Název
PARODIA PSEUDOPROCERA Brandt var. PSEUDOPROCERA
 

Taxon
Parodia pseudoprocera Brandt, Kakt. und and. Sukk., 21 : 122-124, 1970
Tento druh byl a dosud je zaměňován za P. procera Ritt., což bylo podnětem i k volbě epiteta (pseudoprocera = "nepravá" procera).

 

Popis
Tělo
stonek tmavě zelený, kulovitý, 70 mm široký, až 100 mm vysoký; třináct spirálovitých, až 12 mm vysokých žeber, na hranách 15-20 mm od sebe vzdálených; areoly na malých hrbolcích, oválné, asi 3 mm široké, s bílou vlnou, v temeni delší. Okrajových trnů asi 9-11, spíše do stran a dolů směřujících, odstávajících od stonku, mírně zprohýbaných nebo ohnutých, bílých až 10 mm dlouhých; vzhůru směřující okrajové trny jsou tenčí, hnědavé a středovým podobné; čtyři trny středové, světle hnědé až hnědé, dolní trn v mládí lehce ohnutý nebo nejvýš slabě háčkovitý, zbývající tři směřují do stran a vzhůru, v mládí roztažené a špičkami dolů směřující; ve stáří všechny čtyři středové trny často k sobě stlačené, vzhůru odstávající a ohnuté, zprohýbané nebo nepravidelně uspořádané; také dolní a dříve zahnutý středový trn se v tomto stadiu podobá třem zbývajícím a všechny jsou 15 mm dlouhé.
Květy
zvonkovité, 25 mm široké, na okrajích zlatožluté, směrem ke středu bělavě žluté; perikarpel 5 mm široký, nazelenalý, s bílou vlnou; receptakulum krátké, asi 10 mm dlouhé, s hustou bílou vlnou, která se v horní části zbarvuje do rezava, jemné, asi 6 mm dlouhé štětinky jen v horní části receptakula; nitky, čnělka a blizna světle žluté.
Plod
nahnědlý, asi 3 mm široký, v husté bílé vlně.
Semena
0,7 mm x 0,5 mm, černá, s malými, zřetelně lesklými bradavkami.

 

Variety
var. aurantiaciflora Brandt je širší, mívá více žeber a její květy jsou oranžově načervenalé. Je to spíše jen forma.

 

Výskyt
Oblasti kolem ústí Rio Challamarca, provincie Sud Cinti, depart. Chuquisaca, Bolívie. Pochází z nediferencovaných nálezů F.Rittera z r.1958, označených jako P. procera, FR 742.

 

Pěstování
P. pseudoprocera je vděčná, dobře rostoucí a pravidelně vykvétající rostlina. Pěstování je stejné jako u většiny vysokohorských kaktusů; dostatek světla, teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, časté větrání, nárazová zálivka, suché a chladné přezimování.
Autorem snímku i textu je M.Veverka, rovněž rostlina je z jeho sbírky.

 

Poznámky
V sedmdesátých letech a začátkem let osmdesátých se kolem P. pseudoprocera rozhořela ostrá a dlouhá polemika. Protagonisty sporu byli F.Ritter a F.H.Brandt.
Prvý zastával názor, že P. pseudoprocera Brandt není nic jiného, než P. procera Ritt.,
Druhý tvrdil opak. Spor začal tiskovou chybou v údaji o velikostech semen v původním popisu P. procera (13 mm), kterou Backeberg ve svém lexikonu opravil na 1,3 mm. Vysvětlilo se nakonec, že šlo o 1/3 mm. V průběhu více než deseti let trvající diskuse oba autoři své původní popisy opravili a upřesnili, ale od svých základních postojů neustoupili. Každý má na své straně přívržence.
Ve skutečnosti se diskutovalo o podstatnější otázce:
kde jsou hranice odlišnosti mezi taxony, především druhy.
Podle popisů je P. procera štíhlá sloupkovitá rostlina (procerus = štíhlý, vysoký), 30-50 mm široká, ve stáří až přes 500 mm vysoká. Naproti tomu Brandtova pseudoprocera tvoří jen krátké široké sloupky (70 mm x 100 mm). Okrajové trny Brandtova druhu odstávají od stonku, jsou lehce zprohýbané nebo ohnuté, zatímco Ritter v popisu uvádí okrajové trny rovné či téměř rovné, jehličkovité, do stran či zpola do stran směřující. Semena P. procera jsou sotva 0,5 mm dlouhá, 1/3 mm široká, Ľ mm silná. P. pseudoprocera má semena 0,7 mm dlouhá, 0,5 mm široká. Oba taxony pocházejí z Ritterových nálezů na Rio Challamarca. Existuje ještě celá řada uváděných rozdílů v počtu, tvaru, barvě trnů a jiných znaků, které-však pro svou nevýraznost samy o sobě mohly dát za pravdu Ritterovi, že jde o přirozenou variabilitu jednoho druhu. Rozdíl ve velikosti semen však nabádá ke zdrženlivému úsudku. Současné kaktologické bádání, opírající se o F.Buxbauma, přikládá semenům velký význam. V souvislosti s nimi mohou jinak ne dosti spolehlivé znaky celkového habitu jevit v jiném světle. Také v našich sbírkách můžete pod jmenovkou P. procera nalézt rostliny různého vzhledu, neměnící se v opakovaném již generativním množení. Jedny mají větší, spíš vejcovitá a matnější semena, semena druhých jsou maličká, lesklá a téměř kulovitá.

 

Literatura
Brandt F.H., Eine Klarstellung auch für die, die es nicht mögen - Parodia pseudoprocera Brandt, De Lëtzebueger Cactéefrënn, 2 : 2-7, 1981
Brandt F.H., Cm Parodia procera cg Parodia pseudoprocera, NKS-Kaktus (Dánsko), 40 : 82-83, 1985
Kilian G., Parodia challamarcana, procera und pseudoprocera, Stachelpost, 8 : 5-6, 1972
Ritter F., Noch einmal Parodia procera, Kakt. und and. Sukk., 22 : 203-206, 1971
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 532-536, 547-548, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia Spegazzini, Kakt. und and. Sukk., 24 : 149-150, 1973
Weskamp. W., Die Gattung Parodia, p. 255-259, 1987

 

Autoři
Autorem snímku i textu je M.Veverka, rovněž rostlina je z jeho sbírky.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a deset