Název
COPIAPOA MONTANA Ritt.
 

Taxon
Copiapoa montana Ritter, Cactus (Paris) 15, 66 : 21-22, 1960
Druh dostal jméno podle místa výskytu, montanus = horský, v horách rostoucí.

 

Popis
Tělo
stonek mírně odnožující, až 100 mm v průměru, až 200 mm vysoký, šedozelený s šedě plstnatým temenem, s velkým a tvrdým řepovitým kořenem, se zúženým krčkem; žeber 10-17, asi 7 mm vysoká, hrbolatá, u areol rozšířená; areoly okrouhlé, 7-10 mm v průměru, s nahnědlou plstí, šednoucí, s odstupem 5-10 mm. Trny skoro stejně dlouhé, rovné nebo lehce zakřivené, černé až hnědé, okrajové 4-7, středové 1-3.
Květ
40 mm dlouhý, 50 mm široký; lůžko květní nažloutlé, trubka asi 12 mm dlouhá, bledě žlutá, šupinatá; nitky světle žluté, prašníky citrónově žluté; čnělka nahoře trochu načervenalá, blizna žlutá, rozeklaná; okvětní lístky 20-30 mm dlouhé, 7-10 mm široké, zašpičatělé, světle žluté.
Plod
kulovitý, zelený nebo načervenalý, s několika šupinami na okraji číšky.
Semeno
asi 1,5 mm dlouhé, 1 mm široké, černé, lesklé, hilum bílé, okrouhlé.

 

Variety
Variety popsány nebyly. Rostliny v našich sbírkách jsou poměrně uniformní, tato skutečnost nepřekvapuje, vezmeme-li v úvahu Ritterovo sdělení, že druh pochází jen z malého naleziště. Ve sbírkách se ovšem místy objevují rostliny pod označením C.montana (a to i importní), které se od popisu výrazněji odlišují co do habitu, vzhledu trnů i dalšími znaky. Druhová příslušnost těchto rostlin je často nejistá.

 

Výskyt
Ritter udává jen jednu lokalitu poblíž horského vrcholu severně od Taltal.
Jeho nepříliš přesné označení místa nálezu dává tušit, že v přírodě je druh
vzácný, i když ve sbírkách je zastoupen poměrně bujně. Ritter nabízel semena
pod označením
FR 522,
Kníže C.montana ve sběrech neuvádí.

 

Pěstování
C.montana, stejně jako ostatní zástupci tohoto rodu s řepovitým kořenem, roste jen velmi pomalu. Semenáčky jsou poměrně choulostivé, je lépe je naroubovat. Uspokojivě roste na Cereus peruvianus nebo na Opuntia sp., méně vhodný je Eriocereus jusbertii. Rostliny C.montana (ale i ostatní druhy rodu) špatně snášejí sluneční úpal, žádají spíše rozptýlené světlo, avšak světla musí být dostatek. I při dostatku světla však jeví zřetelnou tendenci ke sloupkovitému růstu. Již poměrně mladé rostliny ochotně kvetou, v kultuře i dosti často odnožují. Zakořenění odnoží je zdlouhavé a vytvoření kořenové řepy trvá i několik let, odnože je vhodnější roubovat.

 

Poznámky
Copiapoa montana se svým habitem zřetelně odlišuje od ostatních kopiapoí severní skupiny. Podle Rittera je příbuzná k jižnějším druhům C.grandiflora (asi 100 km jižněji) a C.mollicula (asi 50 km jižněji). Taylor dokonce pokládá C.mollicula za totožný s C.montana. S ohledem ke geografické odlehlosti nalezišť obou druhů nelze tento názor příjmout bez výhrad. Také další Taylorova úvaha o tom, že C.montana je varietou C.hypogaea, je pravděpodobně nesprávná, vzhledem k zcela odlišnému habitu rostlin i vzhledem ke geografické odlehlosti nalezišť. Naproti tomu je velmi pravděpodobná Taylorova úvaha o totožnosti dalších dvou Ritterových druhů C.olivana a C.rasissima s C.montana, o nichž Ritter píše jako o vzájemně blízce příbuzných. C.olivana a C.rasissima jsou však v našich sbírkách prakticky neznámé.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 3835-3836, 1962
Dvořák V., Fričiana, 8/52 : 21, 1982
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 1087-1088, 1980
Taylor N.P., Cact. Succ. J. Gr. Brit., 43 : 49-60, 1981
Voldán M., Kaktusy 67, 3 : 9, 1967

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Vyobrazenou rostlinu fotografoval ve vlastní sbírce Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a osm