Název
WIGGINSIA HORSTII Ritt. var. HORSTII
 

Taxon
Wigginsia horstii Ritter, Kakteen in Südamerika, 1 : 199-200, 1979
Notocactus neohorstii, Theunissen, Succulenta, 60 : 142, 1981
Parodia neohorstii (Theunissen) N.P.Taylor, Bradleya, 5 : 93, 1987
Rostlina byla pojmenována po Leopoldo Horstovi (1918-1987) z Rio Grande do Sul, vynikajícím znalci brazilské kaktusové flóry; z jeho nálezů bylo do r.1987 popsáno 228 nových taxonů čeledi Cactaceae.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, ve stáří prodloužený, zelený, 50-90 mm široký; žeber 18-26, jsou 4-8 mm vysoká, mírně hrbolatá či bez hrbolků, s dosti tupými hranami, temeno ploché, bíle vlnaté; areoly kruhovité, 2-5 mm široké, 3-7 mm od sebe vzdálené, s bílou plstí. Trny rovné a tuhé, 14-24 okrajových, 3-7 mm dlouhých, v horní části areoly chybějí, přilehlé, bílé, nestejně silné, silnější z nich s tmavými špičkami, slabší téměř štětinovité, nejsilnější šídlovité; jeden, případně 2-3 trny středové (ve stáří někdy 4-6), šídlovité, odstávající, všechny 10-30 mm dlouhé, dole světlé, směrem nahoru černé nebo tmavohnědé; mladé rostliny jsou hustě otrněny, ale bez středových trnů.
Květy
32-40 mm dlouhé a 25-35 mm široké; perikarpel bělavý, 5-6 mm dlouhý a 3 mm široký, s nepatrnými světlými, červeně zašpičatělými šupinkami a dlouhou bílou vlnou, bez štětin; receptakulum 11-15 mm dlouhé, nálevkovité, dolní dvě třetiny červené, horní třetina světle žlutá, zevně světle žluté, šupiny velmi úzké, dlouhá bílá vlna, bez štětin; nitky v červené části receptakula červené, nahoře světle žluté, všechny 5 mm dlouhé; čnělka 18-20 mm dlouhá, světle žlutá, bliznové laloky tmavě červenohnědé, 1 mm dlouhé; okvětní lístky 10-20 mm dlouhé, 2,5-5 mm široké, zlatožluté.
Plod
červený nebo nazelenalý, 8 mm dlouhý, 4 mm široký.
Semena
krátce zvonovitá, 1,0 x 1,0 mm, leskle černá, téměř hladká.

 

Variety
Mladé rostliny se od sterých dosti liší, zejména počtem žeber a otrněním.
var. juvenaliformis Ritt. se i v dospělosti podobá mladým exemplářům var. horstii. Tělo je menší, středové trny se objevují později, jsou kratší a nepřesahují délku vlny; květ není zlatožlutý, ale sírově žlutý semena matně černá, nikoliv lesklá. Nepopsaná
var. albiflorida (PR 120) má okvětní lístky krémově žluté. Vyskytují se i další nepopsané stanovištní formy, ale jejich znaky se v kultuře většinou stírají.

 

Výskyt
Tuto miniaturu mezi wigginsiemi nalezli v r.1965 na společné výpravě H.Büneker, L.Horst a F.Ritter (FR 1402a) poblíž dolu Camaquä, stát Rio Grande do Sul v Brazílii. Dnes je již známo asi 20 lokalit v trojúhelníku Mina Camaquä, Bagé a Cacapava do Sul. Naleziště vytvářejí rozptýlené ostrůvky, nezřídka jen několik čtverečních metrů velké. Během letního sucha rostliny velmi trpí útoky velkých mravenců, kteří vnitřek rostliny vyžerou tak, že suchou slupku drží pohromadě jen propletené trny.

 

Pěstování
Podobně jako ostatní brazilské wigginsie, roste i W. horstii pozvolna a kdo nevyniká trpělivostí, nechť ji raději naroubuje. Dočká se tak dříve květů, které se objevují až tehdy, když rostlina začne nabývat krátce sloupkovitého tvaru. Roubované exempláře vytvářejí hojnější vlnu, která připomíná cefálium; jejich pravokořenní sourozenci mají však přirozenější vzhled a jsou sběratelsky přitažlivější. Během vegetace vyžaduje W. horstii hojnou zálivku. Dáváme ovšem pozor na to, abychom nesmyli hustou vlnu. Na rozdíl od jiných wigginsií není W. horstii samosprašná a v plodech bývá jen malý počet semen. Proto patří ve sbírkách k vzácnějším druhům.
Rostlina z pražské sbírky Petra Lindnera.

 

Poznámky
Wigginsie, považované řadou autorů za samostatný rod, jsou v Buxbaumově systému řazeny do emendovaného rodu Notocactus jako podrod Malacocarpus. Přijmeme-li tuto koncepci, pak se musí změnit i epiteton rostliny na našem obrázku: Notocactus neohorstii Theunissen. Horstovo jméno je totiž v rodu Notocactus již vyhrazeno známé a oblíbené rostlině s oranžově růžovým květem. Je zajímavé, že nezávisle na Theunissenovi, a jen o několik měsíců později, dal stejné rostlině i R.Havlíček.

 

Literatura
Havlíček R., Několik dalších poznámek k novému tvarovému okruhu brazilských notokaktusů; Kaktusy-Sukulenty, 2 : 85, 1981
Kolařík J. et Lisal K., Wigginsia horstii F.Ritter; Kaktusy-Sukulenty, 9 : 22-25, 1988
Kooij S., Wigginsia horstii Ritt.; Succulenta, 64 : 20-21, 1985
Neut P., Notocactus neohorstii var. juvenaliformis Ritter; Maandblad voor liefhebbers van
cactussen, vetplanten en kamerplanten, 2 : 41-42, 1989
Schäfer G., Die Gattung Notocactus; Kakt./Sukk., 14 : 22-23, 1979
Schütz B., Notocactus (Malacocarpus) HU 21 - FR 1402; Kaktusy 74, 10 : 80, 1974
Slaba R., Wigginsia horstii Ritter; Kaktusy, 22 : 27-30, 1986
Theunissen J., Wigginsia horstii; Succulenta, 54 : 230-231, 1975

 

Autoři
Rostlina z pražské sbírky Petra Lindnera.
Fotografoval: Václav Jiránek.
Text: Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a dve