Název
CLEISTOCACTUS SMARAGDIFLORUS (Web.) Br. et R.
 

Taxon
Cleistocactus smaragdiflorus (Weber) Britton et Rose, The Cactaceae, 2 : 174, 1920
Cereus smaragdiflorus Weber, Dict. Bois, p. 281, 1894
Cereus baumannii smaragdiflorus (Web.) Web.
Cleistocactus smaragdiflorus (Web.) Br. et R. var. gracilior Backeb., Das Kakteenlexikon, p. 89, 1966
Druh je pojmenován podle barvy květů. Smaragdiflorus = smaragdově zelené květy.

 

Popis
Tělo
stonek poléhavý, odnožující; jednotlivé stonky až 35 mm silné; epidermis svěže zelená; žeber 12-14, nízká, přímá; areoly malé, kruhovité, 3-5 mm od sebe vzdálené, porostlé krátkou rezavou plstí. Okrajové trny početné, rezavé, s tmavším hrotem, jehlovitě až štětinovitě, přitisklé k tělu; střední trny vzpřímené, 35 mm dlouhé, tuhé, píchavé, žlutohnědé až hnědé.
Květ
až 50 mm dlouhý, vyrůstá vodorovně z boku blízko vrcholu, přímý nebo vzácně zahnutý do tvaru S, dlouhá trubka plynule přechází v okvětní lístky, květní lůžko i trubka červené až rubínové, porostlé červenými vlasy; květ je nepatrně otevřený, okvětní lístky úzké a krátké, ven zahnuté, smaragdově zelené, na bázi světlejší; smaragdově zelená blizna nepatrně ční z květu.
Plod
kulovitý, 15 mm široký, červený, porostlý červenými vlasy.
Semena
1 mm velká, lesklá, tmavě hnědá, jemně tečkovaná.

 

Variety
Backeberg uvádí
var. gracilior, která se od nominátní variety liší štíhlejšími stonky a červenavě hnědými trny. Naleziště je neznámé. Backeberg udává, že rostliny jsou původem od Hutchisona. Odchylky uváděné Backebergem jsou nepodstatné a nemohou být argumentem pro stanovení variety. C. smaragdiflorus vykazuje v kultuře drobné odchylky v počtu i barvě trnů.

 

Výskyt
C. smaragdiflorus je nalézán na rozsáhlém území Argentiny v provinciích Jujuy, Salta, Catamarca, Tucuman a La Rioja a zasahuje až do Paraguaye.Roste ve středních a vyšších polohách.

 

Pěstování
C. smaragdiflorus je nenáročná rostlina, kterou lze s úspěchem pěstovat i ve volné kultuře. V ní vytváří větší počet trnů, které zahalují celé tělo. Roubování je zbytečné, protože rostou dobře na vlastních kořenech. Slabé stonky je možné vyvazovat k opoře, nemůžeme-li pro nedostatek místa pěstovat C. smaragdiflorus přirozeným způsobem. Zimní stanoviště vyžadují teplejší s teplotami 10-15 stup. C. Výsev je snadný a semenáčky dobře rostou. Častěji se však používá množení vegetativní. Oddělené stonky po zaschnutí dobře zakořeňují.

 

Poznámky
C. smaragdiflorus je spolu s C. strausii nejrozšířenějším druhem tohoto rodu v našich sbírkách. Je blízce příbuzný s C. candelilla, C. grosei a C. baumannii, se kterými tvoří skupinu druhů s poléhavými větvemi. Jednotlivé druhy této skupiny jsou rozšířeny v severní Argentině, jižní Bolívii a západní Paraguayi.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 998, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 89, 1976

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Igor Dráb.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a tri