Taxon
Mammillaria viperiana J.A.Purpus, Monatschr. f. Kakteenkunde, 22 : 148, 1912
Mammillaria elongata DC. var. viperiana (J.A.Purp.) Marshall et Bock, Cacti, 1941
Jméno viperianus znamená zmijovitý, hadovitý (latinsky vipera = zmije) a vztahuje se k dlouze válcovitému a poléhavému stonku kaktusu.

Popis
Tělo
stonek trsovitý, dlouze válcovitý, až 0,5 m dlouhý a asi 15-20 mm široký, poléhavý, zakořeňující; bradavky válcovitě oblé, až 5 mm dlouhé a 3 mm široké, pokožka tmavozelená. Areoly asi 1 mm velké, kruhovité, s jemnou a krátkou bílou plstí. Okrajových trnů asi 20-40, většinou asi 3-5 mm dlouhých, jemných jehlovitých, paprskovitě uspořádaných, barvy bělavé, hnědavé, s hroty červenohnědými, černošedými, vždy však tmavšími. Středové trny chybějí.
Květy
úzce nálevkovitého tvaru, dlouhé asi 15 mm a široké až 20 mm, vnější okrajové lístky úzce kopinaté, olivově nazelenalé, vnitřní okvětní lístky jazykovité, světle karmínově růžové barvy, blizna bělavá až žlutavá, někdy i načervenalá; nitky tyčinek bělavé, krémové až karmínové.
Plod
kyjovitého až válcovitého tvaru, asi 10-20 mm dlouhý, oplodí masité, červené barvy.
Semena
hruškovitého tvaru, s černou testou.

Variety
M. viperiana je taxonem, který je blízce příbuzný M. sphacelata a řada autorů je spojuje pod jméno M. sphacelata. Rostou však na lokalitách, které jsou od sebe odděleny a jednotlivé populace lze dobře odlišit. V přírodě je však M. viperiana dosti proměnlivá ve velikosti stonků, hustotě a zejména vybarvení otrnění.

Výskyt
Typová lokalita byla udána jižně od města Tehuacan, v údolí Rio Zapotitlan, ve státě Puebla v Mexiku. Ověřen byl výskyt v nižších partiích Sierra Mixteca, zejména v okolí městečka Zapotitlan. Roste na kamenitých až hlinitých půdách, většinou na vápencích, opukách a jílovcích společně s řadou jiných sukulentních rostlin. Klima oblasti výskytu je poměrně velmi teplé, srážky se pohybují mezi 450-500 mm za rok.

Pěstování
Přestože se jedná o dobře rostoucí a snadno množitelný druh, je v našich sbírkách zastoupen jen vzácně. Má běžné nároky na pěstování, vhodnější však je zimování na světle a v teplejším prostředí (nejlépe nad 10 stup. C). Množení je možné výsevem semen, která však jsou nabízena vzácněji, ovšem snadno se též množí zakořeněním odnoží, kterých je na trsovitém stonku dostatek. M.viperiana stejně jako její dvojče M. sphacelata dobře snášejí pěstování v minerálních půdách a vyšší pH substrátu. Obdobím kvetení je konec jara a začátek léta, semena v plodech dozrávají teprve následující sezónu.
Na snímku J.Krále je rostlina sbírána v roce 1981 u Zapotitlan de Salinas, autorem textu J.Říhou.

Poznámky
Nepochybně blízce příbuzná M. viperiana snadno rozezná, zejména menším počtem trnů, které jsou křídově, bílé, stonky M. sphacelata jsou většinou silnější, robustnější a delší. Květy, plody a semena jsou však téměř shodná. Bude proto vhodnější, považovat oba taxony za variety jediného druhu, potřebné kombinační zásahy však dosud provedeny nebyly.
Nešťastnými záměnami (např. Marshall et Bock, 1941) byla považována za varietu M. elongata. Tento omyl lze pozorovat i v monografii R.T.Craiga (1945). C.Backeberg (1961) sice správně M. viperiana od M. elongata odlišil a oddělil, pro změnu však zavedl pro jméno M. elongata var. viperiana jinou náplň - jinou rostlinu, skutečnou varietu či formu M. elongata. Dodat musíme, že ve skutečnosti M. elongata nemá s M. viperiana mnoho společného. M. viperiana je zařazena do série Sphacelatae (mají velká černá semena), zatímco M. elongata do série Leptocladodae (s malými červenohnědými semeny).

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3262-3263, 1961
Craig R.T., The Mammillaria handbook, 1945
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 5 : 17-48, 1987
Pilbeam J., Mammillaria. A colector`s guide, 1981
Říha J., Oaxaca, země slunce, Fričiana, 8, 1980

Autoři
Na snímku J.Krále je rostlina sbírána v roce 1981 u Zapotitlan de Salinas, autorem textu J.Říhou.