Název
REBUTIA STEINMANNII (Solms-Laub.) Br. et R. var. STEINMANNII
 

Taxon
Rebutia steinmannii (Solms-Laubach) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 47, 1922
Echinocactus steinmannii, Solms-Laub., Botanische Zeitung, 65 : 133, 1907
Lobivia steinmannii (Solms-Laub.) Backeb. in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 242, 1935
Digitorebutia steinmannii (Solms-Laub.) Buin., Succulenta, 22 : 53, 1940
Mediolobivia steinmannii (Solms-Laub.) Krainz, Sukkulentenkunde (Jahrb. Schweiz. Kakt.-Ges.), 1 : 19, 1947
Aylostera steinmannii (Solms-Laub.) Backeb., Die Cactaceae, 3 : 1528, 1959
Druh byl pojmenován podle svého nálezce profesora G.Steinmanna.

 

Popis
Tělo
rostliny tvoří malé skupiny, jednotlivé stonky asi 20 mm vysoké a 10-15 mm široké, podlouhlé vejčité, v kultuře více sloupkovité. Žeber 8-10, přímá až spirálovitá, se zřetelně vystupujícími kuželovitými hrbolky; na jejich vrcholku malé oválné areoly s malým množstvím nahnědlé plsti. Trny jen okrajové, asi 8, roztažené, odstávající, tenké, rovné až poněkud zprohýbané, bílé, jen na bázi někdy nahnědlé, 5-8 mm dlouhé.
Květy
hluboko postranní, vystupující areol na horní stěně hrbolů, asi 20 mm dlouhé; okvětní lístky lžičkovité, s krátkou špičkou, rumělkově až šarlatově červeně zbarvené, vnější olivově nahnědlé; květní trubka úzká, v horní části rychle se rozšiřující až na asi 15 mm na konci, vně jako květní lůžko posázená malými, masitými šupinami a ve spodní části bílou vlnou a tenkými bílými štětinami; nitky bělavé až narůžovělé, prašníky nažloutlé; čnělka siná, celá světle zelená, 5-6 sevřených, nažloutlých ramen blizny nad úrovní prašníků.
Plod
kulovitý, pokrytý stejně jako květní lůžko.
Semena
kulovitě zvonkovitá, hnědočerná, asi 1 mm velká, s velkým, světle hnědým hilem.

 

Variety
Celý příbuzenský okruh R. steinmannii se skládá z řady územně oddělených populací, které jsou samy jednotné a vykazují jen velmi malou variabilitu.
Areál celého příbuzenského okruhu je velmi rozlehlý a s tím souvisí i rozdíly
mezi populacemi tohoto okruhu. Některé byly popsány jako samostatné druhy,
jiné jako variety. Jako R. steinmannii byl označen sběr
WR 454. Blízce příbuzné taxony byly popsány jako R. costata a
R. cincinnata.
R. steinmannii var. steinmannii zahrnuje nejsevernější populace z okruhu
R. steinmannii a vykazuje stejně jako ostatní taxony tohoto okruhu jen malou variabilitu. Je charakterizována svým malým vzrůstem, málo početnými bílými trny a rumělkově až šarlatově červenými květy. Rostliny, které se v našich sbírkách pod označením R. steinmannii nejčastěji vyskytují, dobře odpovídají prvotnímu popisu, rozdíl existuje jen v barvě květů; v prvotním popisu byla uvedena purpurová barva květů. I když je odstín zbarvení květů u tohoto příbuzenského okruhu poněkud proměnlivý, purpurové zbarvení květů v současnosti známo není.
Rostliny blízce příbuzné s R. steinmannii var. steinmannii byly roku 1935 popsány Backebergem jako samostatný druh Lobivia eucaliptana. Rozdíly mezi popisy těchto dvou taxonů jsou malé, poněkud silnější tělo, o několik trnů více, trny delší a nažloutlé a zářivě světle červené květy. Tento taxon může být odlišen pouze na úrovni variety nebo formy. W.Rausch jej roku 1985 přiřadil k Lobivia steinmannii var. steinmannii jako synonymum.

 

Výskyt
Jako typová lokalita R. steinmannii bylo v prvotním popisu uvedeno "Andy mezi Oruro a Cochabamba, v nadmořské výšce asi 4000 m". Rauschův sběr
WR 454 pochází z oblasti Oruro - Eucaliptos, což odpovídá spíše Backebergovu taxonu. U popisu L. eucaliptana bylo jako typová lokalita uvedeno Bolívie, mezi Oruro a La Paz, u Eucaliptos na haldách kamení v nadmořské výšce asi 3800 m. Areál příbuzenského okruhu kolem R. steinmannii je rozsáhlý. Táhne se podél východního pásma And z bolívijského departamentu La Plaz až do severní Argentiny. Z toho samotná R. steinmannii var. steinmannii je rozšířena v hraničním území bolívijských departamentů La Plaz, Oruro a Cochabamba, další blízce příbuzné taxony R. costata a R. cincinnata pocházejí z departamentu Potosí, z oblasti Potosí - Cucho Ingenio.

 

Pěstování
R. steinmannii nemá na pěstování žádné zvláštní nároky. Svými požadavky se shoduje s příbuzenskými taxony i většinou zástupců rodu Rebutia. Množí se snadno odnožemi i semeny. Semena klíčí dobře a semenáčky snadno dorůstají do květuschopnosti i na vlastních kořenech během dvou až tří let. Je to jeden z nejmenších zástupců rodu.

 

Poznámky
R. steinmannii je jeden z nejstarších druhů rodu Rebutia, ale také druh, na jehož zařazení není názor zdaleka jednotný. C.Backeberg zařadil tento druh do rodu Aylostera, a rovněž J.D.Donald pokládal R. steinmannii za zástupce sekce Aylostera a určil ji za typový druh jedné skupiny příbuzenského okruhu kolem R. spegazziniana což ale prvotnímu popisu neodpovídá. Oba vycházeli z údajů o štíhle stopkovité spodní části květní trubky, přecházející v rychle se rozšiřující nálevkovitou horní část, a odstávajících trnů. Takové znaky však můžeme nalézt u více zástupců sekce Digitorebutia. Naproti tomu jsou v prvotním popisu R. steinmannii uvedeny znaky, které zřetelně mluví pro Digitorebutia: paždí šupin na květním lůžku a spodní části trubky nesou jen vlnu a bílé vlasovité štětiny, a poloha typové lokality mezi Oruro a Cochabamba, což je daleko mimo areál sekce Aylostera.
F.Ritter ztotožnil R. steinmannii var. steinmannii s R. brachyantha a R. rauschii. Tyto taxony jsou s R. steinmannii určitě příbuzné, ale proti jejich totožnosti hovoří rozdíly ve tvaru stonku i charakteru a barvě otrnění, a rovněž odlišná naleziště. Nejblíže příbuzný taxon k R. steinmannii var. steinmannii je R. eucaliptana, kterou W.Rausch pokládá dokonce za synonymní. Existující drobné rozdíly a oddělená naleziště však podle mého názoru opravňují zachování na úrovni variety.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 71, 1966
Donald J.D., The cclassification of the Rebutias, Ashingtonia, 2 : 203, 1977
Rausch W., Lobivia 85, p. 125, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 601, 1980

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto a sbírka: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a ctyri