Název
OPUNTIA LINDHEIMERI Engelm. var. LIDHEIMERI
 

Taxon
Opuntia lindheimeri Engelmann, Pl. Lindh. II, Bost. Journ. Nat. Hist., 6 : 207, 1850
Opuntia ferruginispina Griffiths, Rept. Mo. Bot. Gard. 19 : 267, 1908
Druh byl pojmenován na počest dr.Jacoba Ferdinanda Lindheimera, který při kolonizaci kolem roku 1845 v Texasu kaktusy sbíral a posílal je Engelmannovi.

 

Popis
Tělo
velká keřovitá, paprskovitě rostoucí rostlina, často dosahující až 2 m výšky, obvykle poněkud kratší. Klíčenci a malé semenáčky porostlé jemnými vlasy, které se později ztrácí. Trny většinou žluté, někdy zčásti nebo i celé načervenalé, nepočetné, nejdelší v areolách při dolním okraji článků. Počet chromozómů O. lindheimeri 2n = 66.
Květy
jsou zpravidla intenzivně žluté, občas oranžové až červené, s početnými, sytě zelenými bliznami.
Plod
hruškovitý, s plochým až vystouplým pupkem, voní po ovocném dortu, sytě červené (fuchsinové) barvy a velmi šťavnatý.

 

Variety
O. linguiformis Griffiths, Rept. Mo. Bot. Gard. 19 : 270, 1908, byla popsána od San Antonia v Texasu. Je to zřejmě jen odchylný kultivar O. lindheimeri s nejasným areálem rozšíření. Výhony jsou prodloužené, během příznivých sezón mohou články narůst až metr do délky. Někdy se však tyto rostliny vracejí k normálnímu okrouhlému tvaru článků a jsou nerozeznatelné od typických rostlin O. lindheimeri.
Opuntia aciculata Griffiths Proc. Biol. Soc. Wash. 29 : 10, 1916, /= O. lindheimeri var. aciculata (Griffiths) Bravo Cact. Suc. Mex. 19 : 47, 1974/. Typová lokalita Laredo, okres Webb, Texas. Může jít o varietu nebo i o samostatný druh. Liší se nižším vzrůstem (jen málo přes 1 metr) a zpravidla dobře vyvinutými shluky žlutých až načervenale hnědých glochid. Trny jsou štíhlé a dosti pružné, mohou však i chybět.
Jméno Opuntia flexospina Griffiths (Bull. Torrey Club. 14 : 87, 1916) je zcela jistě jen pouhá trnitá odchylka O. aciculata. Květy těchto rostlin jsou obvykle oranžové nebo červené, mohou však být i žluté. Plod je spíše menší a okrouhlejší, a také sladší.
Opuntia lindheimeri je úzce spřízněna s O. engelmannii a několika dalšími velkými druhy, z nichž mnohé nejsou správně zařazeny. Synonymika O.lindheimeri není důkladně zpracována, protože příbuzenský komplex rostoucí v Texasu není dosud poznán a vyžaduje intenzivní studium, aby bylo možné stanovit, které jméno platí pro ten který typ rostliny.
Pozn. red.:
C.Backeberg uznává i další varietu, kterou popsal M.Anthony, - O. lindheimeri var. chisoensis. Tato varieta by se měla vyskytovat v oblasti Big Bendu a v přilehlé hornaté oblasti Chisos Mountains. Benson (viz citace literatury) uvádí další řadu variet a Britton a Rose ve své knize The Cactaceae přiřazují ke jménu O. lindheimeri okolo 20 synonym.

 

Výskyt
Nejedná se o pouštní druh. Tento druh roste především v poměrně vlhkých údolích, podél řek apod. Vyskytuje se od západní části Texasu až k hranici s Louisianou a jižně nejméně do východní části státu San Luis Potosí v Mexiku. V Mexiku roste především východně od hornatých oblastí, avšak stoupá údolími západním směrem, dokud podmínky jsou dostatečně vlhké. Nejzápadnější naleziště jsou podél řeky Pecos v Texasu, na západním úpatí Sierra del Carmen ve státě Coahuila a Texas, a poblíž Cuatro Cienegas, Coahuila.
Typová lokalita je v New Braunfels, okres Comal, Texas.

 

Pěstování
Všechny formy jsou nenáročné a snadno pěstovatelné. V době vegetačního klidu vydrží časté mrazy a snesou občasný pokles teplot až k -15 stup. C, při větším mrazu rostlina hyne. Míra podchlazení, kterou rostlina vydrží, se podstatně mění z roku na rok, podle meteorologických podmínek a stavu rostliny. Někdy stačí k udržení rostliny naživu překrýt plastickou fólií nebo plátnem. Tento druh není spolehlivě odolný při teplotách pod -10 stup. C.
Rostlina je velká, rychle roste a nehodí se pro pěstování v nádobách. Nejlépe se jí daří ve výživné půdě a snese vyšší vlhkost, než většina opuncií. Přesto však nevydrží mít trvalé mokro, nohy ve vlhku. Místa jejího výskytu napovídají, že má nejraději chladná, částečně zastíněná stanoviště, je však třeba mít na paměti, že území, kde roste jsou v létě velmi horká. Při pokusech o pěstování venku v Evropě musí dostat plné slunce, dobře propustný substrát a velký prostor k růstu.

 

Poznámky
O. lindheimeri patří mezi ty druhy, které farmáři v jižním Texasu a severovýchodním Mexiku často používají jako krmení pro dobytek. Po osekání rostlin a opálení trnů je pro dobytek připravena výživná potrava, díky níž může dobytek přežít občasná období nedostatku potravy v krutém suchu. Tyto rostliny jsou tak vitální, že se z poškození osekáním rychle zotaví a zdá se, že toto zmlazování jim prospívá.
Plody tohoto a příbuzných druhů se často používají k přípravě džemu a vína. Nejsou sice tak kvalitní, jako řada jiných mexických kultivarů O.ficus-indica a O. leucotricha, ale přesto jsou mezi místními lidmi v oblibě.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 1 :555, 1962
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 322, 1977
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 487-488, 1982
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 1 : 165, 166, 1963

 

Autoři
Rostlina je velká, rychle roste a nehodí se pro pěstování v nádobách. Nejlépe se jí daří ve výživné půdě a snese vyšší vlhkost, než většina opuncií. Přesto však nevydrží mít trvalé mokro, nohy ve vlhku. Místa jejího výskytu napovídají, že má nejraději chladná, částečně zastíněná stanoviště, je však třeba mít na paměti, že území, kde roste jsou v létě velmi horká. Při pokusech o pěstování venku v Evropě musí dostat plné slunce, dobře propustný substrát a velký prostor k růstu.
Fotografie v přírodě pořídil v roce 1981 znalec rodu Opuntia a autor článku David Ferguson.
1. článek s poupaty a květem
2. areola s trny a glochidami
3. květ v podélném řezu
4. plod
5. podélný řez plodem
6. semeno
(pérovka použita z knihy Kaktusy Spojených států a Kanady, autor L.Benson)


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a jedna