Název
OPUNTIA ENGELMANNII S.-D. var. ENGELMANNII
 

Taxon
Opuntia engelmannii Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck., p. 67, 1850
Opuntia procumbens Engelmann et Bigelow, Proc. Amer. Acad., 3 : 292, 1856
Opuntia discata Griffiths, Rept. Mo. Bot. Gard. 19 : 265, 1908
Opuntia caesia Griffiths, Proc. Soc. Wash., 29 : 13, 1916
Druh byl pojmenován na počest dr.George Engelmanna, vynikajícího znalce kaktusů své doby (1809-1884).

 

Popis
Tělo
růst keřovitý, spíše do šířky, narůstající často přes 1 m, někdy i 2 m do výšky, kmen není zřetelný, články zpravidla okrouhlé, s několika trny na většině areol. Trny proměnlivé, poměrně silné, prstencované, často poněkud zploštělé, do různých směrů směřující, obvykle žlutavé až bílé, často s tmavě hnědou nebo načervenalou bází, občas i celé tmavé. Mladé semenáčky porostlé vlasy. Počet chromozómů 2n = 66.
Květy
velké, sytě žluté, obvykle se slabě oranžovými žilkami; blizna tmavě zelená.
Plod
s četnými semeny, šťavnatý a sladký, zpravidla okrouhlý, až 70 x 60 mm velký, s téměř plochým hilem, barva plodu sytě fuchsinová.

 

Variety
Situaci kolem variet je v současné době těžké plně pochopit. Je možno uvést několik variet, avšak jsou nedostatečně zpracované, a většina pojmenovaných odchylek jsou zřejmě buď jenom synonyma, nebo se naopak jeví jako samostatné druhy.
Například Opuntia rastrera Weber, popsaná os San Luis Potosí, Mexiko, je zřejmě totožná s Opuntia lucens Griffiths, se stejnou typovou lokalitou. Pravděpodobně se jedná o jižní varietu O. engelmannii, lišící se menším a poléhavým vzrůstem. Rovněž květy a plody jsou menší. Na jihu státu Coahuila a severu státu Zacatecas pozvolna přechází do typické O. engelmannii. Místně lze odlišit různé varianty O. engelmannii, které se odlišují velikostí a znaky trnů, avšak u těchto rostlin je jejich případné pojmenování problematické. O. rastrera roste od jihu států Coahuila, Nuevo Leon a Zacatecas jižním směrem přinejmenším do Guanajuata.

 

Výskyt
O. engelmannii je značně rozšířená rostlina. Je běžnou, či dokonce dominantní rostlinou některých oblastí, od západního Texasu do jižní Nevady, jihovýchodní Kalifornie, a daleko na jih do států Sonora, Durango, Zacatecas, Coahuila a Nuevo Leon. Jižním směrem se mísí s Opuntia rastrera a je jí vytlačována. Typová lokalita: severně od Chihuahua, Chihuahua, Mexiko.

 

Pěstování
V kultuře je to snadný druh, vyžaduje však dokonalý odtok vody a spíše suché pěstování. je to velká rostlina, vhodná pro venkovní kultury, sotva je však vhodná k sázení do nádob. Většina jedinců je odolná mrazu alespoň -15 stup. C, některé snesou krátkou dobu až -25 stup. C. Mají-li rostliny vydržet takto nízkou teplotu, musejí být suché a zcela ve vegetačním klidu.
Rostliny jsou dosti nápadné a upoutají svými četnými, velkými květy. Sladké plody jsou pochoutkou a vhodné pro přípravu džemů a kompotů. Stejně jako většina kaktusových plodů, obsahují málo pektinu, který je pak nutno do džemů přidávat.

 

Poznámky
Taxonomie byla v posledních 30 letech silně zamlžena Bensonem, nakonec se však konečně dostává zpět do původního stavu. Spojení O. engelmannii a O. phaeacantha jako variety je bezdůvodné, neboť jde o zcela odlišné rostliny, byť se vyskytují na lokalitách často vedle sebe.
Opuntia engelmannii patří do skupiny druhů, kterou vytvořili Britton a Rose pod názvem řada Dillenianae; z této skupiny je však nutno vyčlenit spoustu druhů, protože hlavním znakem pro zařazení do této skupiny byly žluté trny, což je značně nepřirozené hledisko.
Zbývající druhy (nebo variety) jsou
O. aciculata Griffiths (vč. O. flexospina Griffiths)
O. cantabrigiensis Lynch (vč. O. neochrysacantha Bravo)
O. canada Griffiths,
O. dillenii (Ker-Gawler) Haworth (vč. O. alta Griffiths - s mnoha synonymy),
O. laevis Griffiths,
O. lindheimeri Engelmann
O. littoralis (Engelmann) Cockerell.
Do skupiny Dillenianae byly doplněny druhy
O. angustata Engelmann et Bigelow,
O. cacanapa (vč. O. ellisiana Griffiths a O. tricolor Griffiths),
O. cyclodes (Engelmann et Bigelow) Rose,
O. dillei Griffiths (vč. O. gregoriana Griffiths a O. subarmata Griffiths),
O. engelmannii Salm-Dyck,
O. megacarpa Griffiths,
O. occidentalis Engelmann a Bigelow,
O. oricola Philbrick,
O. robusta Wendland Pfeiffer,
O. sinclairii Griffiths,
O. tardospina Griffiths,
O. valida Griffiths,
O. wootonii Griffiths, atd.
Tyto rozmanité druhy mají převážně poměrně velké, poněkud vyvýšené areoly, jejich glochidy nejsou uspořádány do samostatných skupin. Semenáčky většiny z nich jsou vlasaté. U rostlin nově zavedené řady Phaeacanthae nejsou areoly většinou vyvýšené a glochidy (zvláště u mladých článků) jsou uspořádány do vnějšího prstence se samostatným (zpravidla protáhlým) shlukem uprostřed. Semenáčky Phaeacanthae nejsou (pokud je známo) nikdy vlasaté.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 1 : 495, 501, 1962
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 316, 1977
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 932, 1982
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 1 : 147, 1963

 

Autoři
Rostliny jsou dosti nápadné a upoutají svými četnými, velkými květy. Sladké plody jsou pochoutkou a vhodné pro přípravu džemů a kompotů. Stejně jako většina kaktusových plodů, obsahují málo pektinu, který je pak nutno do džemů přidávat.
Rostliny na lokalitě u Albuquerque v Novém Mexiku fotografoval autor textu, David Ferguson.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

herec,-mail,hereceda@seznam.cz (2011-10-08 14:10:14)
marně scháním Opuntihi červeně kvetoucí,mrazuvzdornou.Snad by to měla být O.ENGELMANNIA.Pomůžete mi někdo....díky eda herec ahoj
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a deset