Název
REBUTIA ROBUSTISPINA Ritt. var. ROBUSTISPINA
 

Taxon
Rebutia robustispina Ritter, Succulenta 56 : 64, 1977
Nápadným znakem druhu jsou mohutné trny, které mu daly i jméno (lat. robustus = silný, mohutný; spina = trn).

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, zelený, 13-50 mm široký, temeno vpadlé, méně otrněné než zbytek stonku. Žebra rozlišitelná jen v temeni, brzy rozpadlá do hrbolů asi 2-3 mm vysokých, na bázi 3-6 mm širokých; areoly kulaté, 1-2 mm široké, 3-6 mm od sebe vzdálené, s bílou až hnědavou plstí. Okrajové trny tence jehlovité, přímé, bílé, 3-7 mm dlouhé, v počtu 10-15; středové trny 2-6, červenavě hnědé, výrazně silnější, u mladých nebo nedostatečnou výživou trpících exemplářů jen několik mm dlouhé, jinak smíšených délek, nejdelší 10-25 mm, často vzhůru ohnuté.
Květy
perikarpel 3-4 mm široký, 4-5 mm dlouhý, hnědozelený, s krátkými šupinami, trochu vlny a ojedinělými bílými štětinkami; receptakulum červenohnědé, 10-14 mm dlouhé, s řídkými bílými chloupky a bez štětin; paždí horních šupin jsou holá; nitky bílé, čnělka bělavá srostlá se stěnami receptakula, bliznové laloky světle žluté; okvětní lístky 1820 mm dlouhé, 4-6 mm široké, většinou lopatkovité, celkově rumělkové, vnitřní více červenooranžové, zcela krajní s trochu purpurovým tónem.
Plod
zelenočervený.
Semena
1,2 mm dlouhá, 1,0 mm široká, černá, jemně hrbolkovitá.

 

Variety
Největší proměnlivost je v barvě květů, která kolísá od oranžové přes rumělkovou až šarlatovou. Vytrnění exemplářů co do počtu, délky a síly trnů je často závislé na způsobu pěstování. Ritter popsal
var. minor s menšími, asi 35 mm silnými stonky, se silnějšími, ale poněkud řidšími trny; hnědočervené jsou i trny okrajové, květ je menší, rumělkový až šarlatový.

 

Výskyt
Tuto zajímavou a svými trny nápadnou rebucií objevil F.Ritter v r.1958 v horách severně od bolívijského města Tarija
- (FR 763;
- FR 618). Zjistil, že se její areál táhne až k horám východně od Junacas a jižně od Padcaya
- (dept. Tarija). U města Tarija sbíral tento druh i Rausch
- (R 88), zatímco Kníže hlásil nálezy od obce Junacas, 2500 m
- (KK 1976).

 

Pěstování
Je to horská rostlina a proto vyžaduje hodně čerstvého vzduchu - nejlépe polovolnou kulturu, Zaléváme jen mírně, abychom udrželi přirozený vzhled. Při nadměrné zálivce se stonky vytahují, areoly řídnou, trny se stávají kratšími a tenčími. Jinak s ní nejsou větší potíže.
Rostlinu v pražské sbírce Petra Lindnera fotografoval a text napsal Miroslav Veverka.

 

Poznámky
R. robustispina má čnělku přirostlou ke stěnám receptakula a patří tedy do sekce Aylostera. Donald ji klade do příbuzenského okruhu
R. pseudodeminuta Backeb. (AK 69/1988). Od jiných taxonů této skupiny se liší kromě mohutných trnů kratším receptakulem a narůžovělými plody. Ve sbírkách se objevují dva dosud nepopsané taxony, které jsou patrně varietami či formami R. robustispina:
R. spiniflora s mnohem tenčími a početnějšími trny, květem zbarveným více do oranžova, olovově zeleným receptakulem, v jehož šupinách jsou krátké štětiny, a s olovově hnědými plody;
R. sp. Rausch pak tvoří přechod mezi R. robustispina a R. spiniflora, květy jsou oranžově šarlatové.

 

Literatura
Donald J.D., The Rebutias, Part 7, Ashingtonia 2 : 143, 1976
Kníže K., KK-Index 1967-1987, p. 87, 1987
Ritter F., Rebutia robustispina Ritter, Literaturschau Kakteen, 2 : 257-259, 1978; Kakteen in
Südamerika, 2 : 613, 1980

 

Autoři
Rostlinu v pražské sbírce Petra Lindnera fotografoval a text napsal Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset