Název
OPUNTIA MACROCENTRA Engelm. var. MINOR Anthony
 

Taxon
Opuntia macrocentra Engelmann var minor Anthony, Amer. Midl. Naturalist, 55 : 244, 1956
Jméno "macrocentra" nám sděluje, že středové trny jsou mimořádně velké (dlouhé), jméno variety "minor" vychází z nízkého vzrůstu variety (oproti nominátní varietě).

 

Popis
Tělo
jednotlivé trsy až 0,55 m vysoké, častěji liší, keřovité, jen s jedním hlavním kořenem, sekundární kořeny se vytvářejí jen výjimečně. Jednotlivé články v mládí zpravidla nafialovělé zelené, na jejich okrajích poměrně malé, modrozelené lístky, ty na dospělých článcích chybějí; vyzrálé články 10-15 cm široké, obvykle obdeltovité až kruhovité, výrazně nafialověle zbarvené. Trny v areole 2-5, z toho 1-3 středové až 10 cm dlouhé, převážně temně načervenale hnědé až černé, často s kontrastními bílými hroty.
Květy
poupata nafialověle zelená, obvykle štíhlá, s dlouhými ostrými vrcholy; květy sytě žluté s tmavě červenými středy, blizna nejčastěji bledě žlutavá až bílá.
Plod
s poměrně malým množstvím areol, typický pro řadu Phaecanthae, šťavnatý, růžový až červený, někdy fialový, dužina uvnitř zelená, nažloutlá, bledě růžová až nafialovělá.
Semena
světle žlutá, kulovitá, asi 5 mm velké.

 

Variety
Varieta minor se od nominátní variety liší menším počtem areol se zpravidla delšími a vzpřímenějšími trny. Velmi vzácně se vyskytuje i atraktivní varianta se sníženou fialovou pigmentaci článků, jejichž černé trny jsou vystřídány oranžovými nebo žlutými.
Další zajímavý taxon z tohoto okruhu - Opuntia macrocentra var. aureispina Brack et Heil se od O. macrocentra var. macrocentra liší žlutými (nebo černými a žlutými) trny a trnitým plodem. Její výskyt se omezuje na velmi malou oblast v Big Bendu v Texasu a přilehlých oblastech států Chihuahua a Coahuila.
Existují určité pochybnosti o tom, zda je správné, že var. minor je přiřazena k O. macrocentra. Diploidní počty chromozómů (2n = 22) jsou charakteristické i pro O. macrocentra var. aureispina a pro Opuntia azurea. Mezi těmito třemi taxony neexistuje ostrý přechod, plynule přechází jeden v druhý. Správnější klasifikace této trojice by možná měla být
O. azurea var. azurea,
O. azurea var. minor,
O. azurea var. aureispina. U všech třech se také vyskytuje jak černé, tak i žluté otrnění.

 

Výskyt
Zatímco nominátní varieta O. macrocentra se vyskytuje na obrovském areálu od jihovýchodní Arizony napříč jižní části Nového Mexika a severní části státu Chihuahua (Mexiko) až do západního Texasu, především pak západně od řeky Pecos River, pak varieta minor se vyskytuje pouze v omezeném regionu Big Bendu v okresech Presidio a Brewster v Texasu a v přilehlé oblasti mexického státu Chihuahua. Vyskytuje se především ve vulkanických skalnatých oblastech pouště Chihuahua, zpravidla ve společnosti křovinatého porostu Creosote. Typová lokalita je udána 1,4 mile jižně od Ruidosa v Texasu.

 

Pěstování
Opuntia macrocentra var. minor se v přírodě vyrovnává se značně extrémními podmínkami. Pochází z oblasti, kde se teploty pohybují v rozmezí od -20 do +50 stup. C. Skromný přísun vody je omezen na jarní a letní měsíce. Má-li ve sbírce vypadat co nejlépe, musí být přes léto umístěna na teplém a slunném stanovišti. Chladné noci, intenzivní osvětlení a nedostatek vody mají vliv na nejkrásnější načervenale fialové zbarvení.
Pokud je rostlina v suchu a ve vegetačním klidu, snadno odolává mrazům.
Vykvétá podle podmínek v průběhu března až května, obvykle velmi bohatě.
Foto: Obrázky na lokalitě fotografoval autor textu David Ferguson.

 

Poznámky
Opuntia macrocentra je běžnou součástí severní části pouště Chihuahua. Díky zajímavému zbarvení článků a intenzivní barvě květů je lze jen těžko přehlédnout. Má určitou "promiskuitní" povahu, často vytváří se sympatrickými druhy atraktivní hybridy. Varieta minor je zvlášť přitažlivá, vyskytuje se výhradně jen v oblasti Big Bendu. Pohled na černé čedičové svahy pokryté velkými nafialovělými rostlinami, jež jsou obaleny tisíci třpytivých žlutých a rudých květů, je opravdu úchvatný. Přitom je nutné dodat, že fialové zbarvení článků přechodně intenzivně zesílí vlivem sucha a zimního chladu. Naše rostlina bývá často zaměňována s O. chlorotica var. santa-rica. Ta je však typická svým stromovitým vzrůstem, časem vytváří kmen a zpravidla dosahuje výšky nad 1 m, často i výšky 2 m. Liší se i krátkými tlustými poupaty s tupými vrcholy a větším množstvím areol na poupatech.
Také Opuntia azurea je dosti podobná a liší se většími rozměry a utvářením kmene. Vyskytuje se na pouštních rovinách, jižně od výskytu O. macrocentra var. minor.
Skupina opuncií kolem O. macrocentra je úzce příbuzná se skupinou kolem O. phaeacantha, odlišuje se jen štíhlejšími poupaty, často fialovějším zbarvením a zpravidla vzpřímenějším růstem. Květy mají tendenci otevírat se méně doširoka a bývají intenzivněji zbarveny. Uvedené dvě skupiny zřejmě dohromady tvoří přírodní jednotku, řadu Phaeacanthae Britton a Rose, v rámci rodu Opuntia.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 1 : 494, 498, 1962
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 323, 1977
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 926-927, 1982
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 1 : 140, 141, 1963

 

Autoři
Foto: Obrázky na lokalitě fotografoval autor textu David Ferguson.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a ctyri