Název
WIGGINSIA VORWEKIANA (Werd.) Port.
 

Taxon
Wigginsia vorwerkiana (Werdermann) Porter, Taxon XIII : 210, 1964
Echinocactus vorwerkiana Werdmann, Neue Kakteen, : 101-102, 1931
Malacocarpus vorwerkianus (Werd.) Backbg., Kaktus-ABC, : 253, 1935
Notocactus vorwerkianus (Werd.) Krainz
Druh je nazván na počest W. Vorwerka, ředitele botanické zahrady v Berlíně (zemřel 1934).

 

Popis
Tělo
ploché, stlačeně kulovité, asi 40-50 mm vysoké, 70-90 mm v průměru, živě zelené nebo poněkud do šedi přecházející, naspodu korkovatí. Temeno zahalené do husté špinavě bílé až světle šedé vlny. Žeber je asi 20, poněkud spirálovitých, asi 6-8 mm vysokých, s ostrými hranami; jsou poněkud vlnovitě-zprohýbaná a u areol poněkud rozšířená. Areoly jsou od sebe vzdálené, jsou jen dvě, nejvýše tři na zelené části žebra, poměrně velké, kulaté, asi 5 mm v průměru, zejména na temeni s hustou, špinavě bílošedou vlnou, která vlastně nikdy zcela nemizí. Okrajových trnů je 5-6, nejvrchnější často chybí, velmi pravidelně uspořádaných, občas jeden odstává nebo je k tělu silně ohnutý; trny šídlovité, špinavě bílošedou vlnou, která vlastně nikdy zcela nemizí. Okrajových trnů je 5 až 6, nejvrchnější často chybí,velmi pravidelně uspořádaných, občas jeden odstává nebo je k tělu silně ohnutý; trny šídlovité, špinavě žlutobílé, šupinatě drsné, často s tmavší špicí, většinou 7 mm, vzácně až 10 mm dlouhé. Středový trn jeden, stejný jako okrajové trny, vyskytuje se na starších rostlinách.
Květ
květní pupeny jsou zahaleny do černohnědé vlny. Květy žluté, více než 20 mm v průměru; semeník pokrytý hnědými štětinami.
Plod
intenzivně růžový s nafialovělým leskem, asi 1,5 mm dlouhý, se sporou vlnou.
Semeno
asi 1 mm velké, matně černé, jemně bradavičnaté, v oblasti světle hnědého hila rozšířené.

 

Variety
Ve sbírkách se objevují rostliny pod názvem Wigginsia hennisii Hort., jedná se však pouze o formu W.vorwerkiana.

 

Výskyt
Typové naleziště je udáváno u Sagomosy, severovýchodně od Bogoty (Kolumbie), Sagomosy, severovýchodně od Bogoty, kde roste na pastvinách ve stínu travin.

 

Pěstování
Pěstování tohoto druhu je zcela bez potíží. Semenáčky dobře rostou na vlastních kořenech, roubování není nutné. Rostliny nejsou náročné na stanoviště, rostou dobře v každé sbírce a spolehlivě kvetou od konce jara přes celé léto. Jsou samosprašné, množení je možné semeny získanými z měkkých plodů, které rostlina po uzrání vytlačuje z temenní vaty.

 

Poznámky
Werdermann dostal dvě rostliny prostřednictvím Vorwerka od soukromého sběratele. V originálním popisu je uvedeno: "Květy mají být červené". To je zjevný omyl, autor popisu zřejmě neviděl rostliny v květu, jak o tom svědčí také jeho zmínka o štětinách na suchých květech. Údaje o nalezišti jsou mnohými autory vedeny jako sporé (nebo nesprávné) vzhledem k jeho neobvyklé poloze, geograficky nesmírně vzdálené od oblasti výskytu všech dalších wigginsii (Uruguay, jižní Brazílie, Argentina). Poloha naleziště je vysvětlována zavlečením druhu do míst, kde původně vůbec nebyl, příp. jsou pochybnosti o tom, zda udané naleziště vůbec existuje. Dodnes není celá záležitost uspokojivě vysvětlena. Roku 1979 ji chtěl vyřešit Eggli. Pro stávku se na naleziště nedostal, a tak nejistota stále trvá.
Rostlina na obrázku pochází od J.Boušky. V potomstvu druh nevykazuje odchylky, semenáčky jsou jednotvorné. Juvenilní stadium je odlišné od dospělého stadia rostlin, např. výrazně se mění charakter otrnění. V mládí jsou rostliny plošší, ve stáří nabývají více kulovitého tvaru. Ani ve stáří nedosahuje rostlina velkých rozměrů.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae III : 1617, 1960
Mace T., Notocactus, : 68, 1978
Schäfer G., Kakteen-Sukkulenten, : 104, 1979
Stuchlík S., Kaktusy, 6 : 123, 1979

 

Autoři
Text: Stanislav Stuchlík.
Foto: Stanislav Stuchlík ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a dve