Název
CLEISTOCACTUS BAUMANNII (Lem.) Lem. var. BAUMANNII
 

Taxon
Cleistocactus baumannii (Lemaire), Illustr. Hort., 8 : Misc. 35, 1861
Cereus baumannii Lem. Hort., Univ., 5 : 126, 1844
Aporocactus baumannii (Lem.) Lem., Illustr. Hort., 7 : Misc. 68, 1860
Bratři Charles A.Baumann a Constantin A.N.Baumann byli vlastníky zahradnictví a školek v Bollweileru v Alsasku; z jejich podniku byl tento druh také v minulém století rozšiřován.

 

Popis
Tělo
stonek zprvu vzpřímený, později poléhavý, šedozelený či slabě modrozelený, asi 30 mm široký, od 60 do 100 cm květuschopný, směrem vzhůru se zužující, od báze odnožující a vytvářející keře. 13 tupých žeber, jen s naznačenými zářezy, areoly 6-9 mm od sebe vzdáleny; okrajové trny štětinovité, 12-18, bílé, horní kratší, dolní delší (až 11 mm), středové trny 2-4, jehlovité, poněkud odstávající, 1 či 2 z nich 13-20 mm dlouhé, v mládí světle červenohnědé, ve stáří s hnědou bází a špičkou.
Květy
početné, vyrůstající ze starších areol na boku rostliny, zygomorfní, se šikmým ústím, živě oranžově červené, uvnitř světlejší, asi 60 mm dlouhé, mírně esovitě prohnuté; perikarpel pokryt hustými nažloutlými šupinami, které na receptakulu směrem vzhůru řídnou, v jejich paždí chomáčky bílých chloupků; okvětní lístky maličké, vnější kopinaté, vnitřní lopatkovité. tyčinky početné, nestejně dlouhé, nitky i prašníky karmínově červené; čnělka žlutá, jen nepatrně delší než horní tyčinky, blizna žlutá.
Plod
kulovitý, červený, asi 15 mm široký, dužina bílá.
Semena
početná, šikmě vejcovitá, 1,4 mm dlouhá, hnědočerná, lesklá, s jemnými tečkami, uspořádanými v řadách.

 

Variety
V celkovém habitu a v květech je to druh značně vyhraněný, ale v barvě, síle, a délce trnů velice proměnlivý. To platí nejen o jednotlivých populacích, ale v rámci stejné populace a často i o jediném výsevu.
var. flavispinus (S.-D.) Ritt. se liší žlutými trny (FR 19a); Ritter nalezl také formy s trny červenohnědými (FR 19b),
s bílými (FR 19c),
černými (FR 19d)
a s trny velice jemnými (FR 19e).
Backeberg k tomu podotýká, že se různobarevné trny, např. bílé a červené, mohou objevit i na stejném exempláři.

 

Výskyt
Je to nejjižnější zástupce početného rodu Cleistocactus. Vyskytuje se v rozsáhlém nížinném území Argentiny na jihovýchodním okraji And, od severní části provincie Cordoba přes východní oblasti La Rioja a Catamarca, roste v provincii Tucumán a zasahuje až do sousední provincie Salta. Je to pochopitelné, že vzhledem k rozsahu areálu nemohou být rostliny zcela uniformní.

 

Pěstování
Na zeminu nenáročný, ale prospívá mu, je-li ve skleníku vysazen do volné půdy bez květináče. Množí se snadno ze semen nebo řízkováním. V létě vydatnou zálivku, jinak sesychá a je nevzhledný. Prospívá mu také časté ranní mlžení. Je-li dolní část stonku nevzhledná, snadno jej "omladíme" seříznutím. Zakořeněný řízek květuschopné rostliny také dříve vykvétá. Přezimovat okolo 10 stup. C. Trny jsou v suchém stavu křehké a snadno se lámou. Jestliže chceme s rostlinou manipulovat, nejprve ji důkladně orosíme. Vlhké trny jsou měkké a ohebné.
Snímek i text: Miroslav Veverka.

 

Poznámky
C. baumannii byl z celého rodu nejdříve objeven a stal se jeho nomenklatorickým typem. Velice zajímavý rod Cleistocactus Lem. se člení na dva podrody, mezi nimiž nejsou známy přechody. Podstatné rozdíly jsou v uspořádání květů. Podrod Cleistocactus má květy s úzce nálevkovitým receptakulem, které je za normálních podmínek esovitě prohnuté (zakřivení je podmíněno polohou - při vrcholu rostliny nebo u ležícího stonku jsou květy téměř rovné), ústí květu je většinou šikmé, přičemž horní strana receptakula je delší než dolní. U podrodu Annemarniera Buxb., není receptakulum nálevkovité, ale vždy trubkovité a někdy se směrem vzhůru i zužuje. ústí květu je rovné nebo jen nepatrně zkosené, květ je rovný nebo pouze mírně prohnutý. Další důležité rozdíly jsou ve vnitřním uspořádání květu. Typem prvého podrodu je C. baumannii, typem druhého překrásný C. smaragdiflorus.

 

Literatura
Backeberg C., Das kakteenlexikon, p. 85, 1966
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 2 : 174, 1920
Buxbaum F., Gattung Cleistocactus, in : Krainz H., Die Kakteen, 1.5.1957
Förster C.F., Rümpler T., Handbuch der Kakteenkunde, p. 740-742, 1886
Haage W., Kniha o kaktusech, p. 146, tab., 1969; Das praktische Kakteenbuch in Farben, p. 154, 204, 1988
Jelínek J., O kaktusech, p. 156-157, 1972
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 478-479, 1980

 

Autoři
Snímek i text: Miroslav Veverka.
Rostlina je pěstována v botanické zahradě Karlovy univerzity.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a devet