Název
TURBINICARPUS PSEUDOMACROCHELE (Backeb.) Buxb. et Backeb. var. KRAINZIANUS (Frank) Glass et Foster
 

Taxon
Turbinicarpus pseudomacrochele (Backeberg) Buxbaum et Backeberg var. krainzianus (Frank) Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 49 : 173, 1977
Toumeya krainziana Frank, Kakt. und and. Sukk., 11 : 169, 1970
Turbinicarpus krainzianus (Frank) Backeb., Die Cactaceae, 5 : 2890, 1961
Toumeya pseudomacrochele (Backeb.) H.Bravo et W.T.Marshall var. krainziana (Frank) Kladiwa in Krainz, Die Kakteen, Lfg. 34, 1966
Strombocactus pseudomacrochele (Backeb.) var. krainzianus (Frank) G.D.Rowley, Rept. Plant. Succ., 23 : 10, 1972
Gerhard Frank nazval svůj nový taxon na počest Hanse Krainze, vedoucího dlouhá léta světoznámou městskou sbírku sukulentů v Curychu, Švýcarsko.

 

Popis
Tělo
stonek krátce válcovitý, jednotlivý, ve stáří někdy odnožující, s výraznou podzemní částí, 30-40 mm vysoký a 20-35 mm široký, temně zelené barvy; temeno pokryto bílou až nažloutlou vlnou a pokroucenými drátovitými trny; povrch těla rozložen do kuželovitých bradavek až 4 mm velikých; areoly na špici bradavky zpočátku vlnaté, 3-5 mm široké. Trnů 5-8, okrajové a středové nelze odlišit, drátovité, zkroucené, 20-30 mm dlouhé, ohebné, žlutohnědé, později šednoucí s tmavou špicí; na nejstarších areolách opadavé.
Květ
20-30 mm dlouhý, krémově žlutý až bleděžlutý, vně bílý až zelenavý se zeleným středním proužkem; čnělka bílá až růžová, se 4 bílými laloky, nitky stejné barvy, prašníky sytě žluté.
Plod
holý, vejčitý až kulovitý, 3-5 mm široký, zpočátku zelený, pak načervenalý, pukavý.
Semena
černá, vejčitá až hruškovitá, 1,2 mm velká.

 

Variety
V posledních letech se vnitrodruhové členění rodu Turbinicarpus ustálilo a uklidnilo. Hlavními původci tohoto stavu jsou Ch.Glass a R.Foster, kteří turbinikarpusy studovali několik let a výsledky svých výzkumů shrnuli do revize, která podnítila i další nové, širší a neotřelé pohledy na celý rod. Jednou ze základních myšlenek revize bylo postižení příbuzenských vztahů uvnitř rodu a jejich vyjádření. Prostředkem k tomu bylo pak větší využití možnosti varietálního členění; v našem případě jde o vyjádření úzké příbuznosti T. pseudomacrochele a T. krainzianus, izolované nejjižnější skupiny turbinikarpusů, charakterizované silnou řepovitou podzemní částí, sloupovitým tělem a jemnými drátovitými trny. Rostou v malých kapsách a štěrbinách vápencových skal, vyplněných humózním substrátem:
var. pseudomacrochele - typová varieta s nápadnými růžicemi, červenými nebo dokonce bílými květy;
var. krainzianus - který se odlišuje jemnějším otrněním a drobným žlutavým květem.
Variabilita je u rostlin, známých z našich sbírek, minimální. Přesto však rostliny, dovezené do Evropy byly proměnlivé a to zejména v otrnění a byly nabízeny pod třemi jmény:
Strombocactus sphacelatus,
Strombocactus criniferus
Strombocactus sp. n.
Rostliny pod názvem Strombocactus (Toumeya případně Turbinicarpus) sphacelatus se ve sbírkách dosud ojediněle vyskytují, mají údajně jemnější bělavé otrnění a kvetou poměrně malými žlutými nebo bleděrůžovými květy. Není vyloučeno, že se jedná o další varietu, zcela však chybějí údaje z přírody.

