Název
WEINGARTIA MULTISPINA Ritt.
 

Taxon
Weingartia multispina Ritter, Nat. Cact. Succ. J., 16 : 7, 1961
Weingartia neocumingii Backeb. subsp. pulquinensis (Cárd.) Donald var. multispina (Ritt.) Donald, Ashingtonia, 3 : 137, 1980
Jméno multispinus znamená s mnoha trny, tedy mnohotrnný.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý až 140 mm široký, polokulovitého,kulovitého i mírně protáhlého tvaru, pokožka tmavozelená až zelená, žebra zcela rozpadlá do nízkých hrbolců. Areoly 6-8 mm dlouhé a 3-4 mm široké se světle hnědou vlnou. Trnů okrajových 25-30, asi 5-10 mm dlouhých, žlutavě hnědých až červenavě hnědých, tence jehlovitých; středových trnů 20-25, většinou nerozlišitelných od okrajových, případně mírně tmavších a někdy až dvojnásobně dlouhých (10-12 mm).
Květy
vyrůstají ve věncích okolo temene, nálevkovitého tvaru, zhruba 20 mm dlouhé a 15 mm široké, žluté až tmavožluté barvy, na vnější straně porostlé načervenalými šupinami.
Plod
zelenohnědé až žlutozelené barvy, kulovitého tvaru, 6-8 mm velký, šupinatý, vysýchavý.
Semena
asi 0,8 mm velká, vejčitého tvaru, s tmavohnědou lesklou testou.

 

Variety
W. multispina je poměrně dobře odlišitelný a málo proměnlivý druh a přestože jsou jeho vztahy k W. neocumingii dobře patrné, lze jej považovat za samostatný taxon.

 

Výskyt
Typová lokalita byla udána u Aiquile, departament Cochabamba v Bolívii. Roste zde na travnatých svazích na plném slunci na jílovitých a kamenitých půdách v nadmořské výšce okolo 2200 m.

 

Pěstování
W. multispina pochází z oblasti s poměrně vyrovnanými a dostatečnými srážkami, kde je období sucha relativně krátké. Proto i pěstování v našich podmínkách nečiní obtíže. Základní podmínkou je hlinitopísčitý substrát bez velkého obsahu humusu a během růstu i dostatečná a v případě teplot mezi 22-35 stup. C i pravidelná zálivka. Vyšší teploty mohou mít za následek omezení vegetace, tzv. růstový klid (v době letních veder). Zimujeme při teplotách nepřevyšujících 15 stup. C a pokud možno na světle. Obdobím kvetení je pozdní jaro, kdy vyrůstají věnce květů. Později, v červenci a v srpnu a často i v září se násada květů opakuje, květů však je méně, často se objevují nepravidelně a postupně. K získání semen je zapotřebí cizosprášení, plody zrají během několika týdnů. Klíčivost semen je nejvyšší zhruba 1-10 týdnů po sklizni, potom klesá.
Množíme výsevem semen. Semenáče narůstají poměrně dobře, ne však tak rychle jako je tomu u W. neocumingii, W. pulquinensis a dalších druhů subg. Cumingia.
Na snímku R.Šubíka je rostlina sbíraná K.Knížetem u Aiquile v roce 1980, dnes pěstovaná ve sbírce autora textu.

 

Poznámky
W. multispina byla objevena F.Ritterem v roce 1954 a popsána teprve 1961. Další údaje byly autorem zveřejněny v roce 1980. Mezitím však shodné rostliny sbíral i K.Kníže
- (KK 1200) a tento materiál se rozšířil do sbírek. V mládí jsou rostliny nápadně hustě otrněné, trny však později blednou a jsou téměř bělavé či šedobílé barvy. Větší dospělé rostliny však produkují trny silnější a delší a vzdálenost mezi areolami se zvětšují a tak později připomínají exempláře méně husté.
Květy vyrůstají z areol starých rok i více, okvětní lístky jsou zaoblené a nápadné jsou i načervenalé zaoblené šupiny na květním lůžku (tento znak se však objevuje i na květech jiných druhů z okruhu W. neocumingii). Návrhy J.D.Donalda spojují W. multispina a W. neocumingii a W. pulquinensis jako varietu (W. neocumingii subsp. pulquinensis var. multispina). Toto, i když zřejmě zcela oprávněné členění, je však jen málo praktické. W. multispina zcela jednoznačně náleží do podrodu Cumingia, jak vzhledem k morfologickým znakům, tak i geografií svého naleziště.

 

Literatura
Brandt F.H., Der Statut Quo der Weingartia neocumingii, Kakt. Orch. Rundschau, 55-58, 1983
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia. A collector`s guide, 1985

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je rostlina sbíraná K.Knížetem u Aiquile v roce 1980, dnes pěstovaná ve sbírce autora textu.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a dve