Název
ISLAYA COPIAPOIDES Rauh et Backeb. var. COPIAPOIDES
 

Taxon
Islaya copiapoides Rauh et Backeberg, Descr. Cact. Nov., 33, 1956
Islaya islayensis (Foerst.) var. copiapoides (Rauh et Backeb.) Ritter 1956
Druh byl pojmenován podle podobnosti vzhledu rostliny s druhem Copiapoa applanata.

 

Popis
Tělo
stonek 60-80 mm široký, kulovitý, ve stáří se prodlužuje, barva epidermis šedozelená. Žeber 17-25, žebra 5-7 mm vysoká, s hlubokými zářezy; areoly oválné, až 7 mm dlouhé a 4 mm široké. Trny rovné, šednoucí, s tmavou špičkou; okrajových 7-12, jehlovité až šídlovité, 4-12 mm dlouhé, do stran směřující, světle hnědé až černé, středové trny 1-2, šídlovité, tmavší, až 20 mm dlouhé, spodní nejdelší.
Květy
až 25 mm dlouhé, bez vůně, okvětní lístky asi 10 mm dlouhé a 3 mm široké, krátce zašpičatělé, zevnitř zlatožluté, zevně někdy se širším, hnědočerveným středním pruhem; nitky žluté, prašníky zlatožluté, čnělka žlutavá, blizna se 6-8 rameny.
Plod
purpurově červený, 20-45 mm dlouhý.
Semeno
1,4 mm dlouhé a 1 mm široké, hnědočerné, matné, testa jemně zrnitá, hilum bílé, prodloužené.

 

Variety
Ritter popsal
var. pseudomollendensis, která roste severněji, na pobřeží mezi Atico a Ocoňa, má méně výrazné rýhování na žebrech, více trnů a větší květy. Dále popsal
var. chalaensis, rostoucí dále na sever až k Chala, ta se liší většími květy a menším počtem žeber.
Semena rostlin, odpovídající typové varietě, nabízel Ritter pod číslem FR 684a, semena
var. chalaensis jako FR 128 a
var. pseudomollendensis jako FR 128a.
Rostliny našel také Kníže (KK 349) a jako nomen nudum uvádí ještě i
var. echinata (KK 1339) od Chala.

 

Výskyt
Jako všechny druhy rodu Islaya i I. copiapoides se vyskytuje pouze v pobřežním pásmu a hlouběji do vnitrozemí nezasahuje. Typ lze nalézt mezi městy Camana na jihu a Ocona na severu (asi 50 km). Ritterovy variety lze nalézt dále na severozápad při pobřeží, až k Chala.

 

Pěstování
O islájích je známo, že jako pravokořenné se pěstují velmi obtížně. Rostou v krajině, kde prší jen výjimečně. Vodu přijímají většinou povrchem těla a kořeny , které jsou uloženy těsně pod povrchem země, z častých mlh. Napodobit tyto podmínky lze jen částečně bohatým mlžením a zálivkou 1-2 x ročně, ale i v praxi tento postup (u importovaných rostlin) vede jen málokdy k úspěchu. Importované rostliny se daří zakořenit jen výjimečně. Proto se všeobecně doporučuje druhy rodu Islaya roubovat (např. na Cereus peruvianus). V běžných podmínkách pak uspokojivě rostou a bohatě kvetou, mají však sklon ke sloupovitému růstu a rychle stárnou. Pomůžeme si však častějším přeroubováním vrchní třetiny rostliny (cca po 5-10 letech). Lepší výsledky byly zaznamenány se semenáčky, které při tvrdé kultuře, s omezením přísunu vláhy a za předpokladu přímého slunečního osvitu a množství čerstvého vzduchu snáze přivykají našim podmínkám. Pak rostou sice pomalu, méně kvetou, ale jsou kompaktní, nerostou tolik do sloupku a mnohem pomaleji stárnou.
Semena při běžných výsevních postupech obvykle dobře klíčí a semenáčky během prvního roku nečiní zvláštních potíží.

 

Poznámky
Území mezi Chala a Camana na jihu Peru navštívil v padesátých letech Rauh a popsal odtud spolu s Backebergem pět druhů:
I. paucispina,
I. paucispinosa,
I. grandiflorens,
I. copiapoides,
I. mollendensis.
Podle Ritterova názoru jde spíše o jeden druh s několika varietami. Pro přesnější posouzení by byl nutný podrobný průzkum nalezišť, avšak krajina je zde nepřístupná a málo navštěvovaná, rostlin je na lokalitách málo a obtížně se vyhledávají, takže přesnější klasifikace je otázkou budoucnosti.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1889, 1959
Heyer W., Die Gattung Islaya Backeberg, Kakt. u. and. Sukk., 27 : 274, 1976
Krainz M., Die Kakteen, CVI,b, 1964
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4 : 1293-1297, 1980
Říha J., Šubík R., Cesty po Peru, Kaktusy 82, 18 : 51, 1982

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Rostlinu ve sbírce u Pavlíčků v Chrudimi fotografoval Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a dve