Název
PYRRHOCACTUS INTERMEDIUS Ritt.
 

Taxon
Pyrrhocactus intermedius Ritter, Taxon, 12 : 32, 1963
Neochilenia intermedia (Ritt.) Backeberg, Descr. Cact. Nov., 3 : 9, 1963
Neoporteria intermedia (Ritt.) Donald et Rowley, Cact. Succ. Journ. Brit., 28 : 55, 1966
Druh byl pojmenován podle postavení v Ritterově systému druhů v oblasti Chanaral (intermedius = prostřední, stojící uprostřed).

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, černozelený, polokulovitý, široký 40-100 mm, kořen krátký, bělavý, řepovitý. Žeber 11-15, žebra 7-10 mm vysoká, hrbolovitá, hrboly široké a tupé, k bázi málo rozšířené, vybíhající ve špičaté, několik mm dlouhé, bradovité výběžky; areoly oválné s bělavou plstí, až 10 mm dlouhé a 7 mm široké. Trny černé až tmavě hnědé, okrajové světleji hnědé, později šednoucí, často trochu zploštělé, v počtu 10-15, dlouhé 8-30 mm, mírně zahnuté, středových trnů 4-7, tuhé, rovné nebo vzhůru zahnuté, 20-40 mm dlouhé.
Květy
bez vůně, 25-30 mm dlouhé, asi 20 mm široké, květní trubka asi 12 mm dlouhá, nálevkovitá, při vrcholu s jemnými vlasovými štětinami, prašníky zlatožluté, nitky bílé; čnělka purpurová, asi 20 mm dlouhá, 6 červenohnědých laloků blizny; okvětní lístky 10 mm dlouhé, 3 mm široké, bílé, vnější s načervenale zelenavým středním pruhem, po krajích narůžovělé.
Plod
zelený až načervenalý, asi 15 mm dlouhý a 12 mm široký.
Semena
1 mm dlouhá, 0,7 mm široká, testa hnědočerná, matná, hilum malé, bílé.

 

Variety
Variety nebyly popsány. Ve sbírkách nalezneme několik forem, které se někdy více nebo méně přibližují ostatním druhům z této oblasti (zejména
P. taltalensis,
P. pygmaeus,
P. pulchellus).
Semena nabízel Ritter pod značkou
FR 213a.
Rostliny našel v této oblasti také Kníže, semena nabízel pod číslem
KK 1174.

 

Výskyt
Rostliny lze nalézt na svazích pobřežních hor v blízkosti Chanaral, odtud asi 20 km severně a také na jih od tohoto města.

 

Pěstování
Pro svůj řepovitý kořen jsou rostliny v pravokořenné kultuře choulostivější, rostou pomalu a méně kvetou. Pro rychlejší dosažení květuschopnosti je lépe semenáče roubovat (např. na Cereus peruvianus), rostliny pak bohatě kvetou, jsou větší, zakořenění sejmutých roubů je však obtížné. V létě žádají dostatek slunce, nejlépe v dobře větraném pařeništi, v zimě vyhovují teploty kolem 10 stup. C při suchém přezimování. Při větší vlhkosti a teplotě mají jako většina kaktusů z Chile sklon k zimnímu růstu, což při nedostatku světla vede často k deformaci rostliny. Semena klíčí v běžném substrátu zpravidla bez potíží.

 

Poznámky
Podle Rittera stojí tento druh morfologicky mezi severněji rostoucím P. taltalensis a jižnějším P. pygmaeus. Ritter jej považuje za samostatný druh, protože jen výjimečně tvoří přírodní hybridy s ostatními druhy, které rostou v této oblasti.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 290, 1966
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 950-951, 1980

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky B.Budínského z Pardubic.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a pet