Název
PACHYCEREUS WEBERI (Coult.) Backeb.
 

Taxon
Pachycereus weberi (Coulter) Backeberg, Die Cactaceae, 4 : 2152, 1960
Cereus weberi Coulter, U.S. Dept. Agricult. Contrib. Nat. Herb., 3 : 409, 1896
Cereus candelabrum Weber, in Schumann, Gesamtbeschr. Kakt., 1 : 107, 1879
Pachycereus grandis Rose var. gigas Backeb. Beitr. Sukk., 1 : 2, 1941
Pachycereus gigas (Backeb.) Backeb., Die Cactaceae, 4 : 2154, 1960
Druhovým jménem oslavil D.T.Coulter objevitele tohoto kaktusu, který v šedesátých letech minulého století dovezl vzorky z Mexika. Tehdy se poprvé dostaly litografie obřích cereusů na tisky cestopisů v Evropě.

 

Popis
Tělo
stonek stromovitého tvaru, rozlišen na dřevitý až 2 m vysoký kmen a až 20 m vysokou korunu větví, jednotlivé větve vertikálně postavené, početné, válcovité až 200 mm široké; pokožka modrozelená až šedozelená; žeber většinou 10, přímých a ostrých, s výraznými zaškrceními; areoly oválného tvaru asi 4-7 mm velké, s šedobílou vatou. Okrajových trnů 6-12, silných a pevných, na bázi ztlustlých, asi 10-20 mm dlouhých, šedavé až černé barvy. Středový trn většinou jeden silný, šídlovitý, dřevitý, zploštělý, zprvu černý až červenavě černý, později šednoucí.
Květy
denní, nálevkovitého tvaru, dlouhé 100-120 mm a šířky 80-100 mm; vnější okvětní lístky lopatkovité, zaoblené, načervenale olivové barvy; vnitřní okvětní lístky obvejčité, někdy zašpičatělé, většinou zaoblené, bílé; lůžko šupinaté, s malými pevnými štětinami a trny, blizna běložlutá, prašníky žlutavé, nitky tyčinek bělavé.
Plod
kulovitý asi 60-70 mm velký, s mnoha šupinami, areolami a štětinovitými trny, oplodí žlutavé barvy, často ve zralosti pukající 4 cípy, dužina plodu červená.
Semena
2 mm velká s leskle černou testou.

 

Variety
Jedná se o druh rozšířený na velké oblasti jižního Mexika a tak byly některé populace označeny jako samostatný taxon (P. gigas). Odlišují se však pouze rozměry stonku a to je dáno životními podmínkami. Vzhledem ke stejné stavbě květů, plodů a semen, je dnes považován za totožný s P. weberi.

 

Výskyt
Bohatě je tento druh zastoupen ve státech Puebla, Oaxaca a Guerrero, tj. v nejteplejších oblastech Mexika. Roste v nízkých nadmořských polohách, např. v Caňon de Tomellin, v jižní časti Valle de Tehuacan, v širokém údolí Presa del Infermillo, na Rio Tepalcatepec aj. Vyhledává plošší terény s hlubokými a dobře vyvinutými půdami a v porostech suchomilných keřů a sukulentů představuje nejvyšší dominantní rostliny.

 

Pěstování
Pěstování velkých cereusů ve sbírkách má svoje omezení. Během několika let dorůstají velkých rozměrů a je nutné je zkrátit. Doporučujeme pěstovat odřezané (pasážované) vrcholové 30-50 cm dlouhé řízky, které zakořeníme, po čase opět seřízneme a zakořeníme atd. Po řadě let tak získáme masivní, až 10-15 cm silné rostliny se silnými dřevitými trny a modrošedou pokožkou. Květy v našich podmínkách zaznamenány nebyly. Všechny druhy rodu Pachycereus jsou citlivé na nízké teploty v zimě, doporučují se 10-15 stup. C.
Na snímku R.Šubíka je rostlina z okolí Tecomavaca v jižním Mexiku.

 

Poznámky
P. weberi je jedním z největších kaktusů a váha jeho stonku dosahuje mnoha tun. Přestože roste v místech s nedostatkem vody, hromadí se v jeho tkáních obrovské množství této vzácné tekutiny. Největší až dvacetimetrové jedince lze dosud nalézt v okolí osad Cuicatlan a Tecomavaca (Tomellin Caňon). Plodí obrovská množství plodů, které domorodci používají k výrobě vína, zbylá semena suší a melou na mouku. Dnes je toto hospodářské využití opomíjeno, většina rostlin je v přírodě člověkem ničena a krajina se mění na pole osetá kukuřicí. Existence kaktusových obrů, kteří pamatují mnohá staletí je proto ohrožena.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2138-2155, 1960
Bravo-Hollis H., Las Cactaceas de México, 1978
Rzedowski J., Vegetación de México, 1978
Říha J., Oaxaca, země slunce, Fričiana 8, 1980

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je rostlina z okolí Tecomavaca v jižním Mexiku.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a jedna