Taxon
Errata: sdělení od znalce rodu Rebutia k textu č.044/1994 z Atlas IX.
po léta jsem objednával semena R. minuscula var. grandiflora, ve většině případů mi vyrostly rostliny odpovídající obrázku v Atlasu. Zcela zřejmě se však nejedná o R. minuscula var. grandiflora, obrázek s největší pravděpodobností představuje rostlinu blízkou k R. schieliana. Jedná se tedy o dlouholetý omyl, který Atlas bohužel ještě upevnil.
Redakce v této souvislosti prosí odběratele Atlasu, aby si tuto chybu v A 94 označili, v některém z dalších vydání Atlasu, omyl napravíme publikováním správného listu.
REBUTIA schieliana ???
Rebutia minuscula K.Sch. var. grandiflora (Backeberg) Krainz, Die Kakteen, CVc, 1960
Rebutia grandiflora Backeberg, in Backeberg et Knuth, Kaktus - ABC, p. 277, 416, 1935
Rebutia minuscula K.Sch. subsp. grandiflora (Backeb.) Don., Ashingtonia, 2 : 43, 1975
Varieta byla pojmenována podle velkých květů. Grandiflorus = velkokvětý.

Popis
Tělo
stonek v mládí kulovitý, později ploše kulovitý, 75 mm široký a 50 mm vysoký, epidermis listově zelená; žeber až 26, spirálovitě stočená, rozdělená v drobné hrboly; areoly oválné 1,0-1,5 mm dlouhé, s krátkou světlou plstí. Okrajových trnů 25, jemné, štětinovité, tenké, 8-10 mm dlouhé, bělavé; středové trny 4, obtížně odlišitelné od okrajových, kratší a tmavší než okrajové.
Květy
široce nálevkovité, 65 mm dlouhé a široké, trubka úzká, 50 mm dlouhá, červená, s malými špičatými, červenými šupinami, okvětní lístky červené, vnější užší, tyčinky po celé délce trubky, nitky červené, prašníky, čnělka a blizna žluté.
Plod
kulovitý, 5 mm široký, s malými šupinami.
Semeno
polokulovité až trochu protáhlé, 0,8 mm dlouhé a 0,55 mm široké, hilum oválné, bílé, testa černá, bradavičnatá.

Variety
Původně samostatný druh byl přiřazen jako varieta (Krainzem) nebo poddruh (Donaldem) k R. minuscula, od níž se liší velikostí květu. Občas se vyskytnou jedinci lišící se také počtem a délkou trnů.
Kromě
var. grandiflora jsou k R. minuscula také řazeny
var. violaciflora a na úrovni forem
f. knuthiana
f. kariusiana.
Všechny formy a variety tvoří ucelenou skupinu, v ní se jednotlivé taxony odlišují hlavně barvou a velikostí květu a v některých případech také počtem či délkou trnů.

Výskyt
Var. grandiflora roste v severní Argentině v provincii Salta při cestě z Quebrada Escoipe do Cachipampa ve výškách kolem 3000 m n. m. Z provincie Salta, případně ze sousední provincie Tucuman pocházejí i ostatní variety či formy R. minuscula.

Pěstování
R. minuscula var. grandiflora roste bez problémů v každém propustném substrátu.Vyžaduje světlé a vzdušné stanoviště. Při letní stagnaci růstu hrozí při nevhodné zálivce hniloba kořenů. Nebezpečí hniloby se dá omezit umístěním rostlin do volné kultury. Roubování je zbytečné. Roubovanci sice dříve a bohatěji kvetou, ale nepřirozeně narůstají do výšky. Stejně tak i rostliny v teplém pařeništi či skleníku. Zimní stanoviště pokud možno světlé s teplotami do 10 stup. C. Při vyšších teplotách se rostliny probouzejí a začínají růst. Výsev je snadný. S úspěchem vyklíčí i semena spadlá z rostliny na substrát.

Poznámky
Kromě R. minuscula var. grandiflora (Backeb.) Krainz je známá ještě R. minuscula var. grandiflora Frič. Tuto varietu uvedl Frič v roce 1932 ve svém ceníku s poznámkou, že se jedná o třicetiletý (?) výběr z mnoha generací kristátních forem R. minuscula. Od Backebergovy variety se odlišuje delším, štíhlejším květem a protáhlejším temenem. Protože se jedná o výběr kulturních rostlin, nemohou být obě variety ztotožňovány a Fričovi rostliny, pokud ještě existují, je nutno označit jako kulturní variety.
Buiningem i Donaldem je R. minuscula var. grandiflora řazena po podrodu Rebutia, sekce Rebutia. V Donaldově systému z roku 1975 jsou var. grandiflora a var. violaciflora hodnoceny jako subspecies.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1535, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 384, 1976
Donald J.D., The Rebutias, Ashingtonia, 2 : 43, 1975
Hlinecký A., Fričiana, řada 5, č.36, 1965

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Jan Klikar.