Název
TURBINICARPUS VALDEZIANUS (H.Moeller) Glass et Foster
 

Taxon
Turbinicarpus valdezianus (H.Moeller) Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 49 : 174, 1977
Pelecyphora valdeziana H.Moeller in Moeller`s Deutsche Gartnerz, 45 : 179, 1930
Echinocactus valdezianus (H.Moeller ) Böd., Monatsschr. Deutsch. Kakt. Ges., 1930 : 147, 1930
Thelocactus valdezianus (H.Moeller) H.Bravo, Cact. Mex., ed 1, 473, 1937
Mammillaria valdeziana (H.Moeller) Kelsey et Dalton, Stand. Pl. Names, ed. 2, 75, 1942
Gymnocactus valdezianus (H.Moeller) Backeb., Kakteenlexikon, p. 162, 1966
Normanbokea valdeziana (H.Moeller) Kladiwa et Buxbaum in Krainz, Die Kakteen, I. III., CVIIIb, 1969
Neolloydia valdeziana (H.Moeller) E.F.Anderson, Bradleya, 4 : 14, 1986
Pelecyphora plumosa Böd. et Ritter, Monatsschr. Deutsch. Kakt. Ges., 1930
Pelecyphora valdeziana var. albiflora Pažout in Pažout, Valníček, Šubík, Kaktusy, p. 129, 1960
Gymnocactus valdeziana var. albiflorus (Pažout) Backeb., Kakteenlexikon, p. 166, 1966
H.Moeller nazval tento kaktus druhovým jménem valdeziana na počest manželky svého bratra, trvale usazeného v Mexiku, jejíž dívčí příjmení bylo Valdez.

 

Popis
Tělo
stonek obvykle jednotlivý, 10-25 mm dlouhý, 15-25 mm široký, zploštěle kulovitý až mírně válcovitý, zelený; povrch těla rozdělen do téměř čtyřhranných bradavek bez areolární brázdy, 2-3 mm dlouhých i širokých; areoly 1,5-2 mm široké. Středové trny chybí, okrajových je více než 25, bílých, 1-1,5 mm dlouhých, perličkovitých, hřebínkovitě uspořádaných.
Květ
20-25 mm velký, vnější okvětní lístky bílé s temně zelenohnědými žilkami, celokrajné, vnitřní okvětní lístky červenofialové anebo bílé s temně červenými žilkami, směrem k okraji blednoucí, celokrajné; nitky temně červené, prašníky žluté, čnělka temně červená, bliznových laloků 5-6,
bílých.
Plod
temně zelený až zelenohnědý, okrouhlý, 7-8 mm dlouhý, 6-7 mm široký.
Semena
1,0-1,4 mm dlouhá, 0,7-1,0 mm široká, černá, hruškovitá s velkým hilem.

 

Variety
Variabilita T. valdeziana se projevuje podobně jako u dalších příslušníků rodu Turbinicarpus různou barvu květu, která kolísá od fialově červené přes temně červenou a světlejší odstíny červenofialové až po téměř bílou. Bělokvětá forma byla v roce 1960 platně popsána známým pražským kaktusářem inženýrem Františkem Pažoutem jako Pelecyphora valdeziana var. albiflora. Podle popisu se liší od typové variety větším tělem, volněji uspořádanými bradavkami a nažloutlými trny.
Květy se vyvíjejí z nažloutlých poupat, vně nazelenalé až zahnědlé okvětní lístky jsou na vnitřní straně bělavé až nažloutlé. Prašníky jsou žluté, blizna bílá.
Bělokvěté rostliny pocházely ze zásilky importů, dovezených do Evropy v roce 1935. Pažoutův popis byl uveřejněn v 1. vydání u nás velmi populární kaktusářské příručky autorů Pažouta, Valníčka a Šubíka "Kaktusy", ale ve světě byl téměř neznámý dokud se v Backebergově Kakteenlexikonu neobjevila nová kombinace - přeřazení taxonu do rodu Gymnocactus.
Barva květů je velmi plastickým znakem a nelze ji považovat za dostatečný důvod pro tvorbu variet. Odlišnosti tohoto typu by bylo možné klasifikovat maximálně v úrovní forem (tedy T. valdeziana f. albiflorus), k tomu by však bylo potřeba více informací i více rostlinného materiálu z přírody. V každém případě je bělokvětá "valdeziana" lokálním endemitem, který by neměl být křížen s červeno a fialovokvětými formami.

