Taxon
Weingartia pulquinensis Cárd. var. mairananensis (Donald) Pilbeam, Weingartia and Sulcorebutia. A collector`s guide, p. 124, 1985
Weingartia neocumingii subsp. pulquinensis var. mairananensis Donald, Ashingtonia, 3 : 137, 1979
Weingartia mairanana (Donald) Brandt, Kakt. Orch. Rundschau, 8 : 51, 1983
Jméno druhu bylo zvoleno podle osady Pulquina, jméno variety podle osady Mairana, obě leží v provincii Florida, departamentu Santa Cruz v Bolívii.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitého tvaru až 80-100 mm velký, žebra nezřetelná v počtu okolo 18, rozpadlá do plochých, 5-8 mm vysokých hrbolců, pokožka lesklá, tmavozelené barvy; areoly až 8 mm dlouhé a 3-4 mm široké s nepatrnou krátkou bílou vlnou. Okrajových trnů 20 i více, dlouhých 15 mm i více, světle žluté až bělavé, vzácněji i hnědavé barvy. Středové trny obtížně od okrajových rozeznatelné, většinou 4-7, dlouhé až 20 mm, jehlovité, tenké žluté a světlé barvy s tmavším hrotem, nepatrně silnější než středové.
Květy
20-30 mm velké, nálevkovitého tvaru, čistě žluté, zevně na květech zaoblené šupiny tmavší barvy.
Plod
vejcovitý až kulovitý, šupinatý, světlé barvy.
Semena
vejcovitá, s černou lesklou testou.

Variety
W. pulquinensis představuje dosti obtížně charakterizovatelný druh ze severovýchodního okraje areálu rozšíření celého rodu.
var. mairananensis se od nominátní variety (var. pulquinensis) odlišuje plošším vzrůstem (v kultuře širším a robustnějším stonkem), řidším otrněním a tmavšími šupinami na květním lůžku.

Výskyt
Původní nález v okolí osady Mairana
Lau 958 pochází ze svahů nad polní cestou mezi Mairana a Pulquina. V nadmořské výšce asi 1600 m zde roste mezi nízkými křovisky a trsy trav. Také další nález
KK 1156 a
KK 1521) potvrzují izolovaný výskyt na samé severovýchodní hranici rozšíření rodu Weingartia.

Pěstování
Vzhledem k podmínkám na stanovišti se jedná o snadno pěstovatelný kaktus, doporučitelný i pro začínající pěstitele. Množí se snadno výsevem semen, která si však uchovávají životnost jen asi 1-2 roky. Nejvyšší klíčivost mají čerstvě sklizená semena. Květuschopnosti je dosaženo ve velikosti asi 4 cm, tj. během 3-4 let po výsevu. Zimujeme při teplotách od 5-17 stup. C, na světle a v suchu. Obdobím kvetení je pozdní jaro a letní měsíce.
Tento druh toleruje i vyšší pH půdy, tj. roste i na substrátech s podílem vápníku (optimální je však zřejmě neutrální až slabě kyselý substrát, pH 6-7,5).
Na snímku R.Šubíka je rostlina v botanické zahradě UK, sbíraná na typovém nalezišti K.Knížetem (KK 1521).

Poznámky
W. pulquinensis var. mairananensis se do sbírek dosud nerozšířila, přestože se jedná o bohatě kvetoucí a snadno rostoucí druh. V našich podmínkách vytváří robustní stonky (i více než 10 cm široké), které v letním období kvetou téměř nepřetržitě. F.Brandt popsal další podobný taxon,
W. saipinensis z nedaleké osady Saipina s plochým, stlačeně polokulovitým stonkem a dosud bez popisu zůstává rostlina označená jako
W. pruinosa, která má naopak válcovitý stonek a ochmýřené otrnění. Všechny jmenované taxony si však budou vyžadovat další studium pro ozřejmění vzájemných příbuzenských vztahů.
Oblast, ze které pocházejí, náleží k teplým a poměrně vlhčím provinciím Bolívie a srážky jsou na nalezištích odhadovány nejméně na 800 (zřejmě však až 1000) mm za rok. Rostliny proto dobře snášejí podmínky kultury.

Literatura
Augustin K., Weingartia hediniana Backeb., Kakt. und and. Sukk., 28 : 120-121, 1977
Augustin K., Die vielen Namen von Weingartia neocumingii Backeb., Kakt. und and. Sukk., 30 : 194-195, 1979
Donald J.D., Eine neue taxonomische Perspektive der Gattungen Rebutia, Sulcorebutia und
Weingartia, Kakt. und and. Sukk., 34 : 50-53, 1983

Autoři
Na snímku R.Šubíka je rostlina v botanické zahradě UK, sbíraná na typovém nalezišti K.Knížetem (KK 1521).
Text: J.Říha.