Název
LOBIVIA HAEMATANTHA (Speg.) Br. et R. var. REBUTIOIDES (Backeb.) Rausch f. SUBLIMIFLORA (Backeb. ex Wessn.) Ullmann
 

Taxon
Lobivia haematantha (Speg.) Br. et R. var. rebutioides (Backeb.) Rausch f. sublimiflora (Backeberg ex Wessner) Ullmann 26 : 19, 1990
Lobivia sublimiflora Backeb., Blätt. Kakt.-Forsch., p. 9, 1935, nom. inval.
Lobivia sublimiflora Backeb. ex Wessner, Cactaceae (DKG), 4 : 17, 1940
Hymenorebutia sublimiflora (Backeb.) Buin., Succulenta, 18 : 103, 1939, nom. ileg.
Lobivia rebutioides Backeb., var. sublimiflora (Backeb., Die Cactaceae, 3 : 1456, 1959
Sublimiflorus znamená poněkud vyšší květ. Tato forma má nejdelší květy z celé skupiny.

 

Popis
Tělo
stonek bohatě odnožující, ve stáří tvořící velké trsy až polštáře, jednotlivé stonky kulovité nebo slabě protáhlé, 30-40 mm vysoké, až 30 mm široké; kořen řepovitý; epidermis vždy zelená nebo modravě zelená, nikdy červená nebo šedozelená; žeber 12, ale i jen 10 nebo také 14, přímá, rozdělená v drobné, jen 3 mm vysoké hrboly; areoly kruhovité, 1 mm široké, holé. Okrajových trnů 8-10, někdy i více, velmi jemné a krátké, přitisknuté k tělu, bílé; středové trny 1-2, trochu delší než okrajové, na bázi mírně zesílené, bílé, někdy tmavší, případně jen s tmavší špičkou nebo bází.
Květy
talířovité, 60 mm dlouhé a široké, poměrně štíhlá trubka šedozelená, porostlá šupinami a hustými šedohnědými vlasy; vnější okvětní lístky úzké, zelenavě žluté až načervenalé, vnitřní okvětní lístky v několika sériích, široké, okrouhlé, zakončené špičkou, lososově růžové s červeným nádechem, uprostřed tmavší, jícen zelený; tyčinky ve dvou sériích, první v dolní části trubky, početnější, druhá na okraji jícnu, nitky červené, prašníky žluté, čnělka purpurově červená, blizna zelenožlutá, pěti- až sedmiramenná.
Plod
kulovitý až vejcovitý, zelený, podélně pukající, porostlý šupinami a vlasy jako trubka.
Semena
mírně protáhlá až téměř kulovitá, podélná osa svírá s rovinou hila pravý úhel, 1,2 mm dlouhá a široká, hilum okrouhlé, testa černá, jemně hrbolatá.

 

Variety
Klasifikace komplexu taxonů kolem L. haematantha je velmi obtížná. U některých autorů jsou odlišné názory na úroveň jednotlivých taxonů; jedni je hodnotí jako samostatné druhy, druzí je řadí na úroveň variet, forem či synonym.
Skupina forem kolem
var. rebutioides se odlišuje jen barvou a někdy i velikostí květů. K var. rebutioides je možno zařadit formy
f. chlorogona (květ zlatožlutý),
f. pectinifera (květ leskle výrazně žlutý), patří sem i
f. wessneriana (květ šarlatový).

 

Výskyt
Var. rebutioides i se svými formami roste v severní Argentině v provinciích Salta a Jujuy v okolí Tilacara, Purmamarca a Quebrada de Humahuaca ve výškách 3000-4000 m n. m.

 

Pěstování
Všechny druhy z vysokých poloh vyžadují světlé stanoviště s dostatkem slunce a čerstvého vzduchu. Neroubujeme, protože roubovanci ztrácejí všechny charakteristiky miniatury. Zálivku volíme nárazovou a vydatnou po předchozím dostatečném proschnutí substrátu. Zimní stanoviště světlé a chladné s teplotami do 10 stup. C. Při vyšších teplotách se rostliny probouzejí, začínají růst a deformují se a v příštím roce kvetou jen málo nebo nekvetou vůbec. Při letní stagnaci růstu hrozí při nevhodné zálivce hniloba kořenů. Výsev je jednoduchý, semenáčky zpočátku pomalu přirůstají, protože většina živin je určena pro tvorbu řepovitého kořene. Při zakořeňování odnoží nebo sejmutých roubů je situace stejná.

 

Poznámky
Forma sublimiflora je barvou květů i jejich velikostí odlišitelná od f. rebutioides a jsou oblíbené pro svá malá těla a velké květy. Roubovanci však narůstají do délky až 200 mm při šířce pouhých 50 mm.
Taxony kolem L. haematantha bývají řazeny do rodu Echinopsis (H.Friedrich), do rodu Hymenorebutia (Buining, Ritter) nebo Lobivia (Backeberg, Rausch). Rod Hymenorebutia je spojovacím článkem mezi rody Echinopsis a Lobivia. Pro příslušnost k rodu Echinopsis hovoří kulovitá přímá semena a z části i štíhlejší trubka květů, ostatní znaky ukazují na příslušnost k rodu Lobivia. Celá problematika je podobně rozebrána u L. haematantha var. rebutioides, jen s tím rozdílem, že taxony navržené jako variety bude vhodnější hodnotit jako formy, protože s výjimkou barvy a velikosti květů jsou ostatní znaky téměř shodné.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1443--1458, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 213, 1976
Buining A.F.H., Fričiana, řada 1, č.5, 1962
Crkal K., Lovec kaktusů, p. 387, 390, 395, 1983
Friedrich H., Kakteen und andere Sukkulenten, 25 : 55-57, 80-83, 1974
Friedrich H., Glaeztle W., Seed-morphology as an aid to classifying the genus Echinopsis Zucc., Bradleya, 1 : 91-104, 1983
Rausch W., Lobivia, 2 : 116-125, 3 : 179, 1975
Rausch W., Lobivia 85, p. 60-64, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 583-590, 1980

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Viktor Havelík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a ctyri