu 5-8, šídlovité, až 3 mm dlouhé, ke stonku přihnuté, barva trnů žlutavě až červenavě hnědá.
Květy
nálevkovité, slabě vonící, 35-45 mm dlouhé a stejně široké; květní lůžko zelené s bohatou bílou vlnou a úzkými červenavými šupinami; trubka uvnitř zelenavě až hnědavě bílá, zevně s většími šupinami a několika žlutavými vlasovými šupinami; prašníky citrónově žluté až zlatožluté, nitky bílé nebo zelenavé; čnělka purpurová s 10-12 bílými nebo narůžovělými laloky blizny; okvětní lístky bělavé, nažloutlé nebo narůžovělé, někdy s purpurovým středním pruhem, zevní často výrazněji červené nebo nahnědlé, 17-28 mm dlouhé a 3-6 mm široké, při okraji krátce zašpičatělé nebo zaoblené.
Plod
10-20 mm dlouhý, 7-15 mm široký, kožovitý, dutý, světle červený s bělavým vločkováním.
Semena
černohnědá, 1 mm dlouhá, 0,7 mm široká, ploše hrbolatá, hilum kruhovité.

 

Variety
Variety nebyly popsány. Ritter se zmiňuje o odlišných rostlinách z vnitrozemí
FR 713 se silnějším vytrněním a trochu odlišnými semeny, ale podrobněji je nepopisuje. Druh je podle Rittera v domovině blízký vyhubení, ale v našich sbírkách je poměrně hojně zastoupen různými formami, které se liší jak vzhledem stonku, tak barvou květu.
Ritter sbíral semena pod značkou
FR 710, v seznamech K.Knížete jsou uvedeny pod čísly
KK 18a,
KK 33,
KK 220.

 

Výskyt
Ritter nalezl tento druh při pobřeží v departmentu Copiapo, Kníže sbíral semena v departmentu Freirina (asi 100-150 km jižněji v Chile). Tímto poměrně rozsáhlým areálem výskytu lze snad vysvětlit i dosti značnou variabilitu druhu. Není známo, zda mezi těmito poměrně vzdálenými lokalitami leží další naleziště těchto rostlin.

 

Pěstování
Jako všechny čilské kaktusy s výrazným řepovitým kořenem pěstuje se i T. glabrescens na vlastních kořenech obtížně, pomalu roste, málo kvete, zůstává však malá a vzhledem se podobá importovaným rostlinám. Po naroubování na Cereus jusbertii nebo Cereus peruvianus dosahuje podstatně větší velikosti než v domovině, bohatě kvete, občas i odnožuje a při dostatku světla je tendence k sloupkovitému vzrůstu poměrně malá. Semena obvykle dobře klíčí, semenáčky však rostou pomalu a jsou choulostivé, takže je lépe je naroubovat. Sejmuté rouby zakořeňují špatně a vytvoření základu řepovitého kořenu trvá několik let.

 

Poznámky
Ritter Backebergovu identifikaci svého druhu T. glabrescens s Philippiho druhem E. mitis odmítl. Při kusém Philippiho popisu a značné variabilitě druhu je obtížné problém rozhodnout. Blízká příbuznost k druhům této oblasti (T.napina a T. nuda) je pochybná. Ritter uvádí, že areály těchto tří druhů se překrývají, avšak zkušenosti K.Knížete to nepotvrzují.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1834, 1959; 6 : 3771, 1962
Kníže K., Neochilenia Arten der chilenischen Provinz Atacama, Kakt. und and. Sukk., 24 : 51, 1973

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Rostlina na snímku pochází ze sbírky B.Budínského z Pardubic.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a sest