Název
REBUTIA BRACHYANTHA (Wess.) Buin. et Don.
 

Taxon
Rebutia brachyantha (Wessner) Buining et Donald, Sukkulentenkunde (Jahrb. Schweiz. Kakt.-Ges.), 7-8 : 102, 1963 non Rebutia Brachyantha Cárd. 1965
Lobivia brachyantha Wessn., Kakt. und and. Sukk., p. 129, 207, 1937 (brachiantha)
Digitorebutia brachyantha (Wessn.) Buin., Succulenta, 22 : 53, 1940
Mediolobivia brachyantha (Wessn.) Krainz, Sukkulentenkunde (Jahrb. Schweiz. Kakt.-Ges.), 1 : 19, 1947
Mediolobivia costata (Wessn.) Krainz var. brachyantha (Wessn.) Don., Cactus, 9 : 40, 1954
Lobivia steinmannii (Solms-Laub.) Backeb. var. brachyantha (Wessn.) Rausch, Lobivia 85, p. 129, 1985
Druh byl pojmenován podle charakteru květů, brachyanthus znamená krátkokvětý, což je nutno posuzovat v souvislosti s prvotním popisem tohoto druhu v rodu Lobivia.

 

Popis
Tělo
stonek na bázi odnožující, tvořící malé skupinky, jednotlivé stonky krátce válcovité, 30-35 mm vysoké a 20 mm široké; kořen řepovitý; epidermis šedozelená. Žeber 10-12, nízká, rozdělená na drobné hrboly, přímá nebo jen mírně stočená; areoly kruhovité, s bílou plstí, 3-5 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů asi 8, 2-4 mm dlouhé, jehlovité, bílé, na bázi zesílené a nahnědlé, k tělu přitisklé nebo jen mírně odstávající.
Květ
vyrůstá v dolní polovině těla, široce otevřený, květní lůžko kulovité, 5 mm široké, s početnými bílými vlasy, trubka štíhlá, červená, s nepočetnými vlasy; okvětní lístky úzké, zaoblené, červené; nitky červené, prašníky žluté; čnělka červená, 6-7 ramenná blizna světle zelená.
Plod
kulovitý, 10 mm široký, zelenavý.
Semena
kulovitá až lehce protáhlá, 1,2 mm dlouhá, 1,0 mm široká a siná, matná, šedohnědá.

 

Variety
R. brachyantha je málo proměnlivý taxon. Drobné rozdíly, zejména v hustotě, délce a zbarvení trnů, je možno pozorovat v závislosti na podmínkách kultury. Zcela jednotné není vybarvení květů, kolísá odstín i sytost barvy, prvotní Wessnerův popis uváděl nitky dole růžové, nahoře nazelenalé a světle šarlatové vnitřní okvětní lístky. Dnes jsou ve sbírkách zastoupeny převážně rostliny se sytější barvou květů a karmínově růžovými až nahoře rumělkovými nitkami, jak to odpovídá Ritterovým rostlinám
FR 341.

 

Výskyt
R. brachyantha pochází z Bolívie, ze severu departamentu Potosí v hraniční oblasti s departamentem Oruro. Jako naleziště sběru
FR 341 uvedl F.Ritter oblast jihovýchodně od Oruro po obou stranách hraničního pásma And mezi departamenty Oruro a Potosí v nadmořské výšce 3500-4000 m. Blízce příbuzný taxon popsaný roku 1977 jako R. rauschii pochází z departamentu Oruro od Huari-Huari.

 

Pěstování
R. brachyantha se svými nároky nikterak neliší od většiny rostlin rodu Rebutia. Dobře roste pravokořenná a snadno se množí jak odnožemi, tak i ze semen, kterých každá dospělá rostlina vytváří pravidelně dostatečné množství. Květy jsou samosprašné a semena dobře klíčí. Květuschopnosti dosahují pravokořenné semenáčky během 3-4 let. Jako u všech rebucií je v době vegetace nejvhodnější vzdušné stanoviště s dostatkem světla a ochranou před přílišnými vedry, které mohou uprostřed léta vést i k letní stagnaci. Ta se projevuje i sníženou odolností kořenového systému proti hnilobě, které je nutno čelit omezením zálivky. Pro zimování je nejvhodnější suché chladné stanoviště s teplotami kolem 5 stup. C. Nedostatek světla při zimování jen oddálí začátek kvetení.

 

Poznámky
R. brachyantha byla poprvé popsána Wessnerem roku 1937 s pravopisnou chybou jako Lobivia brachiantha. V následujících desetiletích byla přiřazována k různým rodům v souvislosti s různými pohledy jednotlivých autorů na tuto příbuzenskou skupinu, až nakonec W.Rausch tento taxon roku 1985 zařadil do rodu Lobivia jako varietu L. steinmannii. Ritter ve svém zpracování rodu Rebutia přiřazuje R. brachyantha jako synonymum k R. steinmannii, když jako další synonymum sem přiřadil i R. rauschii.
R. brachyantha je blízce příbuzná s R. steinmannii a spolu s řadou dalších rostlin tohoto příbuzenského okruhu byla připojena Rauschem roku 1985 k tomuto druhu jako varieta. Proti ostatním rostlinám tohoto příbuzenského okruhu je R. brachyantha charakterizována více přilehlými nahnědlými trny a krátkými rumělkově červenými květy. Velmi málo odlišnou rostlinu lze v našich sbírkách nalézt také pod označením R. bulbispina n. n.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1521, 1959
Donald J.D., Jubilejní sborník Praha, p. 92-101, 1973
Rausch W., Lobivia 85, p. 128-129, 1985-6
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 602, 1980

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Václav Jiránek.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve