Název
SETICEREUS ICOSAGONUS (H. B. K.) Backeb. var. ICOSAGONUS
 

Taxon
Seticereus icosagonus (Humboldt, Bonpland et Knuth) Backeberg, Journ. Deutsch. Kakteenges., 2 : 28, 1942
Cactus icosagonus H. B. K., Nov. Gen. Sp., 6 : 67, 1823
Borzicactus aurivillus (Schum.) Br. et R., The Cactaceae, 2 : 163, 1920
Cereus aurivillus Schum., Monatschr. Kakt.-Kunde, 13 : 67, 1903
Druh byl pojmenován podle početných žeber (icosagonus = s dvaceti žebry).

 

Popis
Tělo
stonek vzpřímený až poléhavý, až 600 mm dlouhý, široký asi 60 mm, tvoří velké nízké keře. Žebra v počtu 18-20 nízká, hrbolatá, u některých rostlin se stonek na konci ztlušťuje, žebra jsou pak silnější zavalitá a štětinovité trny sytěji žluté. Trny štětinovité, četné, medově žluté, areoly hustě postavené; u květuschopných areol se vytvářejí tužší dlouhé tenké štětiny.
Květy
s přímou, trochu stlačenou trubkou, okvětní lístky volné, zpět zahnuté, kopinaté, světle až sytě červené až šarlatově rudé; délka květu až 80 mm, šupiny na trubce s bělavými až nahnědlými vlasy.
Plod
nažloutlý, až 50 mm v průměru, s několika areolami s tenkými vlasy.
Semena
malá, černá, matná.

 

Variety
Backeberg popsal Seticereus oehmeanus, později jej přeřadil jako varietu Seticereus icosagonus, se světle hnědou barvou trnů, vytvářející 1-2 silnější středové trny, 3-6 cm dlouhé a dále
var. aurantiaciflorus se světle oranžově žlutými květy. Při proměnlivé barvě květů u zástupců tohoto rodu lze poslední varietu pokládat spíše za formu. Původně popsaný Seticereus ferrugineus pokládá Backeberg v pozdějších pracích za přírodní hybrid mezi S. icosagonus a S. humboldtii.

 

Výskyt
Druh se vyskytuje v severním Peru a přilehlých jižních oblastech Ekvádoru. Rose jej našel u Nabon (poblíž Loja) v jižním Ekvádoru, odkud s velkou pravděpodobností pocházel i Humboldtův Cactus icosagonus. Backeberg jej sbíral v severním Peru u Huancabamba (asi 100 km jižněji), Kníže nalezl tento druh u Olmos (dalších 100 km na jih). Semena z této lokality byla nabízena jako
KK 268,
KK 269.

 

Pěstování
V našich podmínkách se tento druh pěstuje zpravidla roubovaný na Cereus peruvianus. Za těchto podmínek nemá specifické nároky na pěstování a spokojí se slunným stanovištěm v létě, nejlépe v pařeništi, v zimě přezimuje bez problémů ve skleníku při teplotách do 10 stup. C. Pěstování ze semen se neliší od vysévání ostatních cereusovitých kaktusů této oblasti, semena jsou však zřídka nabízena.

 

Poznámky
Seticereus icosagonus tvoří snad spojovací článek k dalším kaktusovým rodům této oblasti, jako jsou Haageocereus, Espostoa a Loxanthocereus. Ritter se zmiňuje o častém výskytu přírodních hybridů mezi Seticereus icosagonus a Espostoa lanata. Otázka přesného vymezení rodů v tomto příbuzenském okruhu je předmětem úvah a sporů botaniků.
Backeberg také uvádí variabilitu barevných odstínů květů tohoto druhu. V našich sbírkách je S. icosagonus poměrně vzácný a jeho vzhled uniformní, pravděpodobně proto, že nový genetický materiál se dostává do našich sbírek jen výjimečně.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 980-982, 1959; 6 : 3678-3679, 1962
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4 : 1372-1375, 1980

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Miroslav Veverka.
Rostlina ze sbírek podniku Sady, lesy a zahradnictví v Praze.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

1 (2014-09-03 10:20:40)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a tri