Název
PARODIA MAASSII (Heese) Berg. var. INTERMEDIA Ritt.
 

Taxon
Parodia maassii (Heese) Berger var. intermedia Ritter, Succulenta, 42 : 179, 1963
Parodia zaletaewana Brandt, Stachelpost, 9 : 30-33, 1973
Parodia maassii (Heese) Berg. var. nigrispina Y.Ito, The Cactaceae, p. 453, 1981
Intermedius znamená "prostřední, mezi dvěma věcmi se nacházející". Volbou epiteta chtěl Ritter patrně vyjádřit, že jde o taxon výškou stanoviště i taxonomickým zařazením ležící mezi P. maassii a P. suprema.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý až krátce sloupkovitý, 70-120 mm široký, až 150 mm vysoký, na temeni bílá vlna; 13-21 žeber, rozdělených do hrbolů, ve stáří spirálovitě stočených; areoly 3-4 mm široké, v mládí s krátkou bílou vlnou, později lysé. Trny šedočerné, hnědé nebo červenohnědé; okrajových 11-16, 20-40 mm dlouhých, od těla odstávajících, některé ohnuté, čtyři trny středové, uspořádané do mírně zkoseného kříže, na bázi cibulovitě rozšířené, silnější než trny okrajové; dolní trn nejdelší, jen málo háčkovitý, ve stáří pouze ohnutý, 40-60 mm dlouhý, nejčastěji dolů skloněný.
Květy
30-40 mm široké, krvavě až karmínově červené, okvětní lístky úzce kopinaté, se světlejšími okraji; perikarpel protáhlý, pokrytý hustou šedou vlnou, bez štětinek; receptakulum porostlé hustou vlnou, dole šedou, výše rezavou, černé štětinky pouze při horním okraji; nitky, čnělka a krátké (2 mm) bliznové laloky žluté.
Plod
kulovitý, 5-6 mm v průměru, pokrytý šedou vlnou, bez štětin.
Semena
kulovitá, asi 1,0 x 0,8 mm, s černou bradavčitou testou a bílou strofiolou.

 

Variety
P. maassii osídluje obrovský areál a je velmi proměnlivá. O jejich varietách je pojednáno v Atlase kaktusů u nominátní variety (AK VI/39/1991).

 

Výskyt
Tuto pěknou varietu nejhojnější bolívijské parodie objevil F.Ritter v r.1958 u Cieneguillas v provincii Mendez
FR 46c. Roste pravděpodobně i na jiných místech střední Bolívie, odkud ji další sběratelé dodávali pod jménem P. culpinensis.

 

Pěstování
Na rozdíl od nominátní variety roste var. intermedia rychleji a vykvétá dříve. Roubování nedoporučujeme. Rostliny sice dříve kvetou, ale neforemně se protahují do kyjovitých tvarů a dříve odcházejí.

 

Poznámky
Var. intermedia se od P. maassii var. maassii liší jen tmavými nejčastěji černými trny (okrajkových bývá zpravidla více) a červeným až karmínovým květem. Velmi se jí podobá rovněž objevená P. suprema, která se odlišuje pouze plochým, do země zataženým stonkem, protáhlým semenem a výše položeným stanovištěm (3500 m) ve stejné oblasti. Ritterova sestra H.Winterová začala v roce 1959 pod číslem
FR 730 dodávat na trh semena s obchodním názvem P. culpinensis a s poznámkou, že jde o nový druh se silnými červenými háčkovitými trny. O rok později se v katalogu objevila
P. suprema
FR 912,
ale P. maassii var. intermedia
FR 46c nebyly nabízeny dříve ani později.
Ze semen
FR 730 se jako P. culpinensis rozšířily do evropských sbírek rostliny stejné jako na našem obrázku a jsou dodnes hojně pěstovány. Ritter však
P. culpinensis nikdy nepopsal a
FR 730 prohlásil za P. subterranea (viz AK 63/1988). V tom s ním však četní autoři nesouhlasí (Jelínek, Brandt, Weskamp, Königs) a dovozují, že importy i rostliny ze semen
FR 730
se od P. subterranea
FR 731 podstatně odlišují.
P. culpinensis byla později (1973) skutečně popsána. Učinil tak Brandt, který typovou rostlinu vypěstoval ze semen
FR 730.
P. culpinensis Brandt je k nerozeznání od P. maassii var. intermedia, s jedinou výjimkou:
květ P. culpinensis má velmi slabou akrotonii - na perikarpelu se objevují černé, až 5 mm dlouhé štětinky, které se vyskytují také po celé délce receptakula. Akrotonie květu je v Buxbaumově třídění považována za systematický znak. Je charakteristický pro drobnosemenné druhy podrodu Parodia. U podrodu Protoparodia, rostoucího převážně v Bolívii, se s výjimkou série Mesospermae objevuje jen silná akrotonie, (tj. štětinky jsou pouze v nejvyšší části receptakula nebo zcela chybějí). U rostlin pěstovaných v našich sbírkách jako P. culpinensis lze zjistit jen slabou akrotonii. Jde tedy o P. maassii var. intermedia. Ze stejných semen
FR 730 vypěstoval Brandt další rostliny, shodného vzhledu jako je
P. culpinensis, ale se silně akrotonním květem. Spatřoval v nich nový druh -
P. zaletaewana Brandt. Od dříve popsané P. maassii var. intermedia Ritt. ji však nelze odlišit. Protože vyšlo najevo, že H.Winterová dodávala pod stejnou položkou nejen semena sbíraná v terénu, ale také sklizená ve skleníku, je třeba Brandtovu P. culpinensis považovat za druh dubiózní.

 

Literatura
Brandt F.H., Parodia culpinensis, Stachelpost, 9 : 161-163, 1973
Jelínek J., Parodia subterranea a jí podobné, Kaktusy 69, 6 : 102-107, 1969
Jelínek J., Parodia Speg., Kaktusy 79, 15 : 113, 1979
Kessler H., Die FR-Parodien, Stachelpost, 6 : 271-272, 1970
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 516-517, 532, 1980
Wagner K. et Haude M., Parodia spec. - Lau 913, Kakt. und and. Sukk., 28 : 44, 1977
Weskamp W., Kuddenmuddel, Kaktus (Hanau), 2 : 35-38, 1985
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 127-131, 201-202, 357-358, 1987
Winter H., Samen (Katalog), p. 19, 1959; p. 17, 1960; p. 17, 1961

 

Autoři
Text Miroslav Veverka, snímek autor textu ve své sbírce.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a tri