Název
ARIOCARPUS SCAPHAROSTRUS Böd.
 

Taxon
Ariocarpus scapharostrus Bödeker, Monatschr. Deutsche Kakt.-Ges., 2 : 60, 1930
Jméno druhu bylo odvozeno od tvaru bradavek, jejichž zakončení se podobá lodní přídi. Scapharostrus může být také přeložen jako člunkovitý, nebo podobný zobci.

 

Popis
Tělo
jednotlivé, až 90 mm v průměru, s vpadlým vrcholem, kořen silný, řepovitý; bradavky postaveny šikmo vzhůru, až 50 mm dlouhé, na bázi až 15 mm široké, v příčném řezu trojúhelníkovité, ke hrotu na horní straně se ztenčují, dole silně kýlovité, na konci hrotu oválné, podobné přídí lodi, barva zprvu tmavozelená, starší bradavky šedozelené s matnou voskovitou, jemně zrnitou epidermis; trny chybějí, ale areoly u mladých semenáčků mají na hrotech bradavek až 4 malé jemné trny, které brzy opadávají; u vzrostlých rostlin na bázi každé bradavky na vrchní straně vzniká mohutný chomáč šedobílé vlny, z kterého vyrůstají květy.
Květy
až 40 mm v průměru, temně fialově růžové až červenofialové, rozkvétají na podzim, většinou jednotlivě, u velmi silných nebo starších exemplářů i ve větším počtu v blízkosti vrcholu.
Plod
holý, až 15 mm dlouhý a 5-8 mm široký.
Semena
1,5-2,0 mm velká, testa matná, černá, bradavčitá, tvaru krátce vejčitého se zapuštěním hilem.

 

Variety
Ariocarpus scapharostrus není variabilní druh.

 

Výskyt
Rostlinu nalezl v roce 1928 Friedrich Ritter v mexickém státě Nuevo Leon v Sierra Madre Oriental v údolí Rayones, které je nalezištěm řady vzácných kaktusů. Roste na plochých vrcholcích neplodných břidlicových pahorků, bez doprovodné vegetace. Druh je velmi dobře přizpůsoben svému okolí, takže kromě doby květu jej lze těžko nalézt. Z kamenitého substrátu vyčnívají nad povrch terénu pouze hroty bradavek, které se velikostí i zbarvením podobají okolním kamenům.

 

Pěstování
Podobně jako ostatní ariokarpusy pěstujeme i tento druh v humusoprostém, čistě minerálním substrátu, reakce neutrální až slabě alkalické. Může se jednat o hrubozrnný štěrk nebo jílovitopísčitou směs s dobrou drenáží, zajišťující rychlý odtok přebytečné zálivkové vody. V létě vyžaduje teplé místo na plném slunci. Zálivka při teplém počasí může bát častější. Substrát však musí mezi tím vyschnout. Při proměnlivém a zvláště studeném počasí je lépe zálivku omezit, nebo ještě lépe ponechat bez zálivky. Přezimovat je nutno při naprostém suchu na světlém, studeném, ale mrazuprostém místě. Rostliny rozkvétají jen po slunném létě. Pokud i potom kvetou neochotně, je třeba znovu uvážit, zda nejsou nadměrně vyživovány a prvním opatřením by mělo být omezení zálivky v pozdním létě.
Údaje o době klíčivosti semen jsou u různých autorů zcela protichůdné. Pokud získáme semena tohoto vzácného druhu, nebudeme raději zbytečně otálet s jeho výsevem. Pravokořenné semenáčky rostou velmi pomalu a jsou choulostivé na vlhkost. Mnohem rychleji a bezpečněji porostou, naroubujeme-li je na Echinopsis nebo Eriocereus jusbertii. Rozmnožování tohoto druhu v kultuře je velmi důležité a záslužné, protože v přírodě populace téměř vymizely nezodpovědnou činností sběračů a hromadným exportem. Podle názoru řady pěstitelů je Ariocarpus scapharostrus nejobtížněji pěstovatelným druhem a zřejmě proto je v našich sbírkách stále velmi vzácný.
Snímek reprodukované rostliny pořídil ve vlastní sbírce autor textu Karel Crkal.

 

Poznámky
Informace není k dispozici.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3089-3090, 1961
Neudecker T., Kakt. und and. Sukk., 37, 1986; příloha Cactaceae 1986 : 23
Říha J., Kaktusy 74 : 83-84, 1974

 

Autoři
Snímek reprodukované rostliny pořídil ve vlastní sbírce autor textu Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet