Název
REBUTIA EOS Rausch
 

Taxon
Rebutia eos Rausch, Succulenta, 51 : 1-3, 1972

 

Popis
Tělo
stonek krátce sloupkovitý, jednotlivý, až 30 mm vysoký a 20 mm široký, hnědozelený, s řepovitým kořenem; 12-13 rovných nebo mírně stočených sotva znatelných žeber, rozpadlých v hrbolky asi 4 mm velké; areoly oválné, 2 mm dlouhé, s hnědou vlnou. Okrajových trnů 6-10, až 6 mm dlouhých, štětinovitých, hnědošedých s hnědou bází; jeden trn středový, až 55 mm dlouhý, silnější, hnědý až černý, vzhůru směřující, někdy však středový trn chybí.
Květy
široce otevřené, 40 mm dlouhé a 30-40 mm široké; perikarpel kulovitý, červenohnědý, s tmavohnědými šupinkami; receptakulum růžové, dole lysé; nahoře tmavozelené, kopinaté šupinky s bílými chloupky; vnější okvětní lístky bílé, s nahnědlým středovým proužkem; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, bílé nebo narůžovělé; čnělka a blizna světle zelené, nitky růžové.
Plod
hnědý s tmavými šupinkami, pokrytý bílou vlnou.
Semena
zvonkovitá, testa hnědá, matná.

 

Variety
R. eos je v barvě květu velmi proměnlivá. Od květů čistě bílých, přes bílé s narůžovělým středem až po květy krásně růžové (R. eos
var. roseiflora Rausch n. prov., R 333a).
Köhler uvádí, že jeho stejná rostlina kvete za chladného počasí prvý den světle růžově, druhého dne je však květ již bílý; za horkého dne rozkvétá již od počátku čistě bíle. Také Haage potvrzuje čistě bílé až narůžovělé květy u stejné rostliny.

 

Výskyt
Tuto vysokohorskou rostlinku objevil Walter Rausch u obce Tafna v severoargentinské provincii Jujuy
R 333; 3600 m n. m.).

 

Pěstování
Pěstuje se dobře ze semen. Rostlinky rostou sice pomalu, ale zpravidla již čtvrtým rokem rozkvétají krásnými, u rodu Rebutia vzácnými bílými či narůžovělými květy. Jako vysokohorská rostlina vyžaduje světlé stanoviště, minerální substrát, hodně čerstvého vzduchu a velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, létem a zimou. Při suchém přezimování snáší i slabé mrazy (-5 stup. C), které, jak se zdá, podporují násadu poupat.

 

Poznámky
R. eos je krásná, v našich sbírkách dosud vzácná miniatura. V rámci rodu Rebutia je zařazována do sekce Digitorebutia Buin. et Don.. Od blízce příbuzné sekce Aylostera (Speg.) Buin. et Don. se digitorebucie odlišují kratším a silnějším receptakulem (květní trubkou), která bývá kratší než 10 mm a širší než 3 mm, krátkými a silnými bliznovými laloky; areoly na perikarpelu a receptakulu mají pouze chloupky a nikoliv štětinky nebo trny; rostliny nejsou samosprašné, semena matná a nikoliv lesklá a liší se i tvarem. U W.Haage je R. eos zařazena v rodu Mediolobivia.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, 3. ed., p. 487, 801, 1976
Donald J.D., The Rebutias from Lau Expeditions, Ashingtonia, 1 : 77, 88, 1974
Gröner G., Rebutia eos Rausch, Kakt. und and. Sukk., 34 : 144-145, 1983
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 446, 1981
Köhler U., Die Schönheit aus Humahuaca, Kakt. und and. Sukk., 21 : 9, 1970
Simon W., Rebutia eos; Hinweise auf Erstbeschreibung von W.Rausch, Stachelpost, 8 : 33, 1972

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Snímek pořídil autor textu ve sbírce Luďka Rektoříka v Dřísech.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Pavel Urbánek (2016-02-23 23:16:43)
Navrhuji dodat nové foto. Protože pan Rektořík byl na rebutia klasa, jedná se asi o záměnu snímků u autora - dle mého ani v habitu, ani v květu nemá vyobrazená rostlina s R. eos ničeho společného.
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sedm