Název
REBUTIA SENILIS Backeb. var. SENILIS
 

Taxon
Rebutia senilis Backeberg, Der Kakteen-Freund, 1 : 123-125, 1932
Rebutia senilis Backeb. var. aurescens Backeb., in Backeberg C. et Knuth F.M., Kaktus ABC, p. 416, 1935
Rebutia minuscula K.Sch. var. senilis (Backeb.) Simon, Kakteenkunde, p. 78, 1937
Dlouhé šedobílé tenké trny připomínaly Backebergovi hlavu starce (lat. senex; senilis = stařecký).

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, až 80 mm vysoký, 70 mm široký, sytě zelený, žebra rozpadlá do bradavek. Trny velmi početné, nerozlišitelné na středové a okrajové, husté, bílé jako vápno, až 30 mm dlouhé, přímé a tenké, asi 35 trnů v jedné areole.
Květy
35-40 mm široké, jasně červené, samosprašné; okvětní lístky špičaté, řídké, 18-25 mm dlouhé; receptakulum nálevkovité, růžové, na bázi 2 mm, v horní části 4 mm široké, paždí šupin zcela holá; nitky červenooranžové, nažloutlá blizna nepřesahuje nejdelší nitky a je v dolní části receptakula volná.
Plod
kulovitý, holý, žlutooranžový.
Semena
asi 1,2 x 0,8 mm, černá, lesklá, protáhlá, drobně bradavkovitá.

 

Variety
Velká variabilita druhu se odráží i na jmenovkách. Nejčastěji bývají uváděny - var. breviseta Backeb. s čistě červeným květem a s velmi krátkými (4-7 mm) trny;
var. iseliniana Krainz s oranžovým květem, s tenkými, řidšími trny, někdy čistě bílými, jindy nažloutlými;
var. kesselringiana Bewg., se zelenými poupaty a žlutými květy, s často nažloutlými trny a olivově zeleným plodem;
var. lilacino-rosea Backeb., s květy světle růžovými;
var. schieliana Bewg. s velkými květy uvnitř oranžově, zevně rumělkově červenými, trny jsou nažloutlé nebo bělavé s nahnědlou špičkou;
var. sieperdaiana (Buin.) Backeb., se sytě žlutým, zevně žlutorůžovým květem a širokými okvětními lístky;
var. stuemeri Backeb. s větším habitem i květem, který bývá nažloutle cihlově červený a otrnění je řidší;
var. senilis má mít podle původního Backebergova popisu světle karmínově červený květ s bílým středem. Takový jev však nebyl v tomto druhu již dlouhá léta pozorován a všeobecně se považuje pro nominátní varietu za příznačný květ v barvě čistě červené nebo cihlově červené. Ani otrnění není vždy bílé jako vápno, ale může být ve stáří i nažloutlé, především ve středu areoly. Takové rostliny bývají ve sbírkách označovány jako
var. aurescens Backeb.

 

Výskyt
Všechny variety a formy R. senilis pocházejí z argentinské provincie Salta, zejména z vyšších částí Quebrada de Escoipe a přilehlé oblasti. Tam druh objevil začátkem třicátých let Curt Backeberg při své legendární jízdě na koni tímto rozsáhlým a romantickým kaňonem. R. senilis byla sbírána i po válce Ritterem
(FR 94) - Castellanos, Salta;
FR 741a - výstup na Cachi, Salta), W.Rauschem
(R 167 - La Vina, Salta) a manžely Piltzovými
(P 181 - Abra Sta. Laura, Salta).

 

Pěstování
Roste v každé půdě, která je dost vzdušná. Má ráda čerstvý vzduch, dostatečnou zálivku, velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, spíše rozptýlené, nepřímé světlo. Nesnáší sluneční úpal. Během zimního odpočinku naprosté sucho a teplotu pod 10 stup. C; v opačném případě začíná růst, stonek se deformuje a rostlina nekvete.
Na obrázku Miroslava Veverky je rostlina ze sbírky Jaroslava Krůty; text a autor snímku.

 

Poznámky
Okruh R. senilis se liší od podobné R. minuscula poměrně dlouhým a hustým otrněním, pod nimž je stonek z větší části zakryt, trny jsou měkké, ohebné a často se proplétají, květy mají delší a štíhlejší receptakulum. Donald rozdělil druh R. senilis na dva poddruhy :
1. subsp. senilis s bílými trny a lehce nálevkovitým receptakulem;
2. subsp. chrysacantha s obecně nažloutlejším otrněním, menšími stonky a květy a se silnějším, spíše trubkovitým receptakulem. K prvnímu poddruhu počítá formy:
a) senilis,
b) lilacinorosea; k subsp. chrysacantha pak kromě
a) f. chrysacantha též formy
b) f. iseliniana,
c) kesselringiana (viz AK 65/1988),
d) f. schieliana,
e) elegans (= R. xanthocarpa var. elegans, R. chrysacantha var. elegans, jemné, husté bělejší trny, jen s nažloutlou špičkou).
Všechny tyto mezidruhové taxony tvoří dohromady druh R. senilis, který společně s obdobně členěnými R. minuscula a R. xanthocarpa jsou jedinými druhy rebucií s relativně širokým receptakulem, s čnělkou na bázi nesrůstající, s holým paždím šupin a se samosprašnými květy (subsectio Rebutia). Donald tím i dalšími svými závěry, jak se zdá, vnesl určitý řád do značně nepřehledného a mnohotvarého rodu Rebutia. Var. aurescens s později žloutnoucími trny považuje týž autor za synonymum nominátní variety;
var. sieperdaiana pak zařazuje do subsekce Mediolobivia (čnělka i nitky se stěnami užšího receptakula částečně srostlé, paždí šupin někdy s lehkým chmýřím, květy cizosprašné, semena trochu větší).

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1545-1546, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 385, 1966
Donald J.D., The Rebutias, Part 3, Ashingtonia, 2 : 51-60, 1975
Hlinecký A., Rod Rebutia K.Schumann, Fričiana 36 : 10-12, 1965

 

Autoři
Na obrázku Miroslava Veverky je rostlina ze sbírky Jaroslava Krůty; text a autor snímku.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a jedna