 

Výskyt
Moeller udal ve svém popise jen velmi obecný údaj - Coahuila, Mexiko. Další informace poskytl krátce nato popis Bödekerův a Ritterův (Pelecyphora plumosa)
okolí Saltilla, Coahuila.
Moeller nevytvořil herbářovou položku, kterou bychom mohli dnes prohlásit za typ, publikoval však fotografii, která je dodnes považována za náhražku typu. Místa lokalit byla a jsou dodnes přísně střeženým tajemstvím zejména domorodých sběračů. Vždyť sám Ritter v osobní korespondenci s E.F.Andersonem přiznal, že rostliny, popsané jako P. plumosa sám nesbíral, získal je od domorodců.
Výskyt je znám na několika lokalitách severně od města Saltillo. Je však pravděpodobné, že T. valdezianus se vyskytuje též jižně od Saltilla. Bělokvětá forma je udávána ze státu Nuevo Leon (severně od Matehualy) a Zacatecas (jihozápadně od Cedros). T. valdezianus roste velmi často v puklinách vápencových skal a to jak na plošších svazích, tak i na příkrých stěnách, vystavených slunci.

 

Pěstování
T. valdeziana patří k mexickým miniaturám, náročným na pravokořenné pěstování. Roubování odstraní z větší části rizika ztráty kořenů pravokořenných rostlin a podpoří květuschopnost, pravokořenné dospělé rostliny však po mnohaletém opatrném pěstování způsobí svému majiteli podstatně větší zadostiučinění. Výsev semen provádíme kteroukoli z dnes známých a osvědčených metod, podmínkou je přísná sterilita substrátu i semen. Semenáčky následně roubujeme nejlépe na podnože Eriocereus jusbertii, na kterých rostou nejlépe a zachovávají přirozený kulovitý tvar (ne však velikost) a dobře kvetou, nebo je trpělivě pěstujeme na vlastních kořenech ve velmi propustném substrátu s neutrální až slabě alkalickou reakcí.
Rostliny nasazují na květ poprvé v pozdní zimě, zejména jsou-li přezimovány tepleji, a kvetou pak časně na jaře. Další dobou kvetení je však i konec léta, ale to jen za předpokladu velmi slunného a teplého umístění. Květy vytvářejí několik dní a v kombinaci s bílým tělem vytvářejí velmi efektní celek.

 

Poznámky
Úctyhodný počet rodových jmen v seznamu synonym mluví o strastiplné pouti této krásné miniatury téměř všemi příbuznými rody. Současné zařazení mezi turbinikarpusy v pojetí tohoto rodu tak, jak je stanovili Glass a Foster a posléze doplnili John a Říha je však zřejmě nejsprávnějším řešením. Rostliny sem patří všemi svými základními morfologickými znaky (zejména květy, plody a semena), charakterem otrnění však tvoří samostatnou skupinu uvnitř rodu. Je třeba připomenout, že od roku 1983 jsou všechny taxony rodu Turbinicarpus zařazeny do seznamu druhů, ohrožených vyhubením (dohoda CITES, dodatek I.).

 

Literatura
Anderson E.F., Boke N.H., The genus Pelecyphora (Cactaceae); Resolution of a controversy, Amer. J. Bot., 56 : 314-326, 1969
Anderson E.F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4 : 1-28, 1986
Bariných P., Turbinicarpus valdezianus (Moeller) Glass et Foster - poznámky k pestovaniu, Kaktusy-
Sukulenty, 1 : 66-67, 1980
Glass Ch., Foster R., A revision of the genus Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb., Cact. Succ. J. (US), 49 : 161-176, 1977
John V., Říha J., Formální převedení některých zástupců rodu Gymnocactus do rodu Turbinicarpus
(Backeb.) Buxb. et Backeb., Kaktusy, 17 : 15-18, 1981
Říha J., Šedivý V., Synopsis rodu Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb., Aztekia, 7 :7-24, 1984
Svoboda J., Pelecyphora Ehrenberg, Fričiana, ř.IV, č. 42, 1966

 

Autoři
Rostliny nasazují na květ poprvé v pozdní zimě, zejména jsou-li přezimovány tepleji, a kvetou pak časně na jaře. Další dobou kvetení je však i konec léta, ale to jen za předpokladu velmi slunného a teplého umístění. Květy vytvářejí několik dní a v kombinaci s bílým tělem vytvářejí velmi efektní celek.
Text: V.Šedivý.
Foto a sbírka: V.Havelík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a ctyri