 

Výskyt
Výskyt var. krainzianus není přes veškeré dosavadní snažení podrobněji téměř vůbec zmapován, doposud jsou uváděny obecně mexické státy Queretaro a Hidalgo. Podrobnosti okolo nálezu rostlin v Hidalgu (1987) též nebyly uveřejněny.

 

Pěstování
O vzácnosti T. pseudomacrochele var. krainzianus zde byla již řeč, to je také důvod, proč se ve sbírkách setkáváme většinou s roubovanými exempláři, které se pěstují s menším rizikem a bohatěji kvetou. Jako podnož se nejlépe hodí Eriocereus jusbertii. Rostliny kvetou oproti většině ostatních druhů maximálně dvakrát za sezónu (na jaře a na podzim) a po velmi krátkou dobu. To původní potíže při opylování, takže kvalitních semen je stále nedostatek. Přesto je pravokořenné pěstování doporučeno, protože rostliny na vlastních kořenech zachovávají svůj miniaturní charakter a jsou i vizitkou kaktusáře. Kultivace není o nic obtížnější než u ostatních turbinikarpusů a hlavní zásady pravokořenného režimu jsou stejné - propustný substrát, střídavý zálivkový režim, úplné sucho v zimní sezóně. Přírůstky jsou pomalé a o květuschopných rostlinách lze hovořit asi po 5-7 letech velmi opatrného pěstování.

 

Poznámky
G.Frank objevil rostliny, podle kterých pořídil popis, v roce 1957 v zásilce kaktusů, zaslaných W.Wagnerem zahradnické firmě Pichler, pod jménem Strombocactus spec. Obdobné rostliny ze stejného zdroje měl ve své sbírce i L.Kladiwa, první informace o tomto tehdy novém objevu však byly známy ještě před 2.světovou válkou, kdy byly rostliny zasílány do Evropy firmou F.Schmoll z Cadereyty, Queretaro (W.Wagner je zástupcem F.Schmolla). V žádném z těchto případů nebyly sděleny informace o místě nálezu. Frank proto v popise nemohl udat typovou lokalitu, vyslovil jen předpoklad, že se vyskytuje pravděpodobně v mexických státech Queretaro a Hidalgo. Od té doby byly rostliny v přírodě intenzivně, ale neúspěšně hledány. Teprve v dubnu 1987 byla nalezena jedna lokalita tohoto turbinikarpusu na blíže neurčeném kamenitém pahorku bez další vegetace ve státě Hidalgo. Porovnáním bylo zjištěno, že nejde o tytéž rostliny, jaké jsou v evropských sbírkách, obě populace se od sebe v některých detailech liší. Jako všechny turbinikarpusy patří i tento taxon mezi chráněné. Jeho vzácnost je oproti ostatním umocněna skutečností, že jeho reprodukce není v kultuře snadná.

 

Literatura
Anderson E.F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4 : 1-28, 1986
Frank G., Ein Fundorf von Turbinicarpus krainzianus Frank, Kakt. und and. Sukk., 39 : 172-175, 1988
Gewissler B., Turbinicarpus krainzianus var. sphacelatus?, Kaktusy-Sukulenty, 8 : 86-87, 1987
Glass Ch., Foster R., A revision of the genus Turbinicarpus, Cact. Succ. J., (US), 49 : 161-176, 1977
John V., Řazení rodu Turbinicarpus do čeledí Cactaceae, Aztekia, 7 : 5-7, 1983
Říha J., Šedivý V., Okruh Turbinicarpus pseudomacrochele, Aztekia, 6/1 : 21-23, 1983
Říha J., Šedivý V., Synopsis rodu Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb. Aztekia 7 : 7-24, 1984

 

Autoři
Text: V.Šedivý.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a deset